| |||
Dvůr - hala Sarah Nějakou dobu ještě pouslouchám rozhovor toho rohatého s profesorem, při čemž si upravuji tkaničky na botách, abych nevypadala až tak zvědavě. Pak teprve vyrazím za Sarah. Zrovna, když se u ní objevím spustí se školní hlásič, či jak to nazvat. No, nic moc příjemného, ale efektivní to je. Mrknu do rozvrhu. "Tak co budeme dělat teď, kočko?" |
| |||
Dlaci dívčí pokoj - 302 Ignorace krom profesorů Byla jsem nucena si dáti obklad na čelo, tato škola mi dost ničí nervy. To jak se zde nikdo neumí chovat a nejsou ani ochotni naplnit mé potřeby. Hrůza. Tragédie. A pak do toho uslyším hlas profesora Oranila. Zavřu oči a dám si ruku na hlavu, kde již je mokrý obklad. Naslepo nahmatám kabelku a vytáhnu z ní desky ve kterých mám schovaný rozvrh. Vzdychnu, hadr hodím do koupelny, do které mám otevřené dveře a podívám se tedy na změny, které mne čekají. Ach, já jsem přišla o individuální hodinu, jaká škoda. Povyjedeme mi koutek. Příští týden adie. Jelikož mi moje hodinky ukazují, že bude brzy další hodina, rozhodnu se upravit. Vejdu do koupelny a málem se přerazím o ten spropadený hadr na kterém jsem uklouzla. "Do psí prdele a do kočíčí řiti. Marie!" Uvědomím si, že zde není nikdo na kom bych si schladila žáhu, tak jen zavržu zuby, vztekle odkopnu hadr dál dovnitř a upravím se. Poté co se mi podaří osvěžit, namalovat se a se svou kabelečkou vyrážím do učebny. Po cestě zdravím pouze a jen profesory, pokud některé potkám. Ještě bych byla ochotna odpovědět na pozdrav Jigmemu, Marcusovi a Yritys, což je ode mne velmi blahosklonné. V učebně se posadím do zadní lavice co nejblíže ke dveřím a slušně pozdravím pana profesora. Vytáhnu si poznámkový bloček a tužtičku. |
| |||
Jezero - dvůr Mal, papa, Chrys a zbytek na hodině Proplaveme kolem papa na břeh. Doženu Mal na břehu. Vychapadluji za ní na břeh a nabídnu jí oporu, ale vykračuje bez dopomoci. Chapadluji si tedy poblíž ní, kdyby se potřebovala opřít, nebo jí to přestalo bavit a přeci jen chtěla vzít do náručí. Jen jednou se krátce ohlédnu, abych zjistil, že máme opět ocásek. Tak jako tak se po hodné době konečně dostane na dohled dvora. Vypadá to, že už tam nejsou všichni a profesor nás vyhlíží. Pokynu mu hlavou a podívám se na Mal. Tohle jde mimo mne. |
| |||
Dívčí pokoj směs II - ošetřovna Yqi, kdokoli "Posuď sama" řeknu s úsměvem a rozhodím rukama ve znamení že u sebe nic nemám. Pak začne školní hlášení, pozorně si vyslechnu každičké slovo. "No jo...já mám za chvilku hodinu" vyhrknu když hlášení utichne. Prudce se zvednu a vykročím ke dveřím. „Tak zatím...“ řeknu přes rameno a odejdu z pokoje přes chodbu na ošetřovnu. Naštěstí je ošetřovna hned naproti takže nemusím bloudit po budově. Pomalu otevřu dveře ošetřovny. "Zdravím..." řeknu při vstupu do místnosti a posadím se na kteroukoli volnou židli. |
| |||
Knižnica --> 302 Miko, okrajovo Jigme Moje študovanie a pomerne rýchle prepisovanie niektorých lektvarov vyruší až hlas, ktorý sa ozve akoby odnikiaľ. Najskôr stuhnem a inštinktívne vyhľadám, či sem neprekĺzla nejaká energia bez môjho vedomia, no akonáhle rozpoznám v baritóne Oranila, uvoľním sa. Ba čo, dokonca sa mi na tvári objaví aj maličký záblesk úsmevu, keď vyťahujem teplý rozvrh a očami prebehnem po súkromných hodinách. A nemusím už absolútne riešiť kedy sa s ním budem dohodovať na osobných hodinách. Kriste, mám toľko otázok. A toľko možností kam chcem zabrdnúť. Ako si vyberie čím začať? Pohľad na rozvrh mi ale pripomenie aj to, že mám hodinu, a že je to niečo, čo je tiež na mojom liste vecí, ktoré chcem zlepšovať. A že už nemám moc času aby som sa tam dostavila. Poďme. Poviem sama sebe do ticha knižnice, zatiaľ čo si zbalím poznámky z lektvarov do tašky a dvihnem sa, aby som vykľučkovala z knižnice. Tesne pri dverách zacítim, ako sa z ich druhej strany blíži nejaká druhá energia. Odchádzam akurát včas. Škodoradostne sa zaškerím, keď dvere prudko otvorím v momente, ako sa nachádza pred nimi dúfajúc, že mi spraví radosť a aspoň od toho náhleho zvuku v tichej chodbe poskočí. Naťahujúc ruky nad hlavu si puknem chrbticu a bez slova alebo pohľadu sa vyberiem ku schodom na poschodie tichými krokmi. Do triedy si to nakráčam tesne za hlavou s hmýriacimi sa hadmi a moja celkom dobrá nálada je hneď jasná keď zasalutujem Oranilovi na pozdrav a usadím sa do prvej lavice ako Miko na stoličku ďalej od uličky, znova otočená chrbtom k stene a čelom ku katedre. Dlhé nohy natiahnem na stoličku vedľa mňa, keďže je to pohodlnejšie ako ich pchať pod malý stôl. |
doba vygenerování stránky: 1.4368939399719 sekund