| |||
Vyhlídka - okraj lesa nikdo konkrétní Volným krokem vyjdu po schodech na vyhlídku. Podívám se na dušici, která ukáže pryč od školy. Natáhnu pachy. Pak se několika skoky odrazím do vzduchu a skočím od školy, ve vzduchu se proměním a mohutným máchnutím křídel se dostanu výš. Zakroužím nad školou, váhám, zda se usadit na střeše. Nicméně On je ve škole. Takže nakonec přeletím k okraji lesa. Během přistávání se zase proměním a vejdu na okraj lesa. Tam se posadím pod jeden strom a zavřu oči. Natahuji ostatní smysly, abych na ni mohla dát pozor. |
| |||
Chodba - dvůr skupinka na hodině Za mnou ještě dojde klučina s chapadly a nese spolužačku. Pokynu jim hlavou a uhnu, když kolem prochází profesor. Pak osvětlí hodinu. No uvidíme, co si pod tím představuje. Jen pokývnu hlavou a když se skupina rozejde, následuji ji. Tiše, klidně, ruce složené na kříži. Na dvoře se zastavím poblíž profesora a tázavě se na něj podívám, co teď. |
| |||
Dlačí kolej Miko Promnu si ruce. „No výborně, mám velmi společenskou náladu.“ Oplatím jí zazubení a uznalýmkývnutímocenímprvní krok, o kterém rozhodla. „To zní jako plán.“ No, normálně jsem zlomyslná, když se dost napiju, tak naprosto nepředvídatelná. Moc se mi nelíbí, že se podívala po vlčákovi a stále mi nedovolila si dělat legraci z něho, ale snad bude ta její oběť stát za to. Nechám se vtáhnout do jejich společenské místnosti a ve chvíli, kdy překročím práh, v ruce se mi objeví sklenice s něčím, co podezřele připomíná krev, ale smrdí to po alkoholu. "Tákže?" Zaujatě protáhnu. |
| |||
303 - Dlačí kolej především Dan Když vznese dotaz, ohlédnu se dozadu. A zazubím se. "No vlastně mne někdo napadá..." Než stačím sama vyskočit ze židle, už mi nabízí ruku, takže se nechám vytáhnout do stoje. "Pojďme se na to napít..." Zazubím se a za brýlemi těknu pohledem k Felixovi, který se zrovna rozhodl vykecávat s ředitelem. Vyrazíme ven a já rovnou zamířím k naší kolejní místnosti. S trochou štěstí... Muhehe. |
| |||
Chodba přízemí přístavba - Ošetřovna účastníci hodiny, kdokoliv cestou, Oranil Rozjasním se, když prohlásí, že mě poté rád uvidí. Nakonec přeci jen kývnu, když řekne, že to bude dobré. Přejedu ještě jednou nedůvěřivým pohledem okolí, ale pak se zastavím již jen na něm. "Dobrá. Zatím. Uvidíme se!" Rozloučím se s ním a o pár kroků couvnu, abych na něj viděla, než se otočím a pajdavým krokem zamířím k ošetřovně. Pokud nikoho nepotkám a nikdo mne nezastaví... Nadechnu se a zaklepu na dveře ošetřovny, než se opřu do dveří a nakouknu dovnitř. "Zdravím...?" Pronesu do volného prostoru a popostoupím dovnitř. |
doba vygenerování stránky: 1.3638858795166 sekund