| |||
Vyhlídka (informativně schodiště mezi 2. a 3. patrem v přístavbě) Sinead Sinead proběhne. Po několika celkem dlouhých okamžicích (Kura si to bude muset obejít) zeď blokující schodiště zase zmizí. Před tím, než se Sinead odrazí, vyletím těsně před ní. Ať je její reakce jakákoliv, shlídnu na ní trochu netečným pohledem. "Škola vzkazuje, že od toho, aby si hrála s architekturou je tady ona. Tak ať to laskavě příště neděláš." Pronesu k ní trochu bezbarvým hlasem. |
| |||
303 - 304 Celkem trvalo než se rozešli ti jenž stáli u dveří, už jsem začínala býti nervózní, že přijdu na hodinu pozdě. Ze třídy jsem se vypařila, nebo jsem se prostě snažila být co nejnápadnější, hned za Razielem. Potichounku, lehoulince jsem našlapovala s Gyzmem v náručí. Vešla jsem do třídy a smutnýma očima jsem si prohlížela volná místa. Nakonec jsem se usadila na židli za Raziela. |
| |||
Před knihovnou - vyhlídka Kura, Shrey Cítím jak se mi nehty protáhnou do drápů. Je mi úplně jedno o čem pochybuješ a co si myslíš! Táhni sakra do pekla! Nepotřebuju dozor! Vycením zuby a po jejích dalších slovech se mi napnou svaly, jak mám chuť po ní rovnou skočit a v příští vteřině to asi i udělám. Takže ty budeš další! Jenže v tu chvíli se objeví Shrey a štráduje si to jen tak mezi námi. Blesknu po ní rychlým pohledem a ve vteřině se rozhodnutí k útoku změní na rozhodnutí k útěku. Po schodech nahoru jako had a se zlatým zábleskem se za mnou uzavřou kamennou stěnou. Neohlížím se a sprintuju k okraji vyhlídky, jen abych se prudce odrazila a skočila do prostoru. |
| |||
304 Hlavně Sharika a Hope Velmi neochotně vejdu do učebny. Rozhodně nechci riskovat, že by se na mě profesor zaměřil, a velmi mě zklame, když poznám kouzlo, co Tortun seslal. Takovéhle ošklivé triky? To bych čekal tak od rodičů. Hmm. Jak jsem zabranej do pochmurnejch úvah, také si Hope včas nevšimnu, takže ve chvíli, kdy promluví, mě nen vidět. „Sakra.“ Vzdechnu tiše, když si uvědomím, co se stalo. Ucuknul jsem a málem sebou plesknul, když jsem víc stisknul Shariky ruku. Tázavě se zadívám na Hope, protože jsem jaksi leknutím nepostřehl otázku a poněkud mi nedojde, že mě není vidět. Vypadá to ale, že Shar otázku pochytila a zdá se, že s výrokem nesouhlasí. Takže se asi budeme držet její verze, ne? Ostatně mlčení je souhlas, ne? |
| |||
Před 304 trojice čarodějů, Sven Skutečně nevypadá moc dobře. Inu, jestli ho polovička není zrovna schopná čehokoliv, ani se nedivím. Podívám se po těch třech, co tam již jsou, když k nim promluví. Usměji se na ně a počkám, až Sven vyjde ven. Trojice, co přišla se mnou, se odebírá do učebny jen velmi neochotně, takže si nakonec vyslouží nepěkný pohled ještě od něj. Já povytáhnu obočí a počkám až kus popojdou. Kolem se stačí protáhnout další student. Alespoň se pěkně scházejí. Nakonec lehce mávnu rukou a odstíním nás od nechtěných uší. Tedy uslyší, že se bavíme, ale nebudou nám rozumět. Studenti zrovna nemusí vědět, co s ním chci řešit. |
| |||
303 – chodba - 304 Schovávám se za Leem a snažím se na nás upozorňovat co možná nejméně. Nicméně když se přiblíží dívka až moc a dokonce vezme do ruky látku mého oblečení. Ztuhnu a nehýbu se. Upírám na ni lehce vyděšený pohled blankytně modrých, až téměř světle šedých očí. Naštěstí se pak rozejdeme, takže capkám zcela tiše za nimi. Zastavíme na chodbě, ale velmi záhy se nás profesoři snaží vyhodit. Když Leo nejde hned, trochu se vykloním, abych na něj viděla. Pak se sice rozejde, ale velmi pomalu. Když se kolem nás velmi blízko protáhne ten šermíř, stisk ruky zesílí, ale nijak výrazněji nezareaguji, aby si nás náhodou nechtěl více všímat. I Leo sebou cuknul, takže to nebude nic dobrého. Jak nedávám pozor, všimnu si Hope až když je těsně u nás. Vyděšeně sebou cuknu do strany. Pokud se mi ale Leo sám nevyškubne, nepustím ho. „Ummm…“ Vydám ze sebe neurčitý zvuk a podívám se na Lea. Nakonec sotva znatelně zavrtím hlavou s cuknutím ramen a sklopím zrak k zemi. |
doba vygenerování stránky: 1.5731010437012 sekund