| |||
Okolo školy - upíří hodina Netrvá dlouho a jsme zde všichni. Profesor začne mluvit, takže se nahnu, abych viděla, co bude říkat. Celkem jasné instrukce. No já na běh nikdy příliš nebyla. Celý náš druh je spíše o vyčkávání v pavučině. To ještě narozdíl od svých vrstevnic mám alespoň nějaké to cestování a pohyb za sebou. Díky za mou bláznivou sestru. Nemám dalších dotazů, takže přejdu na dráhu, kterou nám vytyčí. Přeskládám pacičky a zkroutím se mezi ně tak, že vypadám jako opravdu velký, přerostlý, zdeformovaný pavouk. Rozhodně jsem tak rychlejší. Jakmile přijde pokyn ke startu, vyrazím. Poměrně rychle, ale k upíří rychlosti to má opravdu hodně, hodně, hodně daleko. Teprve když zahybám za první roh si uvědomím, jak je škola strašně moc veliká. Jak je možné, že uvnitř jsem si toho nikdy nevšimla? Napadne mne. Poprvé jsem u průchodu celkem rychle, jakmile se uvolní, zdolám ho celkem rychle, jak přeběhnu po stěně a pokračuji dál. Podruhé už jsem pomalejší a když dokončím třetí kolečko, již je konec. Zadýchaně kecnu na zadek do trávy. No na mou obranu, běh nikdy nebyl potřeba... (První kolo: 33% Druhé kolo: 56% Třetí kolo: 62%) |
doba vygenerování stránky: 1.6678099632263 sekund