| |||
303 hlavně Felix "To zcela jistě." souhlasím s myšlenkou trénování profesorského sboru. „Tak jo, měj se. A uzdrav se!“ řeknu rozhodně a vstanu abych odešla. Dřív než odejdu, pohlédnu ještě na pokličku. Jsem zvědavá, co Felix uvidí. Třeba budeme mít nového kolegu, vznášející se zubaté bubliny. Usměji se, srovnám šaty a vyrazím ke dveřím. Během chvilky jsem na schodech a pak už je naše společenská místnost pouze přes chodbu. Vejdu tam a zavřu dveře. „Nazdar.“ pozdravím ji |
| |||
303 Hlavně Yqi, ale zmíněni jsou i další Skutečně mě dost překvapí, když se mi na můj zásah nedostane pokárání, že jsem to nenechal na něm, ale dokonce kývnutí a poděkování. Radši zabodnu oči do lavice a nic neříkám.Nejsem si jistý, jak bych měl správně reagovat. Vždyť jsem jen kříženec, nikdy se mi nikdo nenamáhal vštěpovat víc chování pro tyhle případy než se velmi uctivě klidit z cesty. Ideálně ještě mnohem dřív než se někdo takový vůbec objeví v dohledu. A pak přijde vlastně nejhorší část hodiny. Hodnocení. A on to bere pořádně. Za chvíli už je u naší lavice a já velmi rychle zabodnu pohled ke špičkám svých nohou, když jeho oči skončili na mě. Ještě jsem se malinko nahrbil, jak jsem měl ve zvyku, abych tolik nevyčuhoval svojí výškou a šířkou ramen, ale pak už jsem se ani nehnul a jen napjatě čekal, co řekne. Jo, jasně, když jsem byl ještě poněkud v euforii z toho, že se mi vrátila moc, a on byl celou třídu daleko, bylo to docela jednoduché, ale tohle? Přijde hodnocení a já se neudržím, abych na něj krátce nepohlédl. Sice se hned zase zuřivě dívám do země, ale kývnutí jsem přeci jen zahlédl. „Děkuju.“ Odpovím spíš tázavě než jak jinak a trochu ztuhle čekám, až zhodnotí i kentarčinu práci. Bylo mi naprosto jasné, že to nemohlo dopadnout úplně valně. Trochu mi poklesnou ramena, když je konečně u další lavice. Vydechnu a radši se upřeně dívám k tabuli. Nedělá mi zrovna dobře ho mít za zády. A je možné, že je tu pavoučice kvůli němu? Střelím rychlým pohledem po nohaté dívce, ale ani ona nic nepodniká, takže jsem pravděpodobně neudělal nic zvlášť hrozného. Nakonec jsme bez úkolu propuštěni z hodiny, i když je nám doporučeno trénování, což nemám v nejmenším v úmyslu. Radši jedině pod dohledem, nerad bych se zase dostal do maléru. Otočím se na Yqi a trochu mdle se usměju. "To chce klid, už zase můžu hlídat já tebe." Mrknu na ni a kdyžtak jí uvolním místo, aby mohla projít, pokud bude chtít hned vypadnout. Pochopitelně ji budu následovat minimálně ze třídy. Mám takový nepříjemný pocit, že budu mít další hodinu. |
| |||
303 May „No tak i to se pochopitelně může stát a je fakt, že jsem počítal s tím, že profesorstvo tu má poněkud rychlejší reakce, ale tak, musíme je občas trochu potrénovat v pozornosti, ne?“ Uchechtnu se nad tím tématem. Přikývnu na její rozhodnutí a položím si bradu na předloktí složená na lavici. „Dobře, jsem zvědavý, co to bude.“ Pak rovnou s dobíráním sama začne a já na ni jen koutkem pusy tiše zavrčím. Asi přesně stejně na jen nepatrně otravnou sestřičku. „Ještě umím kousat – to si nedovolí nikdo.“ Ušklíbnu se a zazívnu. „Buď opatrná. Buď tě doženu nebo se uvidíme na další hodině.“ |
