| |||
303 především Malachi Už její výraz říká, že odpověď v kterou jsem doufal, to nebude. Když odpoví, pracně zalovím v paměti. "Já mám ale tu označenou za společnou v tvém volnu...?" Řeknu trochu zmateně. Pokud správně počítám, znamená to, že se potkáme až o půlnoci. Hmm. "Každopádně mám teď volno. Rád pomohu." Věnuji jí zářivý úsměv. Pak se přiblíží ředitel, takže se zvednu a přechapadluji do krajní uličky. Nabídnu Mal ruce, aby se mohla zvednout. Již uvažuji nad tím, jak dostanu k učebně nějakou tu vodu. Možná bych mohl požádat papa, aby mne naučili vodu vyvolávat. Nebo něco takového. |
| |||
Učebna 303 Trpělivě na ni hledím, když si lahvičku prohlíží s očividným zájmem a jistou fascinací. "Snažte se i nadále a jsem si jistý, že dosáhnete dalších úspěchů." Pokynu jí hlavou. Když položí otázku, zamyslím se. "Jistě můžete požádat o zkontrolování, nicméně ne všichni jsou kvalifikovaní v přípravě lektvarů. Primárně byste se tedy měla obracet na vyučujícího lektvarů." Odpovím jí. S tím se otočí a odchází. Sleduji ji pohledem, takže si všimnu zoufalého pohledu draka. Sestoupím ze stupínku a vyrazím k němu. "Můžete klidně jít. O toho tvorečka se již postaráme." Řeknu k němu a upřu pohled na Tortuna, kolem něhož se shromáždila skupinka studentů. |
| |||
303 --> spoločenka dlaci Tarney, May Trocha ma prekvapí, že zmiznú kotlíky. Myslela som si, že si ten lektvar budem môcť nechať. No...ale vyzerá to tak, že ho budem musieť jednoducho skúsiť znova spraviť sama. Ako ale zistím keď nebudem mať vzor, či sa mi naozaj podaril? Dokáže to spoločenka skontrolovať, keby to v nej varím? Moje úvahy preruší Tarney, ktorý sa mi prihovorí keď sa pri ňom zastavím a ja s očividným nadšením preberiem flaštičku do rúk. Opatrne ohmatám jej energiu a zacítim jej ohromné množstvo, pričom cez štít prepustím trocha tepla, ktoré vyžaruje. Pri jeho vysvetlení, o čo ide, na chvíľku zdvihnem k nemu oči s očividným záujmom. Táto vec sa mi páči. Tá energia...je jej tam naozaj veľa, a to že je to tak malé. Pravdepodobne preto je ten lektvar tak účinný. To nebudú len obyčajné byliny. Ako ale vtlačiť také množstvo energie do niečoho takéhoto a dať tomu takú formu aby to liečilo? Zdvihnem si flaštičku pred oči a jemne s ňou pokrúžim, pričom pomerne fascinovane hľadím na žiariacu tekutinu. Mimo všetkých účinkov lektvaru a z čisto márnivého pohľadu, ktorý sa vo mne občas ako v strake pri pohľade na pekné veci ozve, sa teším z toho, ako to pekne vyzerá. Je to skvelé. Ocením moju výhru s uznaním v hlase a spustím ju spred očí normálne dole, dokonca spravím pohyb, ktorý pripomína ďakovné kývnutie hlavou. Sama nechápem, prečo som to spravila, ale mala som také nutkanie, ktoré nejako plynulo z ovzdušia okolo Tarneyho. Bola by bomba mať toho lektvaru viac a sledovať pri viacerých pokusoch, čo robí tá energia keď lieči, ale...takto si asi budem musieť vystačiť so slabými odvarmi, ktoré zvládnem spraviť....čo mi pripomína... Chytí flašitičku pevne do celej dlane, aby sa mi nevyšmykla. Mám ešte otázku, keď chcem trénovať robenie lektvarov, môžem sa obrátiť na hocikoho zo zboru aby skontroloval, či sa vydaril a je použiteľný? Dotážem sa. Keď mi odpovie a nič už viac po mne nechce, s pozornosťou na flaštičke v mojej ruke sa rozkráčam preč. Všimnem si, že ma opustila tá bezstarostnosť a príjemná nálada, príjemný pocit z hodiny, že som akási...vážnejšia, a pomaličky mi dopína čo sa tam stalo. Sigi. Vďaka teplej, energiou napchatej vecičke v mojej ruky sa však rozhodnem to tentokrát hodiť za hlavu a sústrediť sa na iné veci. Určite ju