| |||
Cesta na vyhlídku kdokoli kdo mě může potkat Chvíli jsem se díval do kotlíku na tu bublající směs a nevěděl, co si o tom myslet. Bouchnout to ještě nebouchlo. Ani z toho nic nevylezlo. Jen jestli to má opravdu požadovaný efekt. Učitel brzy začal chodit po třídě a hodnotit jednotlivé výtvory. Některé pochválil, jiným zase poradil, co by šlo zlepšit. Pak přišla řada na mě. Učitel nebojácně nabral trochu na prst a ochutnal. Jelikož nezačal měnit barvy, ani formu, tak bych řekl že úspěch. Což mi i potvrdil. Paráda...můj první lektvar a hned úspěch. Pak už věci nabraly jinej směr. Našla se výtězka, co měla nejlepší lektvar, nějaké podivné koule začaly létat ven z kotlíku nějakého maníka. Učitel ukončil hodinu a všichni začali odcházet. Já šel mezi posledními. Vylezl jsem před třídu a prostě šel po chodbě, kudy šla většna. Nakonec jsem se ale zastavil a podíval se na plánek a rozvrh, jestli nemám někde být. Po rychlém ohledání jsem zjistil, že mám nějaký čas volno a kousek ode mě je vyhlídka. Proto jsem zamířil tam. Musím na chvíli na vzduch. Pročistit hlavu a urovnat si myšlenky. A taky přijmout ten fakt, že jsem na nějaké škole, kde jsou podivné kreatury. |
doba vygenerování stránky: 1.4473021030426 sekund