| |||
304 Hlavně Sharika a Hope Velmi neochotně vejdu do učebny. Rozhodně nechci riskovat, že by se na mě profesor zaměřil, a velmi mě zklame, když poznám kouzlo, co Tortun seslal. Takovéhle ošklivé triky? To bych čekal tak od rodičů. Hmm. Jak jsem zabranej do pochmurnejch úvah, také si Hope včas nevšimnu, takže ve chvíli, kdy promluví, mě nen vidět. „Sakra.“ Vzdechnu tiše, když si uvědomím, co se stalo. Ucuknul jsem a málem sebou plesknul, když jsem víc stisknul Shariky ruku. Tázavě se zadívám na Hope, protože jsem jaksi leknutím nepostřehl otázku a poněkud mi nedojde, že mě není vidět. Vypadá to ale, že Shar otázku pochytila a zdá se, že s výrokem nesouhlasí. Takže se asi budeme držet její verze, ne? Ostatně mlčení je souhlas, ne? |
| |||
Před 304 trojice čarodějů, Sven Skutečně nevypadá moc dobře. Inu, jestli ho polovička není zrovna schopná čehokoliv, ani se nedivím. Podívám se po těch třech, co tam již jsou, když k nim promluví. Usměji se na ně a počkám, až Sven vyjde ven. Trojice, co přišla se mnou, se odebírá do učebny jen velmi neochotně, takže si nakonec vyslouží nepěkný pohled ještě od něj. Já povytáhnu obočí a počkám až kus popojdou. Kolem se stačí protáhnout další student. Alespoň se pěkně scházejí. Nakonec lehce mávnu rukou a odstíním nás od nechtěných uší. Tedy uslyší, že se bavíme, ale nebudou nám rozumět. Studenti zrovna nemusí vědět, co s ním chci řešit. |
| |||
303 – chodba - 304 Schovávám se za Leem a snažím se na nás upozorňovat co možná nejméně. Nicméně když se přiblíží dívka až moc a dokonce vezme do ruky látku mého oblečení. Ztuhnu a nehýbu se. Upírám na ni lehce vyděšený pohled blankytně modrých, až téměř světle šedých očí. Naštěstí se pak rozejdeme, takže capkám zcela tiše za nimi. Zastavíme na chodbě, ale velmi záhy se nás profesoři snaží vyhodit. Když Leo nejde hned, trochu se vykloním, abych na něj viděla. Pak se sice rozejde, ale velmi pomalu. Když se kolem nás velmi blízko protáhne ten šermíř, stisk ruky zesílí, ale nijak výrazněji nezareaguji, aby si nás náhodou nechtěl více všímat. I Leo sebou cuknul, takže to nebude nic dobrého. Jak nedávám pozor, všimnu si Hope až když je těsně u nás. Vyděšeně sebou cuknu do strany. Pokud se mi ale Leo sám nevyškubne, nepustím ho. „Ummm…“ Vydám ze sebe neurčitý zvuk a podívám se na Lea. Nakonec sotva znatelně zavrtím hlavou s cuknutím ramen a sklopím zrak k zemi. |
| |||
Chodba především Sigi „A to nějak vadí tomu, abych šla s tebou?“ Zamrkám dost nechápavě. Ale je pravda, že pokud to bude něco jako ta minulá, tak by se musel ještě navíc starat o mne. Trochu odmítavě se zamračím, nicméně pak si povzdechnu. „Asi máš pravdu.“ Pokývnu hlavou tedy nakonec. Pravděpodobně budu potřebovat všechna kopyta v pořádku. „Kde máš hodinu?“ Zeptám se nakonec. Minimálně doprovodit bych ho mohla. Říkal přece, že má hodinu dole. Během našeho hovoru velmi pečlivě sleduji odcházející a procházející. Nikdo si nás ale moc nevšímá, takže jsem relativně v klidu. |
| |||
Spoločenka dlakov --> Knižnica okrajovo Helen, Kura, Sinead Hneď ako vyjdem zo spoločenky, zachytím na chodbe oproti mne idúci mop. S gráciou ju absolútne odignorujem akoby bola vzduch a zahnem za roh. Na ľavej ruke sa mi zaleskne retiazka pripevnená k postroju, postroju v ktorom zľahka svieti lektvar vo flaštičke, bezpečne upevnenej na zápästí. Keďže nemusím putovať po schodoch, pomerne rýchlo sa dostanem ku knižnici, kde sú ďalšie dva tvory. Och...zlatá a tá, z ktorej má Gerrir nasraté. Ak neblokujú dvere do knižnice, jednoducho do nej vojdem, nestarajúc sa čo riešia a vydám sa hľadať oddelenie zaoberajúce sa výrobou lektvarou. Keď ho nájdem, vyberiem pár kníh, sadnem si pri najbližší stôl čo nájdem, vytiahnem zošiť z hodiny a ponorím sa do čítania a prepisovania. |
doba vygenerování stránky: 1.4635679721832 sekund