chcem mať stále pri sebe, ale nemôžem ju nosiť stále v ruke, a pripnúť ju na niektorú z mojich retiazok je risk. Sú na ozdobu, mohli by sa pretrhnúť, a sú príliš dlhé, lietalo by to na nich. Potrebovala som nejaký...popstroj okolo stehna, alebo opasok, alebo jednoducho niečo, čo by mi nezavadzalo a mohla som tam flaštičku nosiť. Preto zamierim do mojej spoločenky. Roztvorím dvere a hneď ako vkročím si uvedomím, že nie som sama. Pohľadom nájdem ryšavú vlčicu a len skrátka si ju premeriam. Bodyguard má dovolenku? Prehodím s iróniou namiesto pozdravu, no jednoducho zhodnotím že pre mňa to dievča nepredstavuje žiadnu hrozbu a tak sa nechystám vyhadzovať ju stadeto. Postavím sa do stredu spoločenky a na polovične vystretej ruke ukážem do vzduchu flaštičku. Potrebujem ju nosiť stále pri sebe tak, aby sa nerozbila a aby mi nezavadzala. Dokážeš niečo také nájsť? Spýtam sa do vzduchu, akoby to bola najnormálnejšia vec na svete. |
| |||
Přesun z učebny 303 do 304 nikdo konkrétní Pohledem vyprovodím obě mizející upířice. "Mějte se holky." Dám jim zatím sbohem, na vzdušný polibek Sarah zareaguji důvěrným mrknutám a pak se také zvednu k odchodu. V učebně 304 si vezmu židli a posadím se na ni co nejvíc dozadu to jde. |
| |||
303 a ven ze třídy Yqi a okrajově Shrey Držím se za Yqi a jednu ruku mám položenou na jejím zadku, aby věděla, kde právě jsem. Nechávám ji najít nejjednodušší cestu a teprve venku se postavím vedle ní. Na její tázavý pohled povytáhnu obočí a trochu se zamyslím. „Mám teď dole nějakou hodinu, co ty?“ Přejdu si před ní a obejmu jí tak, že si položím ruce na její hřbet. „Chceš pomoct ze schodů, aby sis ještě víc neublížila?“ Netuším jestli má teď nějakou hodinu nebo kde má další, ale moc se mi nelíbí představa, že by se zase někde škrábala po těch schodech bez dopomoci. Budeme na tom muset zapracovat nebo si jednou srazí vaz. Když vyjdeme ze třídy, plamínek, který byl u Shrey, sám uhasne. |
| |||
303 k MT01 „Poslední hodina by měla být od jedenácti, tak po ní, ačkoli do východu slunce bude ještě daleko.“ Pokrčím rameny. Fakt mě docela baví, jak se snaží dělat, že mi vůbec nečumí na kozy. Po pěti minutách čumění. Jenže to už je Sonja na útěku, takže mu věnuju vzdušný polibek a než stačí mrknout, jsem taky pryč. Lehkým výklusem, abych dala najevo, že přeci žádný problém, dorazím hned po Sonje. Mávnu profesorovi a ležérně se protáhnu. |
| |||
303 Hlavně Venge Věnuji řediteli zářivý úsměv, když mi poděkuje za spacifikování kalamity. Taky nevím, proč začali ostatní tolik panikařit. Jen trocha ohně. Se divím, že v tom případě nelinčujou našeho ohnivého démona. Pak už nezbývá než sledovat hodnocení ostatních. Nic moc zábavného, jestli to tak můžu říct. Na ohodnocení mého lekvaru pokrčím rameny. „Na minulé hodině bylo poněkud horko, tak jsem si to potřebovala vynahradit a asi jsem se nechala trochu unést. Příště se na to pokusím pamatovat.“ Radši nekomentuju, že minulej profesor je asi tak trochu magor a má zcela nereálné požadavky, ale stále se snažím udržet dobré nálady, takže se do této diskuse pro teď nepouštím. Místo toho se zase přisunu blíž k Vengemu. Když se zeptá, jestli mám teď další hodinu, moc nadšeně se nezatvářím. „Za deset minut mám další hodinu, pak hodinu volna a pak od jedenácti zase společnou.“ Pokrčím rameny. Nehledě na to, co to má teď být za hodinu. To bude peklo. „Jo, pomoc bych asi ocenila. A pak trochu polejt, až hodina skončí.“ No jestli to bude vypadat na jeho hodinách pořád stejně, tak možná fakt radši zmizet. |
doba vygenerování stránky: 1.4848411083221 sekund