| |||
303 hlavně Felix „Radši nechci vědět, jak by improvizace dopadla. Taky bychom mohli vybuchnout.“ varuji ho, že mou improvizaci by raději nechtěl vidět. Vážně, s mým štěstím by bylo možné cokoliv. Po jeho dalších slovech chvíli přemýšlím a dívám se stejným směrem jako on, na kotlík. Pak mě to tak nějak přestane bavit a začnu uvažovat nad tím, že bych přeci jen šla do společenky. Přeci jen, jak sám říkal, nemusím se ho držet na každém kroku. Jenže... Já chci. „Víš, co? Já asi dojdu do té společenské místnosti prosit zdejší božstvo.“ rozhodnu se nakonec, přestože se mi v zásadě nikam nechce. „Koukej něco udělat s tou rukou, takhle si tě bude každý dobírat.“ oznámím mu s úsměvem. |
| |||
303 May „Mohla bys improvizovat.“ Nadhodím na téma paměti, ale dělám si srandu. Když se zeptá na bezpečnost nebo nebezpečnost nového tvora, pokrčím rameny. „Absolutně netuším. Ale vypadalo to, že by to rádo kousalo.“ Nakloním hlavu na stranu a chvíli se zadívám na zapokličkovanej kotlík. „Ale jestli chceš, klidně běž napřed. Nemusíš se mě držet na každém kroku.“ Nadhodím nezávazným tónem. Ano, jistěže nám přirozenost většinou velí se držet smečky, ale chápu, že ona je v tom nová a nechci ji utiskovat. Třeba to k ní dorazí. A ze mě pravděpodobně nebude úplně příjemná společnost, jakmile mě dohoní frustrace z toho, že buď zůstanu v téhle podobě nebo budu muset snášet bolest z poraněné tlapy. |
| |||
303 Tortun a můj doprovod Shar mě bez protestů následuje a spíš se za mě schovává, ale nenechám se zvyklat svojí touhou to prohodit. Dlužím jí to. Velmi obezřetný pohled věnuju Shrey, i blonďákovi, který zamíří naším směrem. Když se Tortun ujistí, o co mi přesně jde, přikývnu hlavou, ale na jeho další otázku nemám odpověď. „Neznám podrobnosti toho, kdo by se dal označit za jeho dvojče. A tvaroměnné kouzlo, pokud se nepletu, patří k těm základnějším?“ Pokrčím rameny. Skutečně nevím, jestli to mohla být jen jeho kopie, obraz z jiného času nebo jen někdo kdo jako on vypadal a právě proto jdu za jiným profesorem, ne? Skoro jsem se roztřásl nad svojí drzostí, že jsem se pokusil profesorovi až skoro odporovat, ale to už naštěstí zase promluvila Hope. A její slova mě utvrdí v tom, že tu máme špeha. Sven má přeci šedivé brnění, to víme všichni. |
| |||
303 Leo, Sharika, Simiel, Tortun „Aha... Moc tvorů“ zopakuji trošku nechápavě. Nikdy jsem s ničím podobným problém neměla, takže to příliš nechápu. Ale vypadá to vážně, možná že je to i nemoc. Nechci si Shariku znepřátelit, takže už to raději nijak nekomentuji. Leo místo ven z místnosti zamíří za profesorem, co seděl vzadu. Jdu krok za ním, nevím, ale co chce řešit. Takže moje pozornost je celkem mizerná a spíš směřuje na blonďáka. Pak ale zaslechnu, co je předmětem dotazu. V tu ránu se věnuji profesorovi, blonďák musí počkat. „Ano, venku před školními pozemky. Potkala jsem ho na té louce. Zabil ho za mnou. Tedy zabil ho ten, co měl brnění podobné dračím šupinám.“ upřesňuji problém. „Jakmile ho zabil, dovedl mě přes most do školy.“ dodám ještě, ale to už se o pozornost hlásí blonďák. Na jeho gesto se pousměji, ale nijak víc nereaguji, přeci jen se tu bavíme s profesorem, ne? |
