| |||
303 - směr MT01 především Malachi "To bude jistě ono." Kývnu hlavou nakonec. Dává to smysl. Jen málo sebevrahů nás všechny sezve na jedno místo. Ale proč zrovna takhle? Vytáhne se na nohy, ale zvednout se nenechá. "Skvělé." Pronesu tedy a vyrazíme uličkou dozadu, kde se to mezitím trochu vyprázdnilo. Cupitá mezi mými chapadly. Pokládám je tedy trochu mimo ni a ty těsně u ní se hýbou pomaleji, aby se moc nezamotala. Doufám, že sebou neseknu já. Upřesní, kam vlastně jdeme. Takže prostě dolů. A koukám, že mizíme v pravý čas, protože až moc blízko přišel ředitel. Vyrazíme z učebny a zamířím tedy dolů. Pokud se zasekne na schodech na moc dlouho a nechá se, po schodech jí snesu. Tak jako tak bychom se měli, pokud nás nikdo nezastaví, dostat před MT01, kde už je dostatečná skrumáž. |
| |||
Chodba 2. patra - na Vyhlídku Sinead, velmi okrajově Shrey Po tom jejím výlevu na ní hledím stále stejně. Někdy skutečně nechápu, jak mohou být mladí draci tak hloupí. Vyloučí tě. Pronesu jenom a pustím ruce podél boků, připravena se bránit. Nicméně ona na projití Shrey reaguje jinak než já. Zatímco já jsem jí věnovala jen pohled a neřešila jí, Sinead se vrhla na úprk. Popojdu, ale záhy si spojím záblesk divoké magie a neprostupnost. Ani se nesnažím to řešit a vyrazím k druhému schodišti. Vyrazím nahoru směrem za ní. |
| |||
Vyhlídka (informativně schodiště mezi 2. a 3. patrem v přístavbě) Sinead Sinead proběhne. Po několika celkem dlouhých okamžicích (Kura si to bude muset obejít) zeď blokující schodiště zase zmizí. Před tím, než se Sinead odrazí, vyletím těsně před ní. Ať je její reakce jakákoliv, shlídnu na ní trochu netečným pohledem. "Škola vzkazuje, že od toho, aby si hrála s architekturou je tady ona. Tak ať to laskavě příště neděláš." Pronesu k ní trochu bezbarvým hlasem. |
| |||
303 - 304 Celkem trvalo než se rozešli ti jenž stáli u dveří, už jsem začínala býti nervózní, že přijdu na hodinu pozdě. Ze třídy jsem se vypařila, nebo jsem se prostě snažila být co nejnápadnější, hned za Razielem. Potichounku, lehoulince jsem našlapovala s Gyzmem v náručí. Vešla jsem do třídy a smutnýma očima jsem si prohlížela volná místa. Nakonec jsem se usadila na židli za Raziela. |
| |||
Před knihovnou - vyhlídka Kura, Shrey Cítím jak se mi nehty protáhnou do drápů. Je mi úplně jedno o čem pochybuješ a co si myslíš! Táhni sakra do pekla! Nepotřebuju dozor! Vycením zuby a po jejích dalších slovech se mi napnou svaly, jak mám chuť po ní rovnou skočit a v příští vteřině to asi i udělám. Takže ty budeš další! Jenže v tu chvíli se objeví Shrey a štráduje si to jen tak mezi námi. Blesknu po ní rychlým pohledem a ve vteřině se rozhodnutí k útoku změní na rozhodnutí k útěku. Po schodech nahoru jako had a se zlatým zábleskem se za mnou uzavřou kamennou stěnou. Neohlížím se a sprintuju k okraji vyhlídky, jen abych se prudce odrazila a skočila do prostoru. |
| |||
304 Hlavně Sharika a Hope Velmi neochotně vejdu do učebny. Rozhodně nechci riskovat, že by se na mě profesor zaměřil, a velmi mě zklame, když poznám kouzlo, co Tortun seslal. Takovéhle ošklivé triky? To bych čekal tak od rodičů. Hmm. Jak jsem zabranej do pochmurnejch úvah, také si Hope včas nevšimnu, takže ve chvíli, kdy promluví, mě nen vidět. „Sakra.“ Vzdechnu tiše, když si uvědomím, co se stalo. Ucuknul jsem a málem sebou plesknul, když jsem víc stisknul Shariky ruku. Tázavě se zadívám na Hope, protože jsem jaksi leknutím nepostřehl otázku a poněkud mi nedojde, že mě není vidět. Vypadá to ale, že Shar otázku pochytila a zdá se, že s výrokem nesouhlasí. Takže se asi budeme držet její verze, ne? Ostatně mlčení je souhlas, ne? |
doba vygenerování stránky: 1.9407331943512 sekund