| |||
Pozemky Kelly, Hillaris Plyšák si vynutil že třídního přesunou ven. Jestli na tom byl opravdu tak špatně že musel pryč úplně si nejsem právě jistá. Tak či tak se odplazím ven s Kelly. Každopádně na pozemcích se objevila další pekelná brána. Jen pro něj. Z jejich krátkého hovoru je zřejmé že si Kelly dělá opravdu starost. Tak možná to bude opravdu vážnější než se zdá. Nezajímá mě to ale dost na to abych se nad tím víc zamýšlela. Mě by jeho nepřítomnost vlastně mohla i docela hrát do karet, když na to přijde. Zůstávám jí nablízku, ale nechám jim trochu prostoru…pomyslně. Fyzicky nehnu z místa, to jen se tvářím že se mě to netýká a hlídám si vlka s rohatou. ta možná vypadá nevinně, ale tím to končí. Třídní mizí a s ním potom taky brána. Postupně odejdou i vlk s holkou a zůstaneme sami. To by ale bylo kdyby někdo nedělal problémy. Škytnutím to začíná, a brzy je proměněný úplně. Jediné čím si tohle zachránil je že si předtím udělal dobrý odstup od Kelly a neohrozil ji. Důvod jeho neschopnosti držet jednu podobu si odvozuji až ze slov Kelly. Na rozdíl od ní mi na tom nepřijde k smíchu vůbec nic. Prostě má hlad? Primitiv. Proč nic neřekl zajímá ale i mě. Nikdo mu přece nebrání aby se šel najíst, nebo se ozvat že má hlad. Vracíme se zpátky do školy. Já víc než po krvi toužím vrátit se zpátky dovnitř. Zpátky do tepla. Není zase taková zima… ale teplo mám pochopitelně raději. “Hmmm. Možná bych se něčeho napila” odpovím Kelly zamyšleně. Žízeň úplně nemám, avšak krve není nikdy dost. |
doba vygenerování stránky: 1.3499290943146 sekund