| |||
304-chodby-knihovna Neuvěřitelné Razieli! Tys to úplně nezkonil! Ač je to neuvěřitelné konečně se mi něco na hodine povedlom i když na druhý pokus, přesto povedlo. Aard vyšlo poměrně dobře, Tortun to dle očekávání zastavil i přes můj drobný pokus o oklamání a odvedení pozornosti. Žádné poznámky nemám a zbývá tedy už jen verdikt Svena. Který díky bohům dopadl dobře. Dokonce i s povzbudivým úsměvem. Konečně mi to dodalo aspoň trochu na sebedůvěře. Sice to, že můj trest napsat nějakou esej přetrvává, ale to se dalo čekat. Jen kývnu aby šlo vidět, že rozumím. Než se stihnu znova posadit Sven už ukončuje hodinu. Že bych konečně odešel z toho místa, kde se mi tak nedařilo? Jistěže ne. Zastaví nás Tortun. Ale aspoň má nějaké zajímavé informace. Když se na něho máme obracet s problémy a dotazy... Třeba bude vědět co se tu dělo v pátek a možná dokonce i bude vědět jak je to s těmi znameními! Až se i lehce usměju. Konečně nějaké pozitivní zprávy. Chvíli poté je oznamováno, že se nám změní rozvrh. Když se mi zahřívá brašna, trochu znejistím, když netuším o co jde, ale když to za chvíli přestane a všimnu si, že se jen změnil rozvrh zase se uklidním. Moc se toho nezměnilo, sice ani ten starý rozvrh jsem neměl moc prostudovaný, tak moc nevím co se změnilo. Ale hlavní změna je ta individuální hodina. Tam pořeším ty znamení a ten pátek. Líp už to vycházet nemůže. Poté už mě nic ve třídě nedrží, ale i tak odcházím mezi posledními. Vyrážím rovnou do knihovny. Ten trest se sám nenapíše. A navíc taky mě to zajímá. Po cestě se, pokud mě někdo vysloveě nezastaví, nezdržuju a jdu rovnou ke knihovně, kterou si naštěstí pamatuju kde je. V knihovně, přesto jak je krásná a vyzdobená si toho moc nevšímám. Jen rychle procházím knihovnou a hledám někde v zákoutích někoho, kdo by mi k tomu něco řekl. První, kterého jsem našel byl naštěstí někdo koho znám - Jigme. Jdu tedy za ním a až si mě všimne, kývnu na pozdrav, protože už jsme se dneska mnohokrát viděli a zdravit ho ěnkolikrát za den... No to není úplně to pravé ořechové. "Ty už se tu určitě vyznáš... Pomůžeš mi? Nějak se tu nedokážu zorientovat." To že jsem se o to ani moc nesnažil už nebudu zmiňovat, bylo by to k ničemu a ztráta času... |
| |||
chodba, 2. patro směr 302 především Amy, Felix vzápětí všichni v učebně 302 Dívka se představí a já se zaraduji. Mám ráda krátká jména, ty se dobře pamatují. Pak se přizná k tomu, že se nevyzná. „To nejsi sama. Já to zatím zvládám taky jen okrajově, ale od toho tu máme náš doprovod.“ svěřím se jí se stejným problémem i já, načež se podívám po Felixovi. Ten snad pochopí a povede nás. Cesta netrvá dlouho a to je dobře, neboť čas se již nachýlil čas. Přijít o pár minut později, bylo by asi pozdě. V místnosti už sedí mě dvě známé dívky a pak taky jedna, co jsem ji jen potkala. |
| |||
učebna 304 – směr hájenka především Tortun, ale na chodbě možná i Sharika, či Leo Zatímco čekám, co po nás bude profesor chtít, ozve se hlas. Celkem vtíravý hlas, protože se rozléhá jakoby odevšad a přitom odnikud. Rozhlédnu se. Všichni napjatě poslouchají. Změna rozvrhu. Profesor propustí Lea a já s ním tedy zůstanu sama. Trochu mě polije, protože nevím, co mám očekávat. Vzpomenu si také na jeho pohled, když jsem na něho „zaútočila“ a napadne mě, že jsem provedla něco špatně a teď mě to chce vytknout. Zdá se však, že to chce probrat v soukromí neboť čeká, až se místnost vyprázdní. Nakonec však prolomí ticho a vyzve mě k odchodu. „Dobrá“ řeknu a přitom i přikývnu. O chvilku později už procházíme chodbou, kde ještě zahlédnu Lea i Shariku. Baví se s někým dalším a mi jen procházíme. Vrhnu po nich krátký pohled, ale ani nezpomalím. Z budovy vyjdu hned za profesorem, který míří k lesu. |
| |||
Učebna 304 - směr Hájenka především Hope Čekám až se třída vytrousí, stále tu ale někdo je a trousí se pomalu. Nakonec si tedy přivolám vlastní rozvrh. Povytáhnu obočí a podívám se na dívku před sebou. "Inu, asi nemá smysl čekat, až nám uvolní učebnu, pojďte za mnou, alespoň budete vědět, kam jít příště." Pokynu hlavou dívce a jako první vyrazím směr Hájenka. Pokud mne nikdo nezastaví, zanedlouho mířím přes pozemky k lesu. |
| |||
Učebna 304 - pokoj čarodějky - kuchyňka Tiše sleduji zbytek hodiny a nijak na sebe nestrhávám pozornost. Snažím se přemýšlet nad tím co všechno je tedy ta bílá magie a mám v tom dost hokej. Třeba když nad tím nebudu tak usilovně přemýšlet, tak to líp vstřebám. Upřímně se leknu a cuknu sebou, když se ozve profesor Oranil. Asi bych měla s tou svou lekavou povahou něco udělat. Jakmile můžeme jít odejdu na ostatní spolužáky jen kývnu a nijak se nesnažím s nimi zapříst rozhovor. Rozvrh jsem si nechala na pokoji, takže se tam stavím a zkontroluji co se změnilo. Zjistím, že mám hodinu volno, takže zajdu do kuchyňky a prohlédnu si jaké tam jsou zásoby. Dala bych si zmrzlinu nebo palačinky, bych si mohla udělat a nebo obojí? Uvidíme co najdu. |
doba vygenerování stránky: 1.3858420848846 sekund