| |||
chodba, 2. patro směr 302 především Amy, Felix vzápětí všichni v učebně 302 Dívka se představí a já se zaraduji. Mám ráda krátká jména, ty se dobře pamatují. Pak se přizná k tomu, že se nevyzná. „To nejsi sama. Já to zatím zvládám taky jen okrajově, ale od toho tu máme náš doprovod.“ svěřím se jí se stejným problémem i já, načež se podívám po Felixovi. Ten snad pochopí a povede nás. Cesta netrvá dlouho a to je dobře, neboť čas se již nachýlil čas. Přijít o pár minut později, bylo by asi pozdě. V místnosti už sedí mě dvě známé dívky a pak taky jedna, co jsem ji jen potkala. |
| |||
učebna 304 – směr hájenka především Tortun, ale na chodbě možná i Sharika, či Leo Zatímco čekám, co po nás bude profesor chtít, ozve se hlas. Celkem vtíravý hlas, protože se rozléhá jakoby odevšad a přitom odnikud. Rozhlédnu se. Všichni napjatě poslouchají. Změna rozvrhu. Profesor propustí Lea a já s ním tedy zůstanu sama. Trochu mě polije, protože nevím, co mám očekávat. Vzpomenu si také na jeho pohled, když jsem na něho „zaútočila“ a napadne mě, že jsem provedla něco špatně a teď mě to chce vytknout. Zdá se však, že to chce probrat v soukromí neboť čeká, až se místnost vyprázdní. Nakonec však prolomí ticho a vyzve mě k odchodu. „Dobrá“ řeknu a přitom i přikývnu. O chvilku později už procházíme chodbou, kde ještě zahlédnu Lea i Shariku. Baví se s někým dalším a mi jen procházíme. Vrhnu po nich krátký pohled, ale ani nezpomalím. Z budovy vyjdu hned za profesorem, který míří k lesu. |
| |||
Učebna 304 - směr Hájenka především Hope Čekám až se třída vytrousí, stále tu ale někdo je a trousí se pomalu. Nakonec si tedy přivolám vlastní rozvrh. Povytáhnu obočí a podívám se na dívku před sebou. "Inu, asi nemá smysl čekat, až nám uvolní učebnu, pojďte za mnou, alespoň budete vědět, kam jít příště." Pokynu hlavou dívce a jako první vyrazím směr Hájenka. Pokud mne nikdo nezastaví, zanedlouho mířím přes pozemky k lesu. |
| |||
Učebna 304 - pokoj čarodějky - kuchyňka Tiše sleduji zbytek hodiny a nijak na sebe nestrhávám pozornost. Snažím se přemýšlet nad tím co všechno je tedy ta bílá magie a mám v tom dost hokej. Třeba když nad tím nebudu tak usilovně přemýšlet, tak to líp vstřebám. Upřímně se leknu a cuknu sebou, když se ozve profesor Oranil. Asi bych měla s tou svou lekavou povahou něco udělat. Jakmile můžeme jít odejdu na ostatní spolužáky jen kývnu a nijak se nesnažím s nimi zapříst rozhovor. Rozvrh jsem si nechala na pokoji, takže se tam stavím a zkontroluji co se změnilo. Zjistím, že mám hodinu volno, takže zajdu do kuchyňky a prohlédnu si jaké tam jsou zásoby. Dala bych si zmrzlinu nebo palačinky, bych si mohla udělat a nebo obojí? Uvidíme co najdu. |
| |||
Stáje Tarney "Mno, vlastně bych sa rád voptal, estli tady někde néní kovárna?" podrbu se na kuliskách. Tem boreček působí vostře na to jaká je to žingla. Počkám co mně kecne. Tož kurevsky se leknu, když sa vozve ještě někdo, ale já nikeho dalšího nevidím. Něco vo rozvrhu, zašátrám v kapsy a vytáhnu kus papíru. "Móžeš mě to přelóskat?" požádám borca přede mnó. Nemám tucha co se tam změnilo. |
| |||
Dvůr - hala Sarah Nějakou dobu ještě pouslouchám rozhovor toho rohatého s profesorem, při čemž si upravuji tkaničky na botách, abych nevypadala až tak zvědavě. Pak teprve vyrazím za Sarah. Zrovna, když se u ní objevím spustí se školní hlásič, či jak to nazvat. No, nic moc příjemného, ale efektivní to je. Mrknu do rozvrhu. "Tak co budeme dělat teď, kočko?" |
| |||
Dlaci dívčí pokoj - 302 Ignorace krom profesorů Byla jsem nucena si dáti obklad na čelo, tato škola mi dost ničí nervy. To jak se zde nikdo neumí chovat a nejsou ani ochotni naplnit mé potřeby. Hrůza. Tragédie. A pak do toho uslyším hlas profesora Oranila. Zavřu oči a dám si ruku na hlavu, kde již je mokrý obklad. Naslepo nahmatám kabelku a vytáhnu z ní desky ve kterých mám schovaný rozvrh. Vzdychnu, hadr hodím do koupelny, do které mám otevřené dveře a podívám se tedy na změny, které mne čekají. Ach, já jsem přišla o individuální hodinu, jaká škoda. Povyjedeme mi koutek. Příští týden adie. Jelikož mi moje hodinky ukazují, že bude brzy další hodina, rozhodnu se upravit. Vejdu do koupelny a málem se přerazím o ten spropadený hadr na kterém jsem uklouzla. "Do psí prdele a do kočíčí řiti. Marie!" Uvědomím si, že zde není nikdo na kom bych si schladila žáhu, tak jen zavržu zuby, vztekle odkopnu hadr dál dovnitř a upravím se. Poté co se mi podaří osvěžit, namalovat se a se svou kabelečkou vyrážím do učebny. Po cestě zdravím pouze a jen profesory, pokud některé potkám. Ještě bych byla ochotna odpovědět na pozdrav Jigmemu, Marcusovi a Yritys, což je ode mne velmi blahosklonné. V učebně se posadím do zadní lavice co nejblíže ke dveřím a slušně pozdravím pana profesora. Vytáhnu si poznámkový bloček a tužtičku. |
doba vygenerování stránky: 1.5140881538391 sekund