| |||
Chodba Sigi "Mám hodinu volno." Odpovím na jeho otázku a rozhlédnu se. Když přejde přede mne a obejme mne, spokojeně si ho více přitáhnu. "Půjdu dolů chodbou přes stáje." Pokynu hlavou za něj, kde chodba pokračuje a kroutí se někam dolů. "Mám jít s tebou?" Zeptám se nakonec, protože netuším, co bych tu hodinu dělala. Nicméně netuším, co má teď za hodinu a kopyto se mi snaží naznačit, že bych tu moc po okolí pobíhat neměla. |
| |||
303 především Malachi Už její výraz říká, že odpověď v kterou jsem doufal, to nebude. Když odpoví, pracně zalovím v paměti. "Já mám ale tu označenou za společnou v tvém volnu...?" Řeknu trochu zmateně. Pokud správně počítám, znamená to, že se potkáme až o půlnoci. Hmm. "Každopádně mám teď volno. Rád pomohu." Věnuji jí zářivý úsměv. Pak se přiblíží ředitel, takže se zvednu a přechapadluji do krajní uličky. Nabídnu Mal ruce, aby se mohla zvednout. Již uvažuji nad tím, jak dostanu k učebně nějakou tu vodu. Možná bych mohl požádat papa, aby mne naučili vodu vyvolávat. Nebo něco takového. |
| |||
Učebna 303 Trpělivě na ni hledím, když si lahvičku prohlíží s očividným zájmem a jistou fascinací. "Snažte se i nadále a jsem si jistý, že dosáhnete dalších úspěchů." Pokynu jí hlavou. Když položí otázku, zamyslím se. "Jistě můžete požádat o zkontrolování, nicméně ne všichni jsou kvalifikovaní v přípravě lektvarů. Primárně byste se tedy měla obracet na vyučujícího lektvarů." Odpovím jí. S tím se otočí a odchází. Sleduji ji pohledem, takže si všimnu zoufalého pohledu draka. Sestoupím ze stupínku a vyrazím k němu. "Můžete klidně jít. O toho tvorečka se již postaráme." Řeknu k němu a upřu pohled na Tortuna, kolem něhož se shromáždila skupinka studentů. |
| |||
303 --> spoločenka dlaci Tarney, May Trocha ma prekvapí, že zmiznú kotlíky. Myslela som si, že si ten lektvar budem môcť nechať. No...ale vyzerá to tak, že ho budem musieť jednoducho skúsiť znova spraviť sama. Ako ale zistím keď nebudem mať vzor, či sa mi naozaj podaril? Dokáže to spoločenka skontrolovať, keby to v nej varím? Moje úvahy preruší Tarney, ktorý sa mi prihovorí keď sa pri ňom zastavím a ja s očividným nadšením preberiem flaštičku do rúk. Opatrne ohmatám jej energiu a zacítim jej ohromné množstvo, pričom cez štít prepustím trocha tepla, ktoré vyžaruje. Pri jeho vysvetlení, o čo ide, na chvíľku zdvihnem k nemu oči s očividným záujmom. Táto vec sa mi páči. Tá energia...je jej tam naozaj veľa, a to že je to tak malé. Pravdepodobne preto je ten lektvar tak účinný. To nebudú len obyčajné byliny. Ako ale vtlačiť také množstvo energie do niečoho takéhoto a dať tomu takú formu aby to liečilo? Zdvihnem si flaštičku pred oči a jemne s ňou pokrúžim, pričom pomerne fascinovane hľadím na žiariacu tekutinu. Mimo všetkých účinkov lektvaru a z čisto márnivého pohľadu, ktorý sa vo mne občas ako v strake pri pohľade na pekné veci ozve, sa teším z toho, ako to pekne vyzerá. Je to skvelé. Ocením moju výhru s uznaním v hlase a spustím ju spred očí normálne dole, dokonca spravím pohyb, ktorý pripomína ďakovné kývnutie hlavou. Sama nechápem, prečo som to spravila, ale mala som také nutkanie, ktoré nejako plynulo z ovzdušia okolo Tarneyho. Bola by bomba mať toho lektvaru viac a sledovať pri viacerých pokusoch, čo robí tá energia keď lieči, ale...takto si asi budem musieť vystačiť so slabými odvarmi, ktoré zvládnem spraviť....čo mi pripomína... Chytí flašitičku pevne do celej dlane, aby sa mi nevyšmykla. Mám ešte otázku, keď chcem trénovať robenie lektvarov, môžem sa obrátiť na hocikoho zo zboru aby skontroloval, či sa vydaril a je použiteľný? Dotážem sa. Keď mi odpovie a nič už viac po mne nechce, s pozornosťou na flaštičke v mojej ruke sa rozkráčam preč. Všimnem si, že ma opustila tá bezstarostnosť a príjemná nálada, príjemný pocit z hodiny, že som akási...vážnejšia, a pomaličky mi dopína čo sa tam stalo. Sigi. Vďaka teplej, energiou napchatej vecičke v mojej ruky sa však rozhodnem to tentokrát hodiť za hlavu a sústrediť sa na iné veci. Určite ju chcem mať stále pri sebe, ale nemôžem ju nosiť stále v ruke, a pripnúť ju na niektorú z mojich retiazok je risk. Sú na ozdobu, mohli by sa pretrhnúť, a sú príliš dlhé, lietalo by to na nich. Potrebovala som nejaký...popstroj okolo stehna, alebo opasok, alebo jednoducho niečo, čo by mi nezavadzalo a mohla som tam flaštičku nosiť. Preto zamierim do mojej spoločenky. Roztvorím dvere a hneď ako vkročím si uvedomím, že nie som sama. Pohľadom nájdem ryšavú vlčicu a len skrátka si ju premeriam. Bodyguard má dovolenku? Prehodím s iróniou namiesto pozdravu, no jednoducho zhodnotím že pre mňa to dievča nepredstavuje žiadnu hrozbu a tak sa nechystám vyhadzovať ju stadeto. Postavím sa do stredu spoločenky a na polovične vystretej ruke ukážem do vzduchu flaštičku. Potrebujem ju nosiť stále pri sebe tak, aby sa nerozbila a aby mi nezavadzala. Dokážeš niečo také nájsť? Spýtam sa do vzduchu, akoby to bola najnormálnejšia vec na svete. |
| |||
Přesun z učebny 303 do 304 nikdo konkrétní Pohledem vyprovodím obě mizející upířice. "Mějte se holky." Dám jim zatím sbohem, na vzdušný polibek Sarah zareaguji důvěrným mrknutám a pak se také zvednu k odchodu. V učebně 304 si vezmu židli a posadím se na ni co nejvíc dozadu to jde. |
doba vygenerování stránky: 1.3049609661102 sekund