| |||
Před 304 trojice čarodějů, Sven Skutečně nevypadá moc dobře. Inu, jestli ho polovička není zrovna schopná čehokoliv, ani se nedivím. Podívám se po těch třech, co tam již jsou, když k nim promluví. Usměji se na ně a počkám, až Sven vyjde ven. Trojice, co přišla se mnou, se odebírá do učebny jen velmi neochotně, takže si nakonec vyslouží nepěkný pohled ještě od něj. Já povytáhnu obočí a počkám až kus popojdou. Kolem se stačí protáhnout další student. Alespoň se pěkně scházejí. Nakonec lehce mávnu rukou a odstíním nás od nechtěných uší. Tedy uslyší, že se bavíme, ale nebudou nám rozumět. Studenti zrovna nemusí vědět, co s ním chci řešit. |
| |||
303 – chodba - 304 Schovávám se za Leem a snažím se na nás upozorňovat co možná nejméně. Nicméně když se přiblíží dívka až moc a dokonce vezme do ruky látku mého oblečení. Ztuhnu a nehýbu se. Upírám na ni lehce vyděšený pohled blankytně modrých, až téměř světle šedých očí. Naštěstí se pak rozejdeme, takže capkám zcela tiše za nimi. Zastavíme na chodbě, ale velmi záhy se nás profesoři snaží vyhodit. Když Leo nejde hned, trochu se vykloním, abych na něj viděla. Pak se sice rozejde, ale velmi pomalu. Když se kolem nás velmi blízko protáhne ten šermíř, stisk ruky zesílí, ale nijak výrazněji nezareaguji, aby si nás náhodou nechtěl více všímat. I Leo sebou cuknul, takže to nebude nic dobrého. Jak nedávám pozor, všimnu si Hope až když je těsně u nás. Vyděšeně sebou cuknu do strany. Pokud se mi ale Leo sám nevyškubne, nepustím ho. „Ummm…“ Vydám ze sebe neurčitý zvuk a podívám se na Lea. Nakonec sotva znatelně zavrtím hlavou s cuknutím ramen a sklopím zrak k zemi. |
| |||
Chodba především Sigi „A to nějak vadí tomu, abych šla s tebou?“ Zamrkám dost nechápavě. Ale je pravda, že pokud to bude něco jako ta minulá, tak by se musel ještě navíc starat o mne. Trochu odmítavě se zamračím, nicméně pak si povzdechnu. „Asi máš pravdu.“ Pokývnu hlavou tedy nakonec. Pravděpodobně budu potřebovat všechna kopyta v pořádku. „Kde máš hodinu?“ Zeptám se nakonec. Minimálně doprovodit bych ho mohla. Říkal přece, že má hodinu dole. Během našeho hovoru velmi pečlivě sleduji odcházející a procházející. Nikdo si nás ale moc nevšímá, takže jsem relativně v klidu. |
| |||
Spoločenka dlakov --> Knižnica okrajovo Helen, Kura, Sinead Hneď ako vyjdem zo spoločenky, zachytím na chodbe oproti mne idúci mop. S gráciou ju absolútne odignorujem akoby bola vzduch a zahnem za roh. Na ľavej ruke sa mi zaleskne retiazka pripevnená k postroju, postroju v ktorom zľahka svieti lektvar vo flaštičke, bezpečne upevnenej na zápästí. Keďže nemusím putovať po schodoch, pomerne rýchlo sa dostanem ku knižnici, kde sú ďalšie dva tvory. Och...zlatá a tá, z ktorej má Gerrir nasraté. Ak neblokujú dvere do knižnice, jednoducho do nej vojdem, nestarajúc sa čo riešia a vydám sa hľadať oddelenie zaoberajúce sa výrobou lektvarou. Keď ho nájdem, vyberiem pár kníh, sadnem si pri najbližší stôl čo nájdem, vytiahnem zošiť z hodiny a ponorím sa do čítania a prepisovania. |
| |||
Učebna 303 do 304 především Simiel, Leo, Sharika, Hope, Tortun, Sven a všichni na hodině Jak ustoupím od profesora a dám tak příležitost blonďákovi k rozhovoru, stoupnu si až k Sharice. Všimnu si, že zase drží Lea za ruku. To že jsem jí asi málem zkazila vztah mi je naprosto ukradené. Bylo to jen pro zábavu a Leovi to evidentně nevadilo. Navíc, k ničemu přece nedošlo. Co mě však nedá, je sáhnout si na látku z které má Sharika šaty. Jemná a hebká. Zajímavé. Jestli je pravda to, co řekla Rara, budu si muset požádat o nějaké podobné. Tedy spíš ty předchozí než tyhle. Tamty totiž byly takové zajímavější. S myšlenkami u Shariky a oblečení vyjdu za Leem, Sharikou a Tortunem ven a pak do vedlejší místnosti. Poznámku Svena zaslechnu a trochu se zamračím. Proč by pohyb měl znamenat zranění? „Můžu dotaz? Vy dva... Nejste spolu, nebo snad ano?“ nedá mi to a strčím hlavu mezi tu Shariky a tu Leovu. Můj dotaz zazněl hodně zvědavě. |
| |||
303 a pryč Venge „Takže nás rozdělili zjevně na dvě půlky, aby to asi nedopadlo jako teď.“ Trochu si skousnu ret abych se nerozesmála, ale je fakt, že když se nás tu sejde tolik, je asi poněkud těžší udržet nervy. Když ke mně natáhne ruce, hned se ho chytím a vytáhnu se na nohy. „To budu skutečně moc vděčná.“ Zazubím se na něj špičatými zoubky. Nenechám se ale zvednout a místo toho cupitám přes jeho chapadla a vzpírám svoji váhu na jeho ruce. „Měli bychom být dole v tělocvičně.“ Uvedu jen na pravou míru, kam bychom měli zamířit a pak už se s vyplazenou špičkou jazyka soustředím, abych si do něj nezamotala nohy. |
| |||
Chodba Yqi Trochu mě zklame, že Yqi nemá hodinu se mnou, ale to se asi nedá nic dělat. Když poukáže na nějakou chodbu, docela se mi uleví. Podle sklonu a plánku, co se mi hodně matně vybavuje je fakt, že tady by být schody snad neměli. Pak se zeptá, jestli má jít se mnou. Pokrčím rameny. „Já ti nevím, je to hodina upíří koleje. Pravděpodobně tam budu nejpomalejší a nejnešikovnější.“ O tom, že asi nejméně krvelačnej, o tom dost dobře nepochybuju. „A ty by ses spíš měla stavit na ošetřovně. Čert ví, co bude na další hodině. Ani nevím, kdo učí.“ Snažím se nad tím uvažovat rozumně, i když poslední hodina, kde jsem byl bez ní byla v pátek a ta dopadla dost katastrofálně. Doufám, že tentokrát neskončím na ošetřovně. V pátek mi to stačilo na hodně dlouho. |
doba vygenerování stránky: 1.3098199367523 sekund