| |||
Učebna 303Především zloun Tortun a skupinka vedle Už. Už jsem si myslel, že se vše vrátí do starých kolejí a já dostanu takto košem. Jako pardon, ale já za to tak trochu nemohl. Slabě a nenápadně se kousnu do rtu a vyhnu se jeho očím. "Chápu. A kdy máte volnou nejbližší hodinu?" Tato pozice je nepříjemná. Má vyšší iniciativu a nemohu ho nijak přinutit mi můj meč vrátit. Vypadá to, že budu muset ještě nějakou tu dobu vydržet v okruhu těchto bytostí. Od samého začátku se snažím být vlídný, přátelský a zdatný, ale bez své zbraně nedám ani ránu. Už teď si připadám submisivní jak pes, když se na mne kdokoliv podívá. Nervózně pohlédnu za sebe na skupinku a vlídně se usměji. Mám pocit, že bych se měl co nejrychleji vytratit. Stále potřebuji sehnat Sema, abych si už konečně vzpomněl, ale to bude také problém, jelikož se stále "indisponován". Pohlédnu zpátky na Tortuna a spustím. "Nechci nadále vyrušovat. Určitě máte přeplněný harmonogram, tak bych ho nechtěl nijak narušovat." Pokud mne nějak nezastaví tak zamířím ke dveřím na chodbu. |
| |||
303 Miko Tak mám takový divný pocit, že moc nechybělo k tomu, aby mi v kožíšku na bříšku přistála pěkně lepkavá slina. Ale fuj, jak někdo může žrát něco tak roztomilého jako jsem já? Zakroutím nad tím v duchu hlavou, ale nechám se dobrovolně odložit a zamířím ke své lavici. Když po nás ředitel jen koukne a neřekne ani půl slova, jen pokrčím rameny. Jako jo, Miko si propálila kotlík, což nevím, jak se jí mohlo povést, ale já udělala aspoň něco a místo toho, aby zkoumal podlahu nasáklou mým lektvarem, tak nic? A ještě ta divná holka dostane nějakou odměnu. No, co si budeme povídat, moje znechucení by mohlo být sotva větší než je teď. Uraženě si založím ruce a kouknu do stropu, jako by tam byli hodiny. „Myslím, že teď mám volno, asi se půjdu socializovat, co říkáš?“ Mluvím ke stropu, ale je mi jasné, že moje přísedící ví, že promluva patří jí. Stejně jako jistě tuší význam slova socializace. |
| |||
Učebna 303 Hope, Leo, Sharika, Simiel, Tortun Jakmile upřesním popis situace na pozemcích, ustoupím zase trochu dozadu. Tenhle profesor mě trochu znervózňuje. Nevím sice proč, ale mám z něho divný pocit. Když nabídne doprovod, nejraději bych ho odmítla, ale za tu chvilku co znám Lea, pochybuji, že on by se mnou souhlasil. A Sharika na tom asi bude podobně. Během rozhovoru blonďáka s profesorem, kluka sleduji. Na mém tváři je asi vidět zamyšlený výraz. Nikdo však neví zda je to kvůli úvahám, proč se oháněl mečem na hodině a nebo zda je to od uvažování nad tím, jak se s ním potkat v soukromí. |
| |||
Učebna 303 - můj pokoj především pan Ortega Hodina pokračuje. Chaos jako obvykle. Tahle škola by si měla jako heslo zvolit: "ZMATEK, CHAOS, PANIKA, TO JE NAŠE TAKTIKA". Jsem potěšena, když mi sám ředitel pochválí lektvar a to jsem se ani nesnašila. Zbytek hodnocení příliš nevnímá, tedy do té doby než pochválí tu ochechuli. Tss. A ještě dostane odměnu. Nejen, že je vtíravá jako alpa, ještě k tomu je i šprtka. Katastrofen. Hodina skončí, kývnu na rozloučení spolužákům, které mi představil pan Ortega a pak s radostí příjmu nabízenou pomoc. "Naschledanou." rozloučím se s profesory. "Mnohokráte děkuji. Jistě, to samozřejmě chápu. Přeji vám krásný a úspěšný večer." usměji se a vydám se do pokoje. |
| |||
303 - stáje "Pohoda. K službám." prohodím k mluvící veverce, jako bych se se zvířaty bavil běžně. No, tuhle doménu jsem neměl, já jsem jim vždycinky obstaral akorát teplé pelech v mém pupku. No, o tom se zmiňovat nebudeme, by chtěla eště pomstít svoje sežrané příbuzné. "Jasan." zakrákorám na další votázku a pokud mňa nechá, tak ju položím na zem. Lektvar sice už nedopiluju, ale tak co su nějaké kuchta. I když kuchtění mně celkem šlo, ale tohle só spíš polívky a já dycinky dělal radší pořádnó flákotu. Hrdě se vypnu, když mňa ten prcek pochválí. Divné pocity ve mňa budí, ale to tady každé. Jakmile skončí hodina, tak sa odebéřu pryč mířím do stájí. |
doba vygenerování stránky: 1.4946949481964 sekund