| |||
Chodba - kraj jezera především Malachi, Venge Jdu kousek od těch dvou a snažím se nevnímat co si říkají, docela se mi to myslím i daří. Doufám, že nemají v plánu nějaký podraz. U jezera vejdu do vody a úlevně vydechnu. Voda to je i můj živel, ale ani na okamžik nespouštím ty dva z očí. |
| |||
DVŮR A KOLEM ŠKOLY - BOJOVÉ CVIČENÍ UPÍŘI Postavím se na čáru, samozřejmě opačně, já jsem chtěla běžet v protisměru, aby to bylo zajímavější, ale ouha, profesor mi to zhatil. Škoda, mohla jsem někoho porazit..a to doslova. Dobře, takže to bude nudné obíhání koleček. Když odstartuje, tak se pokusím co nejrychleji rozběhnout na svou maximální rychlost. Běhání stejně jako jakýkoliv jiný pohyb mám ráda, takže no problém, akorát mám teda radši zajímavější prostředí a běhání za kořistí, ale co upír si nemůže vybírat. Při zúžení hold musím počkat, co nadělám,že. Přemýšlela jsem, že bych je mohla zkusit přeskočit, ale tunel, byl dost úzký a asi bych dostala po capkách, kdybych už při běhu někoho zranila. Obdobně se opakovala i další kolečka. Stejně jako ostatní upíři nejsem zadýcháná, ale proč nezkusit napodobit démona, musím občas přece zapadnout i mezi lidi, tak je potřeba trénovat. (32,36,59) |
| |||
Upíří hodina - terén kolem školy Běh? Vážně? Přejedu dlaněmi svůj oblek. No to bude fakt skvělé. Nemám dotazy, takže přejdu do té jeho dráhy s dost znechuceným výrazem. Běhání dokolečka jak ovce. Co to jako má být za výuku. Když tu frašku odstartuje, vyrazím stejně rychle jako slečny. To že svou upíří rychlost zase tak často nepoužívám neznamená, že ji nemám. Nicméně vždy po nějaké době se mi podaří narazit na ty dva pomalé šneky. Pokaždé, když se dostanou ke vchodu a plazí se skrz. Pokaždé! No to je vskutku skvělé. Když doběhnu poslední kolečko po těch patnácti minutách, nejsem zadýchaný. Samozřejmě, že nejsem. Upravím si oblek a prohrábnu vlasy. To jsem tedy zvědav, co bude následovat. (77%, 58%, 85%) |
| |||
Upíří hodina „No to by mě právě zajímalo.“ Rozhodím teatrálně rukama po jeho nicneříkající odpovědi, ale pak to rozvede i pro ostatní. Tak tohle zní dost nudně. Se zívnutím se postavím vedle spolužáků a na povel vyrazím svojí obvyklou „předvádím se“ rychlostí. Ve chvíli, kdy při průchodech jídelnou musím čekat na pomalejší spolužáky, dokonce se mi podaří netrpělivě podupávat botou do rytmu jejich směšně pomalého tempa. Pokud se mi tedy cestou nic nestane. Když konečně těch dlouhých 15 minut skončí, ačkoli jsem běžela fakt rychle, nejsem zadýchaná ani trochu. Výhoda těch, co nedýchají vůbec. Zvědavě pozoruju, co bude dál. 68%, 51%, 19% |
doba vygenerování stránky: 1.5025699138641 sekund