| |||
K MT01 Venge a přítomní No, upřímně jsem trochu zvědavá, kdy sebou plácneme oba na rovince, ale vypadá to, že možn budeme mít i kliku. Nakonec on má mnohem víc končetin, po kterých může chodit. Což mě dovádí k zajímavé úvaze. Zamyšleně se na chvíli zadívám dolů na jeho chapadla, respektive tam, kde skoro přecházejí v tělo. To by chtělo trochu prozkoumat. Když vzhlédnu, všimnu si dvou profesorů na chodbě a Tortunovi vesele mávnu na pozdrav. Díky němu se mi splnilo největší přání v mém životě. Všechno odpuštěno. Po schodech se přecijen pro jistotu nechám snést, abychom dole neskončili jako zamotaná hromada chapadel, ale hned pod nimi se zase vyvlíknu a s vydatnou oporou se snažím tvářit, že lehce jdu. Přesně vím, kdo má teď učit. "Zdravíčko." Uculím se na zbytek a využiju zbývající chvíle, abych se přitulila k chobotničce. |
| |||
304 hlavně Sharika a Leo Jak položím dotaz, Leo zmizí. Trochu mě to překvapí. Tedy trochu, téměř natolik, že přehlédnu gesto Shariky. Podle všeho není zrovna upovídaná. Ale věřím, že to přijde časem. Pohlédnu na ni přátelsky a pousměji se. „Mimochodem, pěkné šaty. Nepřistoupila by jsi na výměnu?“ zeptám se jí vesele. Moc dobře vím, že na podobnou výměnu by tu asi nikdo nepřistoupil. Ale podle toho, jak je plachá, by mohla ocenit mé o dost více neprůhledné tílko a sice krátkou, ale naprosto neprůhlednou sukni. Naopak mě její oblečení přijde naprosto dokonalé. Odhaluje ženskou krásu, je pohodlné, vzdušné a určitě strašně lehké. Prostě dokonalé. Sharika a její oblečení mě zajímá natolik, že ani nijak nekomentuji neviditelného Lea. Však s tím jsem měla už tu čest ve společenské místnosti. Navíc, mám pocit, že to moc nedokáže kontrolovat. |
| |||
303 - směr MT01 především Malachi "To bude jistě ono." Kývnu hlavou nakonec. Dává to smysl. Jen málo sebevrahů nás všechny sezve na jedno místo. Ale proč zrovna takhle? Vytáhne se na nohy, ale zvednout se nenechá. "Skvělé." Pronesu tedy a vyrazíme uličkou dozadu, kde se to mezitím trochu vyprázdnilo. Cupitá mezi mými chapadly. Pokládám je tedy trochu mimo ni a ty těsně u ní se hýbou pomaleji, aby se moc nezamotala. Doufám, že sebou neseknu já. Upřesní, kam vlastně jdeme. Takže prostě dolů. A koukám, že mizíme v pravý čas, protože až moc blízko přišel ředitel. Vyrazíme z učebny a zamířím tedy dolů. Pokud se zasekne na schodech na moc dlouho a nechá se, po schodech jí snesu. Tak jako tak bychom se měli, pokud nás nikdo nezastaví, dostat před MT01, kde už je dostatečná skrumáž. |
| |||
Chodba 2. patra - na Vyhlídku Sinead, velmi okrajově Shrey Po tom jejím výlevu na ní hledím stále stejně. Někdy skutečně nechápu, jak mohou být mladí draci tak hloupí. Vyloučí tě. Pronesu jenom a pustím ruce podél boků, připravena se bránit. Nicméně ona na projití Shrey reaguje jinak než já. Zatímco já jsem jí věnovala jen pohled a neřešila jí, Sinead se vrhla na úprk. Popojdu, ale záhy si spojím záblesk divoké magie a neprostupnost. Ani se nesnažím to řešit a vyrazím k druhému schodišti. Vyrazím nahoru směrem za ní. |
| |||
Vyhlídka (informativně schodiště mezi 2. a 3. patrem v přístavbě) Sinead Sinead proběhne. Po několika celkem dlouhých okamžicích (Kura si to bude muset obejít) zeď blokující schodiště zase zmizí. Před tím, než se Sinead odrazí, vyletím těsně před ní. Ať je její reakce jakákoliv, shlídnu na ní trochu netečným pohledem. "Škola vzkazuje, že od toho, aby si hrála s architekturou je tady ona. Tak ať to laskavě příště neděláš." Pronesu k ní trochu bezbarvým hlasem. |
| |||
303 - 304 Celkem trvalo než se rozešli ti jenž stáli u dveří, už jsem začínala býti nervózní, že přijdu na hodinu pozdě. Ze třídy jsem se vypařila, nebo jsem se prostě snažila být co nejnápadnější, hned za Razielem. Potichounku, lehoulince jsem našlapovala s Gyzmem v náručí. Vešla jsem do třídy a smutnýma očima jsem si prohlížela volná místa. Nakonec jsem se usadila na židli za Raziela. |
| |||
Před knihovnou - vyhlídka Kura, Shrey Cítím jak se mi nehty protáhnou do drápů. Je mi úplně jedno o čem pochybuješ a co si myslíš! Táhni sakra do pekla! Nepotřebuju dozor! Vycením zuby a po jejích dalších slovech se mi napnou svaly, jak mám chuť po ní rovnou skočit a v příští vteřině to asi i udělám. Takže ty budeš další! Jenže v tu chvíli se objeví Shrey a štráduje si to jen tak mezi námi. Blesknu po ní rychlým pohledem a ve vteřině se rozhodnutí k útoku změní na rozhodnutí k útěku. Po schodech nahoru jako had a se zlatým zábleskem se za mnou uzavřou kamennou stěnou. Neohlížím se a sprintuju k okraji vyhlídky, jen abych se prudce odrazila a skočila do prostoru. |
doba vygenerování stránky: 1.3498620986938 sekund