| |||
303 - Dlačí kolej především Dan Když vznese dotaz, ohlédnu se dozadu. A zazubím se. "No vlastně mne někdo napadá..." Než stačím sama vyskočit ze židle, už mi nabízí ruku, takže se nechám vytáhnout do stoje. "Pojďme se na to napít..." Zazubím se a za brýlemi těknu pohledem k Felixovi, který se zrovna rozhodl vykecávat s ředitelem. Vyrazíme ven a já rovnou zamířím k naší kolejní místnosti. S trochou štěstí... Muhehe. |
| |||
Chodba přízemí přístavba - Ošetřovna účastníci hodiny, kdokoliv cestou, Oranil Rozjasním se, když prohlásí, že mě poté rád uvidí. Nakonec přeci jen kývnu, když řekne, že to bude dobré. Přejedu ještě jednou nedůvěřivým pohledem okolí, ale pak se zastavím již jen na něm. "Dobrá. Zatím. Uvidíme se!" Rozloučím se s ním a o pár kroků couvnu, abych na něj viděla, než se otočím a pajdavým krokem zamířím k ošetřovně. Pokud nikoho nepotkám a nikdo mne nezastaví... Nadechnu se a zaklepu na dveře ošetřovny, než se opřu do dveří a nakouknu dovnitř. "Zdravím...?" Pronesu do volného prostoru a popostoupím dovnitř. |
| |||
Upíří hodina - na dvůr Přikývnu na její otázku. Nedělám si s tím úplně starosti. Nakonec ošetřovnu tu máme celkem výkonnou, i když bych se jí momentálně radši vyhnul. „Rád tě uvidím.“ Věnuju jí příjemný úsměv a další pohlazení, takže si velmi dobře všimnu, když sebou cukne, když zahlédne upírky. „Bude to dobré.“ Tak jo, tohle už bylo poměrně dost protnuté mocí. Nechci, aby tu pobíhala nervózní a ještě nehodou někomu něco udělala. „Tak běž, ošetřovna čeká.“ Lehce ji poplácám a přistoupím blíž ke skupince. Pozorně poslouchám, co se asi bude dít a jenom si trochu protáhnu ramena, až se mi svaly působivě napnou. Jo, tohle zní docela dost dobře, že by to mohlo vypadat jako tréningy doma. Pochopitelně i tam jsem vždycky někde zaostával, ale jde přeci o to se zlepšovat v rámci vlastních možností, že? Vykročím za profesorem a nepatrně se pousměju otázce upírky. 45 minut je nic. Dvě hodiny strávit balancováním na poměrně vysokém sloupu a zbytek půldne trávit padáním dolů, lezením zpět a pokoušením se o další udržení rovnováhy bylo mnohem horší. A my zjevně plavat nebudeme, to je tak to jediné, co by mi mohlo dělat problémy. |
| |||
Upíří hodina Kupodivu, na to, že to má být upíří hodina, se tu schází dost tvorů mimo naši kolej. Ale zjevně už jich je dostatečný počet na to, aby hodina pomalu začala, tak přesunu svoji pozornost na vyučujícího. Výdrž a rychlost. Takže co? Budeme běhat dokolečka? No to nezní moc zábavně. Kouknu na Sojnu a ušklíbnu se. Pak pokrčím ramenem a vykročím za profesorem. Po chvilku s ním srovnám krok a chvilku zauvažuju, jestli se mu nezavěsit na předloktí, ale prozatím to zavrhnu. „A můžu se zeptat, co má 45 minut plavání společného s bojem?“ Uculím se co nejneviněji můžu. Prostě jen zvídavá otázka. Míříme zjevně na dvůr. |
doba vygenerování stránky: 1.7306520938873 sekund