| |||
Učebna 303 do 304 především Simiel, Leo, Sharika, Hope, Tortun, Sven a všichni na hodině Jak ustoupím od profesora a dám tak příležitost blonďákovi k rozhovoru, stoupnu si až k Sharice. Všimnu si, že zase drží Lea za ruku. To že jsem jí asi málem zkazila vztah mi je naprosto ukradené. Bylo to jen pro zábavu a Leovi to evidentně nevadilo. Navíc, k ničemu přece nedošlo. Co mě však nedá, je sáhnout si na látku z které má Sharika šaty. Jemná a hebká. Zajímavé. Jestli je pravda to, co řekla Rara, budu si muset požádat o nějaké podobné. Tedy spíš ty předchozí než tyhle. Tamty totiž byly takové zajímavější. S myšlenkami u Shariky a oblečení vyjdu za Leem, Sharikou a Tortunem ven a pak do vedlejší místnosti. Poznámku Svena zaslechnu a trochu se zamračím. Proč by pohyb měl znamenat zranění? „Můžu dotaz? Vy dva... Nejste spolu, nebo snad ano?“ nedá mi to a strčím hlavu mezi tu Shariky a tu Leovu. Můj dotaz zazněl hodně zvědavě. |
| |||
303 a pryč Venge „Takže nás rozdělili zjevně na dvě půlky, aby to asi nedopadlo jako teď.“ Trochu si skousnu ret abych se nerozesmála, ale je fakt, že když se nás tu sejde tolik, je asi poněkud těžší udržet nervy. Když ke mně natáhne ruce, hned se ho chytím a vytáhnu se na nohy. „To budu skutečně moc vděčná.“ Zazubím se na něj špičatými zoubky. Nenechám se ale zvednout a místo toho cupitám přes jeho chapadla a vzpírám svoji váhu na jeho ruce. „Měli bychom být dole v tělocvičně.“ Uvedu jen na pravou míru, kam bychom měli zamířit a pak už se s vyplazenou špičkou jazyka soustředím, abych si do něj nezamotala nohy. |
| |||
Chodba Yqi Trochu mě zklame, že Yqi nemá hodinu se mnou, ale to se asi nedá nic dělat. Když poukáže na nějakou chodbu, docela se mi uleví. Podle sklonu a plánku, co se mi hodně matně vybavuje je fakt, že tady by být schody snad neměli. Pak se zeptá, jestli má jít se mnou. Pokrčím rameny. „Já ti nevím, je to hodina upíří koleje. Pravděpodobně tam budu nejpomalejší a nejnešikovnější.“ O tom, že asi nejméně krvelačnej, o tom dost dobře nepochybuju. „A ty by ses spíš měla stavit na ošetřovně. Čert ví, co bude na další hodině. Ani nevím, kdo učí.“ Snažím se nad tím uvažovat rozumně, i když poslední hodina, kde jsem byl bez ní byla v pátek a ta dopadla dost katastrofálně. Doufám, že tentokrát neskončím na ošetřovně. V pátek mi to stačilo na hodně dlouho. |
| |||
Do 304 Trpělivě čekám, až se Tortun rozhodne konečně vyrazit. Ostatně někdo, komu cokoli vybouchne pod rukama, se prostě trpělivosti v čekání na ostatní zocelit musel. Konečně vykročí, tak ho s opatrným odstupem následuji. Zastavil bych se opodál, ale on nás popožene, takže po chvilce váhání vykročím ke třídě. Daleko víc by mě zajímalo, co bude tomu, hmm, člověku, povídat. Na mojí rychlosti je to dobře patrno a i na tom, že nás stihne předběhnout nějaký muž s mečem na zádech, až ucuknu, a i Sven už stihnul vyjít ven, tak radši sklopím oči k zemi a dál se šourám do třídy, zatímco špicuju uši, abych zaslechl alespoň něco. |
| |||
Učebna 303-304 Nikdo konkrétní Výsledek mojí práce byl jak jen to říct slušně... Už vím KATASTROFICKY! Vůbec nechápu jak se mi to mohlo stát. Vždyť lektvary dělám roky a roky a vždyck... Dobře né vždycky, ze začátku to bylo hodně podobné jako teď. Ale vždyť od té doby už jsem ušel dlouhou cestu a poslední dobou se mi to dařilo parádně hodně dlouho, dokonce bych se nebál říct, že moje lektvary byly vynikající. Ale tahle škola... Tady je všechno jinak. Démoni se tu nezabíjí, vyřizovat účty bojem se nedá a ani ty zatracené lektvary už mi nejdou! Proč já jsem sem vůbec lezl. Komentář od učitele, byl více než výstižný. Nepoužitelné. Na to nemám co říct a jen kývnu, na to že rozumím. Jde vidět, že jsem z výsledku zklamaný a naštvaný, ale jen na sebe. Když odejde dám si ruce za hlavu, opřu se na židli a svraštím čelo a přemýšlím nad svým zbytečným životem. Do konce učitelovy kontroly ostatních takhle sedím. Ostatním, jak vidím, se to často i povedlo. Možná i lektvary dělají poprvé v životě, nebo je dělali párkrát, ale já celkem zběhlý v tomhle oboru to takhle posmolím... Mám radost... Ještě dlouho po tom co je dokončena kontrola jen sedím a dívám se do zdi. Vyruší mě až to že se spousta studentů začne zvedat a odcházet. Mohl bych se k nim přidat, ale ještě jednou se podívám a čichnu si k tomu hnusu co jsem stvořil. Bylo to skoro k blití, ale na hnusy i zápach starých mrtvo jsem zvyklý a tak mi nedělá problém to nutkání potlačit. Pořád ale