| |||
Učebna 303 Během hodiny si nic nevyžádá můj zásah. Menší trable zvládnou sami. Když se však podaří Gerrirovi vytvořit nový život. Nahnu se dopředu a bubliny se zájmem pozoruji. Budu si muset s Tarneym pohovořit o jeho úmyslech s tím tvorem. Ať už Sin dělá cokoliv, očividně jí to prošlo, takže to nehodlám řešit. Rozhodně ne tady a teď. Pak mě říďa v podstatě pověří dveřníkem. Jen trhnu rameny. Sin vystřelí pryč a já věnuji pohled Kuře. Ta ale již míří za ní. Budu si muset rozmyslet, zda se jí nepokusím trochu osamostatnit. Zatím jsem ale neměl čas to řešit. Další celkem spořádaně odcházejí. Pak se však skupinka čarodějů vydá přímo ke mne. Věnuji jim pohled a čekám, co z nich vypadne. Pokud si správně pamatuji, tohle jsou ti dva, co jako jediný mají dostatek rozumu a chodí na hodiny. A někdo nový. Povytáhnu tázavě obočí, když mne osloví. "Zkontroloval?" Zopakuji po něm. Zrovna Svena? Co se jim na něm nezdá? Nicméně odpověď přijde hned záhy. "Se zabil? Myslíte jeho druhé já?" Zeptám se pro jistotu. Vážně. Proč musí zrovna čaroděje děsit tím, že si to mezi sebou vyřizují. Potlačím úsměv. Zase by to nemusel být špatný důvod, zajít se podívat na jeho hodinu. I když si nejsem jistý, zda zrovna tahle hodina je to pravé ořechové. To už kolem míří ten chlapec, co se tak horečně oháněl mečem na první hodině. "Dobrý večer." Odpovím mu na pozdrav, když se zastaví u lavice. "Podle toho, co potřebuješ." Trhnu ramenem, když se zeptá. |
| |||
303 Leo, Hope, děsivé okolí Stačím ho sotva zatáhnout, když si uvědomí, že se ho držím a místo toho, aby mne donutil se ho pustit, chytí mne za ruku. Když mi dlaň stiskne, chytím se jí možná o něco pevněji, než jsem chtěla. Když znovu a znovu doráží, schoulím se Leovi k rameni. Ten nakonec odpoví místo mne, takže mu přes stisk ruky zkusím dát vědět, že jsem mu vděčná. Pak zamíří pryč. Stále se ho držím a tlapkám za ním. Občas o sebe cinknou náramky na kotnících, jak dělám krátké malé kroky. Škubnu s sebou a podívám se konečně na Hope, když zmíní vraždu. Vážně? Zesinám ještě o něco víc. Bezvadné. A Leo se zastavil. Přikročila jsem až k němu, ale než jsem stačila vznést dotaz, zamíří k Tortunovi. Jdu sice s ním, ale schovávám se za ním. Ať mu říká co chce, já se rozhodně nechci nastavovat. Ani po něm nic chtít. |
| |||
303 a možná pryč hlavně Felix Chvilku se na něho dívám lehce nechápavě. Nakonec ale odpoví na můj dotaz ohleddně přesunu do společenky. Tedy odpoví... „Asi ji budu zkoušet uprosit k nějakému oblečení. Nevyznávám tvůj styl a vzhledem k tomu, že tyhle šaty mám od pátku, budu potřebovat něco na převléknutí. A taky mě napadlo, že bych mohla dostat nějaké ty věci na poznámky. Občas by se hodilo si něco zapsat, protože moje paměť...“ usměji se „... je jaksi náladová.“ dodám ke své odpovědi. „Tak počkáme, vždyť máme volnou celou hodinu a něco mi říká, že na přeměňování je asi papír na poznámky k ničemu. Myslíš, že je ta forma nebezpečná?“ souhlasím s počkáním. |
doba vygenerování stránky: 1.8263599872589 sekund