| |||
Dívčí pokoj směs II - ošetřovna Yqi, kdokoli "Posuď sama" řeknu s úsměvem a rozhodím rukama ve znamení že u sebe nic nemám. Pak začne školní hlášení, pozorně si vyslechnu každičké slovo. "No jo...já mám za chvilku hodinu" vyhrknu když hlášení utichne. Prudce se zvednu a vykročím ke dveřím. „Tak zatím...“ řeknu přes rameno a odejdu z pokoje přes chodbu na ošetřovnu. Naštěstí je ošetřovna hned naproti takže nemusím bloudit po budově. Pomalu otevřu dveře ošetřovny. "Zdravím..." řeknu při vstupu do místnosti a posadím se na kteroukoli volnou židli. |
| |||
Knižnica --> 302 Miko, okrajovo Jigme Moje študovanie a pomerne rýchle prepisovanie niektorých lektvarov vyruší až hlas, ktorý sa ozve akoby odnikiaľ. Najskôr stuhnem a inštinktívne vyhľadám, či sem neprekĺzla nejaká energia bez môjho vedomia, no akonáhle rozpoznám v baritóne Oranila, uvoľním sa. Ba čo, dokonca sa mi na tvári objaví aj maličký záblesk úsmevu, keď vyťahujem teplý rozvrh a očami prebehnem po súkromných hodinách. A nemusím už absolútne riešiť kedy sa s ním budem dohodovať na osobných hodinách. Kriste, mám toľko otázok. A toľko možností kam chcem zabrdnúť. Ako si vyberie čím začať? Pohľad na rozvrh mi ale pripomenie aj to, že mám hodinu, a že je to niečo, čo je tiež na mojom liste vecí, ktoré chcem zlepšovať. A že už nemám moc času aby som sa tam dostavila. Poďme. Poviem sama sebe do ticha knižnice, zatiaľ čo si zbalím poznámky z lektvarov do tašky a dvihnem sa, aby som vykľučkovala z knižnice. Tesne pri dverách zacítim, ako sa z ich druhej strany blíži nejaká druhá energia. Odchádzam akurát včas. Škodoradostne sa zaškerím, keď dvere prudko otvorím v momente, ako sa nachádza pred nimi dúfajúc, že mi spraví radosť a aspoň od toho náhleho zvuku v tichej chodbe poskočí. Naťahujúc ruky nad hlavu si puknem chrbticu a bez slova alebo pohľadu sa vyberiem ku schodom na poschodie tichými krokmi. Do triedy si to nakráčam tesne za hlavou s hmýriacimi sa hadmi a moja celkom dobrá nálada je hneď jasná keď zasalutujem Oranilovi na pozdrav a usadím sa do prvej lavice ako Miko na stoličku ďalej od uličky, znova otočená chrbtom k stene a čelom ku katedre. Dlhé nohy natiahnem na stoličku vedľa mňa, keďže je to pohodlnejšie ako ich pchať pod malý stôl. |
| |||
Chodba - 302 Jen trhnu ramenem na zbytek konverzace. Pak nás vyšťouchá ven na chodbu. Uculím se, ale úsměv mi okamžitě zatuhne na tváři, když si všimnu nahého Felixe válejícího se na podlaze, s kočkou a tou nanynkou jdoucí k nim. Aniž bych se více pozastavila, vyrazím za Oranilem do učebny. Jsem tu první a jsem dost nenaložená, takže si kecnu na zadek těsně před profesora. Založím ruce na hrudi a čekám až dorazí zbytek třídy. |
| |||
Kabinet - před kabinetem - Ošetřovna Tak nějak přítomní a nakonec Sven Miko nakonec odpoví celkem nekonfliktně a i moje prohlášení jsou přejita, takže jen pokrčím rameny a nechám se vyšoupnout na chodbu. Pobavený pohled mi hned padne na skrumáž a až mě zasvědí prsty, ale nakonec nic neprovedu. To by asi nebyl nejchytřejší nápad. Mávnu na Miko i profesora. "No nic, já zkusím vyjednat svoje přeložení už teď. Na ošetřovně jste říkal, že ho najdu, že?" Ani nečekám na ujištění a už sbíhám schody dolů. Radši se tentokrát nezdržuju rozhlížením, protože je mi jasné, že někoho si víc všimnout, byla bych v maléru. Zvlášť teď, když jsem se tak namlsala. Před ošetřovnou se zastavím, zaklepu a teprve po vyzvání vejdu dovnitř. |
doba vygenerování stránky: 1.2975950241089 sekund