ohrnu nos a trochu prudce odstrčím od sebe kotlík. Málem se převrhl, ale naštěstí opravdu jen málem. Alespoň tohle se nepodělalo. Pak si vzpomenu, že mám další hodinu, už za chvíli. Docela dobrou připomínkou je pár asi čarodějů okolo Tortuna, kteří se zrovna chystají odejít a tak je ještě doběhnu a jsem jim v patách. Abych náhodou nepřišel pozdě. Zase. S nikým se nebavím a ani nenavazuju oční kontakt, nemám teď na nic náladu po takové hodině. Snad bude tahle lepší. Když se Tortun zastaví u dveří a popohání ty 3 přede mnou, tak nečekám a "předběhnu" je. Další hodinou kterou bych si měl nahrazovat nemám zapotřebí. Sice možná budu dle zdejších zvyků označený jako jakýsi neomalence, či co, ale to je problém budoucího Raziela. Jakmile se dostanu do třídy tak všem co mi věnují pozornost kývnu na pozdrav a sednu si co nejvíce dozadu a to blíže k Yritys a oddechnu si, že jsem to stihl. I když asi ještě nějaký čas zbývá. Pořádně se uvelebím na židli a uklidním si vědomě dech, který se mi trochu zrychlil při dobíhání. |
| |||
304 a před ní Okrajově Patric a zbytek ve třídě, pak Tortun Musím přiznat, že z mladíkova pádu mě pojal až nepředložený pocit zadostiučinění, ale hned vzápětí zmizel a já, ač nevypadám o mnoho starší než oni, jsem si začal připadat velmi starý. Mávnu rukou nad omluvou. „Jen se pro příště snažte alespoň pozdravit a neničit připravený pořádek ve třídě. Možná by se vám to mohlo zdát divné, ale ani profesoři si nepřidělávají práci pokud nemusí.“ Promnu si kořen nosu a snažím se ignorovat ostrou bolest hlavy. Vzhlédnu, když se ozve zaklepání a s lusknutím nechám dveře aby se sami pomalu otevřeli. Skoro stejným tempem, jako do nich Tortun zatlačil, takže si toho možná ani nevšimnul, ale kdyby se nerozhodl sám vejít, rozdíl by byl mnohem větší. Vzápět mám chuť něco zničit, ale spokojím se jen se sevřením rtů a přikývnutím. Zamířím ke dveřím a vrhnu pohled na ty tři ve třídě. „Pokuste se moc nehýbat ať se nezraníte.“ Zamumlám ne zrovna přátelsky a zmizím ze dveří. Ještě se ohlédnu po těch třech, co dovedl on, ale odmítám toho řešit víc naráz. Buď studenti nebo profesoři. „Mohu ti s něčím pomoct?“ Povytáhnu obočí na druhého profesora a odolávám nutkání si přitisknout dlaň k čelu, abych se tlakem pokusil zahnat migrénu. O zeď se opřu až ve chvíli, kdy jsou všichni studenti ve třídě. Pokud by se někdo chtěl zdržovat, vrhnu na něj výhružnej pohled. |
| |||
Učebna 303 - 304 především Simiel, Leo, Sharika, Hope, Sven a všichni na hodině Čarodějové se stáhnou a situaci již nekomentují. Soustředím se tedy na to, abych vyřídil chlapce s jeho požadavkem. "Vyřídím tuto záležitost o kterou mne požádali a mám volno. Vyučuji až poslední hodinu dne. Záleží tedy na Tvém rozvrhu, kdy mne zastihneš." Odvětím mu. "Tak bych to neřekl, ale nechceme přeci zdržovat další vyučování." Usměji se na něj. Vzhledem k tomu, že vyrazí na chodbu jako první, nechám ho odejít. "Tak pojďme." Kývnu na ty tři a vyrazím do vedlejší třídy. Zaklepu a opřu se do dveří. Pohledem najdu Svena. "Mohl bys prosím na chvíli, než začne hodina?" Pokývnu mu hlavou směrem ke mne. Pak ustoupím ze dveří a popoženu ty tři dovnitř. |
| |||
Učebna 303 především Dan Požár je velmi záhy uhašen a lavice i s židlemi se spraví. Seskočím z lavice a vyslechnu si pokárání. Možná bych si ho i vzala k srdci, kdyby nevyvolalo na mé tváři absolutní zmatení. "Cože?" Nicméně hodina běží dál, takže to nechám být. Kecnu si na zadek a čekám. Taky nás mohl pustit. Hmm. Zvednu pohled, když se mi nad hlavou prožene bublinka, ale příliš to neřeším, vzhledem k tomu, že zase zmizí. Zanedlouho se vrátí i Dan a profa začne procházet třídou. Když kolem nás jen projde, cuknu rameny, ale to je veškerá reakce. "Taky mám hodinu volno." Kývnu a zazubím se. "Myslím, že to je to pravé na spravení nálady." Uchechtnu se. |
| |||
Učebna 303 - Chodba v přízemí slečna Buffetová, spolužačky, profesor "Děkuji. Vám také." Pokynu jí hlavou a nechám ji odejít. Teprve po chvíli se i já vydám ke dveřím. Krátce jsem se zamyslel, nicméně měl bych skutečně zamířit na další hodinu, zvláště, když jsem viděl, jak rychle zmizely spolužačky. Nakonec následuji jejich vzoru a také téměř neviděn upíří rychlostí proletím školou. Nechci přijít pozdě. Poblíž však zpomalím a poslední schody sejdu normálně. "Znovu dobrý večer." Pozdravím a dám taky tak o sobě vědět, když si všimnu, že všichni stojí na chodbě. |
doba vygenerování stránky: 1.3366510868073 sekund