| |||
DVŮR A KOLEM ŠKOLY - BOJOVÉ CVIČENÍ UPÍŘI Postavím se na čáru, samozřejmě opačně, já jsem chtěla běžet v protisměru, aby to bylo zajímavější, ale ouha, profesor mi to zhatil. Škoda, mohla jsem někoho porazit..a to doslova. Dobře, takže to bude nudné obíhání koleček. Když odstartuje, tak se pokusím co nejrychleji rozběhnout na svou maximální rychlost. Běhání stejně jako jakýkoliv jiný pohyb mám ráda, takže no problém, akorát mám teda radši zajímavější prostředí a běhání za kořistí, ale co upír si nemůže vybírat. Při zúžení hold musím počkat, co nadělám,že. Přemýšlela jsem, že bych je mohla zkusit přeskočit, ale tunel, byl dost úzký a asi bych dostala po capkách, kdybych už při běhu někoho zranila. Obdobně se opakovala i další kolečka. Stejně jako ostatní upíři nejsem zadýcháná, ale proč nezkusit napodobit démona, musím občas přece zapadnout i mezi lidi, tak je potřeba trénovat. (32,36,59) |
| |||
Upíří hodina - terén kolem školy Běh? Vážně? Přejedu dlaněmi svůj oblek. No to bude fakt skvělé. Nemám dotazy, takže přejdu do té jeho dráhy s dost znechuceným výrazem. Běhání dokolečka jak ovce. Co to jako má být za výuku. Když tu frašku odstartuje, vyrazím stejně rychle jako slečny. To že svou upíří rychlost zase tak často nepoužívám neznamená, že ji nemám. Nicméně vždy po nějaké době se mi podaří narazit na ty dva pomalé šneky. Pokaždé, když se dostanou ke vchodu a plazí se skrz. Pokaždé! No to je vskutku skvělé. Když doběhnu poslední kolečko po těch patnácti minutách, nejsem zadýchaný. Samozřejmě, že nejsem. Upravím si oblek a prohrábnu vlasy. To jsem tedy zvědav, co bude následovat. (77%, 58%, 85%) |
| |||
Upíří hodina „No to by mě právě zajímalo.“ Rozhodím teatrálně rukama po jeho nicneříkající odpovědi, ale pak to rozvede i pro ostatní. Tak tohle zní dost nudně. Se zívnutím se postavím vedle spolužáků a na povel vyrazím svojí obvyklou „předvádím se“ rychlostí. Ve chvíli, kdy při průchodech jídelnou musím čekat na pomalejší spolužáky, dokonce se mi podaří netrpělivě podupávat botou do rytmu jejich směšně pomalého tempa. Pokud se mi tedy cestou nic nestane. Když konečně těch dlouhých 15 minut skončí, ačkoli jsem běžela fakt rychle, nejsem zadýchaná ani trochu. Výhoda těch, co nedýchají vůbec. Zvědavě pozoruju, co bude dál. 68%, 51%, 19% |
| |||
Upíří hodina - skrz jídelnu Stejně jako pavoučice, ani já nemám doplňující otázky. Že bych mohl být stejně rychlý jako upírky si můžu nechat jedině zdát, ale ze zkušenosti vím, že není dobré ze sebe vydat míň než maximum. Jak bychom se potom měli zlepšovat? První kolečko jsem přeci jen trochu opatrný tím, že toho moc nevidím a nerad bych se zabil hned na začátku hodiny. V průchodu skrz školu se snažím nevnímat, jak moc ostatní brzdím. Do druhého kolečka se snažím dát všechno, co v sobě momentálně najdu. Terén už znám, takže našlapuju o něco rychleji, i když by bylo pochopitelně o mnoho pohodlnější, kdybych dobře viděl na cestu. Při třetím kolečku už začíná moje kůže trochu žhnout, jak dodávám do svalů víc síly než na začátku. Přeci jen, tady jsem se tři týdny skoro flákal, takže je jasné, že patnáctiminutový běh nejvyšším tempem mi dá poněkud zabrat. Když doběhnu, opřu se o dlaněmi o kolena a trochu hlouběji oddechuju. Moje kůže sálá do okolí, ale po chvíli se mi podaří žár začít krotit. 87%, 53%, 68% |
| |||
Okolo školy - upíří hodina Netrvá dlouho a jsme zde všichni. Profesor začne mluvit, takže se nahnu, abych viděla, co bude říkat. Celkem jasné instrukce. No já na běh nikdy příliš nebyla. Celý náš druh je spíše o vyčkávání v pavučině. To ještě narozdíl od svých vrstevnic mám alespoň nějaké to cestování a pohyb za sebou. Díky za mou bláznivou sestru. Nemám dalších dotazů, takže přejdu na dráhu, kterou nám vytyčí. Přeskládám pacičky a zkroutím se mezi ně tak, že vypadám jako opravdu velký, přerostlý, zdeformovaný pavouk. Rozhodně jsem tak rychlejší. Jakmile přijde pokyn ke startu, vyrazím. Poměrně rychle, ale k upíří rychlosti to má opravdu hodně, hodně, hodně daleko. Teprve když zahybám za první roh si uvědomím, jak je škola strašně moc veliká. Jak je možné, že uvnitř jsem si toho nikdy nevšimla? Napadne mne. Poprvé jsem u průchodu celkem rychle, jakmile se uvolní, zdolám ho celkem rychle, jak přeběhnu po stěně a pokračuji dál. Podruhé už jsem pomalejší a když dokončím třetí kolečko, již je konec. Zadýchaně kecnu na zadek do trávy. No na mou obranu, běh nikdy nebyl potřeba... (První kolo: 33% Druhé kolo: 56% Třetí kolo: 62%) |
doba vygenerování stránky: 1.5707929134369 sekund