| |||
Kraj jezera Garde, Venge Moc mě nepotěší Vengeho sdělení, že odteď má zjevně permanentní garde. Při jeho prohlášení o nápadu ale se zájmem povytáhnu obočí. Že bych měla zvlášť v úmyslu celou hodinu plavat jak magor pořád dokola, to tedy nijak zvlášť nemám. Kdyby se zeptal, můžu mu snadno říct jak daleko a jak rychle doplavu. S proudy i bez nich. Pár škobrtnutí, ale nic závažného, a jsme u jezera. Sleduju, jak modrý drak zalezl do jezera a musím se sama pro sebe ušklíbnout. Námořníci a jejich povídačky. By se divili, kdyby to tu viděli naživo, co? Mezitím se pustím Vengeho a posledních pár kroků překonám sama, než sebou spokojeně plácnu do vody. Sice stále poměrně na mělčině, ale to mě nemůže zvlášť zastavit. "Takže?" Zeptám se zvědavě Vengeho. |
| |||
303 - 2.patro Okrajově Tarney, pak May, Amy, Rara Povytáhnu trochu obočí nad jeho odpovědí, docela by mě zajímalo, jak chce pacifikovat bubliny, ale dal celkem janě najevo, že nepořebuje asistenci a já mám stejně trochu jiné starosti. Proměním se a ještě jednou zvědavě zavětřím směrem ke kotlíku s pokličkou, ale pak se otočím, protáhnu a vyběhnu ke dveřím. Tak jo, kde by tak mohla být. Neříkala náhodou něco o pokoji? Zamyšleně zamířím směrem do druhého patra, nevšímajíc si nikoho kolem, kde mám v úmyslu začít s hledáním, ale je to o mnoho jednodušší, než jsem čekal, protože ještě než vidím přes posledních pár schodů, už vím, že není daleko. Jenže není sama. Kohopak si to našla? Mám pocit, že tohohle tvora jsem tu ještě nepotkal. Když vykouknu nad schody, na chvilku se zarazím. Místo dvou tvorů vidím tři? No jo, s duchem jsem poněkud nepočítal. Trochu ostražitě vyjdu pár posledních schodů a těkám pohledem mezi dušicí a novinkou, zatímco se snažím rychle určit o co tu jde. |
| |||
303 - směr společenka směs Tarney, Simiel Asi jsem byla zase mimo, protože jsem nějak nezaznamenala dění okolo. Když nás ale Tarney vyzve abychom opustily učebnu najednou mi to nějak dojde. Rychle se zvednu a vytratím se z učebny. Když vyjdu z učebny dlouze vydechnu. On se nemusí ani nějak tvářit a nahání mi husí kuži. Leknutím sebou cuknu když si zaznamenám u dveří stojícího Simiela. Bezeslova na něj pohlédnu a vykročím směr společenka. |
doba vygenerování stránky: 1.3288729190826 sekund