| |||
Upíří hodina - na dvůr Přikývnu na její otázku. Nedělám si s tím úplně starosti. Nakonec ošetřovnu tu máme celkem výkonnou, i když bych se jí momentálně radši vyhnul. „Rád tě uvidím.“ Věnuju jí příjemný úsměv a další pohlazení, takže si velmi dobře všimnu, když sebou cukne, když zahlédne upírky. „Bude to dobré.“ Tak jo, tohle už bylo poměrně dost protnuté mocí. Nechci, aby tu pobíhala nervózní a ještě nehodou někomu něco udělala. „Tak běž, ošetřovna čeká.“ Lehce ji poplácám a přistoupím blíž ke skupince. Pozorně poslouchám, co se asi bude dít a jenom si trochu protáhnu ramena, až se mi svaly působivě napnou. Jo, tohle zní docela dost dobře, že by to mohlo vypadat jako tréningy doma. Pochopitelně i tam jsem vždycky někde zaostával, ale jde přeci o to se zlepšovat v rámci vlastních možností, že? Vykročím za profesorem a nepatrně se pousměju otázce upírky. 45 minut je nic. Dvě hodiny strávit balancováním na poměrně vysokém sloupu a zbytek půldne trávit padáním dolů, lezením zpět a pokoušením se o další udržení rovnováhy bylo mnohem horší. A my zjevně plavat nebudeme, to je tak to jediné, co by mi mohlo dělat problémy. |
| |||
Upíří hodina Kupodivu, na to, že to má být upíří hodina, se tu schází dost tvorů mimo naši kolej. Ale zjevně už jich je dostatečný počet na to, aby hodina pomalu začala, tak přesunu svoji pozornost na vyučujícího. Výdrž a rychlost. Takže co? Budeme běhat dokolečka? No to nezní moc zábavně. Kouknu na Sojnu a ušklíbnu se. Pak pokrčím ramenem a vykročím za profesorem. Po chvilku s ním srovnám krok a chvilku zauvažuju, jestli se mu nezavěsit na předloktí, ale prozatím to zavrhnu. „A můžu se zeptat, co má 45 minut plavání společného s bojem?“ Uculím se co nejneviněji můžu. Prostě jen zvídavá otázka. Míříme zjevně na dvůr. |
| |||
303 Zbývající tvorové Přivřenýma očima sleduju, jak se učebna vyprazdňuje. Po chvíli začnu trochu netrpělivě poklepávat prsty na stůl. Dračice nakonec taky zmizí a já ji chvíli následuju pohledem, jak nemám úplně dobrý pocit z toho, jak se na začátku hodiny šklebila. Taky vím, že patří do naší koleje, což mi na klidu moc nepřidá. Asi začínám být paranoidní. Nakonec už mi to nedá a zcela zjevně bez zájmu dojdu k ředitelovi. Chvilku si prohlížím zapokličkovaný kotlík a pak kouknu na muže. "Co s tímhle uděláte?" |
| |||
303 Miko Nepatrně mi cukne koutek z uraženého výrazu do polovičatého úsměvu, ale rychle se zase vrátí zpět. „A je někdo, kdo tě zvlášť zaujal, že bys nás seznámila blíž?“ Povytáhnu obočí a překlad je jasný: naštval tě v poslední době někdo? Po tom, co odpoví, se vyšvihnu na nohy a vytáhnu i Miko. Dle jejích instrukcí zamířím ke dveřím a ven. |
doba vygenerování stránky: 1.4866051673889 sekund