| |||
Učebna 303 především Dan Požár je velmi záhy uhašen a lavice i s židlemi se spraví. Seskočím z lavice a vyslechnu si pokárání. Možná bych si ho i vzala k srdci, kdyby nevyvolalo na mé tváři absolutní zmatení. "Cože?" Nicméně hodina běží dál, takže to nechám být. Kecnu si na zadek a čekám. Taky nás mohl pustit. Hmm. Zvednu pohled, když se mi nad hlavou prožene bublinka, ale příliš to neřeším, vzhledem k tomu, že zase zmizí. Zanedlouho se vrátí i Dan a profa začne procházet třídou. Když kolem nás jen projde, cuknu rameny, ale to je veškerá reakce. "Taky mám hodinu volno." Kývnu a zazubím se. "Myslím, že to je to pravé na spravení nálady." Uchechtnu se. |
| |||
Učebna 303 - Chodba v přízemí slečna Buffetová, spolužačky, profesor "Děkuji. Vám také." Pokynu jí hlavou a nechám ji odejít. Teprve po chvíli se i já vydám ke dveřím. Krátce jsem se zamyslel, nicméně měl bych skutečně zamířit na další hodinu, zvláště, když jsem viděl, jak rychle zmizely spolužačky. Nakonec následuji jejich vzoru a také téměř neviděn upíří rychlostí proletím školou. Nechci přijít pozdě. Poblíž však zpomalím a poslední schody sejdu normálně. "Znovu dobrý večer." Pozdravím a dám taky tak o sobě vědět, když si všimnu, že všichni stojí na chodbě. |
| |||
Učebna 303Především zloun Tortun a skupinka vedle Už. Už jsem si myslel, že se vše vrátí do starých kolejí a já dostanu takto košem. Jako pardon, ale já za to tak trochu nemohl. Slabě a nenápadně se kousnu do rtu a vyhnu se jeho očím. "Chápu. A kdy máte volnou nejbližší hodinu?" Tato pozice je nepříjemná. Má vyšší iniciativu a nemohu ho nijak přinutit mi můj meč vrátit. Vypadá to, že budu muset ještě nějakou tu dobu vydržet v okruhu těchto bytostí. Od samého začátku se snažím být vlídný, přátelský a zdatný, ale bez své zbraně nedám ani ránu. Už teď si připadám submisivní jak pes, když se na mne kdokoliv podívá. Nervózně pohlédnu za sebe na skupinku a vlídně se usměji. Mám pocit, že bych se měl co nejrychleji vytratit. Stále potřebuji sehnat Sema, abych si už konečně vzpomněl, ale to bude také problém, jelikož se stále "indisponován". Pohlédnu zpátky na Tortuna a spustím. "Nechci nadále vyrušovat. Určitě máte přeplněný harmonogram, tak bych ho nechtěl nijak narušovat." Pokud mne nějak nezastaví tak zamířím ke dveřím na chodbu. |
| |||
303 Miko Tak mám takový divný pocit, že moc nechybělo k tomu, aby mi v kožíšku na bříšku přistála pěkně lepkavá slina. Ale fuj, jak někdo může žrát něco tak roztomilého jako jsem já? Zakroutím nad tím v duchu hlavou, ale nechám se dobrovolně odložit a zamířím ke své lavici. Když po nás ředitel jen koukne a neřekne ani půl slova, jen pokrčím rameny. Jako jo, Miko si propálila kotlík, což nevím, jak se jí mohlo povést, ale já udělala aspoň něco a místo toho, aby zkoumal podlahu nasáklou mým lektvarem, tak nic? A ještě ta divná holka dostane nějakou odměnu. No, co si budeme povídat, moje znechucení by mohlo být sotva větší než je teď. Uraženě si založím ruce a kouknu do stropu, jako by tam byli hodiny. „Myslím, že teď mám volno, asi se půjdu socializovat, co říkáš?“ Mluvím ke stropu, ale je mi jasné, že moje přísedící ví, že promluva patří jí. Stejně jako jistě tuší význam slova socializace. |
| |||
Učebna 303 Hope, Leo, Sharika, Simiel, Tortun Jakmile upřesním popis situace na pozemcích, ustoupím zase trochu dozadu. Tenhle profesor mě trochu znervózňuje. Nevím sice proč, ale mám z něho divný pocit. Když nabídne doprovod, nejraději bych ho odmítla, ale za tu chvilku co znám Lea, pochybuji, že on by se mnou souhlasil. A Sharika na tom asi bude podobně. Během rozhovoru blonďáka s profesorem, kluka sleduji. Na mém tváři je asi vidět zamyšlený výraz. Nikdo však neví zda je to kvůli úvahám, proč se oháněl mečem na hodině a nebo zda je to od uvažování nad tím, jak se s ním potkat v soukromí. |
doba vygenerování stránky: 1.6319849491119 sekund