| |||
Učebna 303 Během hodiny si nic nevyžádá můj zásah. Menší trable zvládnou sami. Když se však podaří Gerrirovi vytvořit nový život. Nahnu se dopředu a bubliny se zájmem pozoruji. Budu si muset s Tarneym pohovořit o jeho úmyslech s tím tvorem. Ať už Sin dělá cokoliv, očividně jí to prošlo, takže to nehodlám řešit. Rozhodně ne tady a teď. Pak mě říďa v podstatě pověří dveřníkem. Jen trhnu rameny. Sin vystřelí pryč a já věnuji pohled Kuře. Ta ale již míří za ní. Budu si muset rozmyslet, zda se jí nepokusím trochu osamostatnit. Zatím jsem ale neměl čas to řešit. Další celkem spořádaně odcházejí. Pak se však skupinka čarodějů vydá přímo ke mne. Věnuji jim pohled a čekám, co z nich vypadne. Pokud si správně pamatuji, tohle jsou ti dva, co jako jediný mají dostatek rozumu a chodí na hodiny. A někdo nový. Povytáhnu tázavě obočí, když mne osloví. "Zkontroloval?" Zopakuji po něm. Zrovna Svena? Co se jim na něm nezdá? Nicméně odpověď přijde hned záhy. "Se zabil? Myslíte jeho druhé já?" Zeptám se pro jistotu. Vážně. Proč musí zrovna čaroděje děsit tím, že si to mezi sebou vyřizují. Potlačím úsměv. Zase by to nemusel být špatný důvod, zajít se podívat na jeho hodinu. I když si nejsem jistý, zda zrovna tahle hodina je to pravé ořechové. To už kolem míří ten chlapec, co se tak horečně oháněl mečem na první hodině. "Dobrý večer." Odpovím mu na pozdrav, když se zastaví u lavice. "Podle toho, co potřebuješ." Trhnu ramenem, když se zeptá. |
| |||
303 Leo, Hope, děsivé okolí Stačím ho sotva zatáhnout, když si uvědomí, že se ho držím a místo toho, aby mne donutil se ho pustit, chytí mne za ruku. Když mi dlaň stiskne, chytím se jí možná o něco pevněji, než jsem chtěla. Když znovu a znovu doráží, schoulím se Leovi k rameni. Ten nakonec odpoví místo mne, takže mu přes stisk ruky zkusím dát vědět, že jsem mu vděčná. Pak zamíří pryč. Stále se ho držím a tlapkám za ním. Občas o sebe cinknou náramky na kotnících, jak dělám krátké malé kroky. Škubnu s sebou a podívám se konečně na Hope, když zmíní vraždu. Vážně? Zesinám ještě o něco víc. Bezvadné. A Leo se zastavil. Přikročila jsem až k němu, ale než jsem stačila vznést dotaz, zamíří k Tortunovi. Jdu sice s ním, ale schovávám se za ním. Ať mu říká co chce, já se rozhodně nechci nastavovat. Ani po něm nic chtít. |
| |||
303 a možná pryč hlavně Felix Chvilku se na něho dívám lehce nechápavě. Nakonec ale odpoví na můj dotaz ohleddně přesunu do společenky. Tedy odpoví... „Asi ji budu zkoušet uprosit k nějakému oblečení. Nevyznávám tvůj styl a vzhledem k tomu, že tyhle šaty mám od pátku, budu potřebovat něco na převléknutí. A taky mě napadlo, že bych mohla dostat nějaké ty věci na poznámky. Občas by se hodilo si něco zapsat, protože moje paměť...“ usměji se „... je jaksi náladová.“ dodám ke své odpovědi. „Tak počkáme, vždyť máme volnou celou hodinu a něco mi říká, že na přeměňování je asi papír na poznámky k ničemu. Myslíš, že je ta forma nebezpečná?“ souhlasím s počkáním. |
| |||
303 May Jsem rád, že do toho May víc nevrtá, ale kolem dveří je skrumáž a já fakt chci vědět, kde si dávat pozor, aby mě nesežraly bublinky. „No, moc problémů s tím nemívám. Nehledě na to, že tohle bylo trochu, hmm, asi moc vydařené kouzlo?“ Nepatrně se ušklíbnu. „Ale asi bych se nezlobil, kdybych na kouzla reagoval takhle divně. Překvapený nepřítel, trojitá útočná síla, jo, vidím samé výhody. Nehledě na žádné výpadky.“ Nakloním hlavu na stranu, jak o tom uvažuju. „Copak potřebuješ od společenky? Já bych rád věděl, co budou dělat s onou novou formou života. Nerad bych na niněkde šlápnul.“ Kývnu hlavou ke Gerrirovu kotlíku. Nehledě na to, že nám to trochu předvede charakter ředitele, pokud se nás před tím nepokusí vyhodit. |
| |||
303 a možná pryč hlavně Felix Trochu se zamračím, když říká, že má jiné starosti. Kde by je asi tak vzal. Jenže vzhledem k okolnímu dění nic dalšího raději neříkám. Felix evidentně nechce aby to všichni kolem věděli a já se mu vůbec nedivím. Mít takový problém, taky bych to moc nezmiňovala. „Aha... A nemáš tady s tím problém? Tedy myslím s tím, že na kouzla reaguješ podivně.“ zeptám se Felixe. Pak se zvednu. „Nepůjdeme do společenky? Mohli bychom jí trochu potrápit svými prosbami.“ zeptám se ho se šibalským úsměvem. Nevím co jiného dělat a moc ráda bych zjistila, jak společenská místnost funguje. |
| |||
303 Hlavně May Docela mě překvapí, že je můj výtvor hodnocen kladně. Mám pocit, že smrdí jako Jožinovi ponožky, ale je možné, že se mi to jen zdá vzhedem ke všemu smradu kolem a tomu, že ted´ mi tak pravděpodobně bude smrdět úplně všechno. Fuj. Ale je fakt, že s popálenou rukou se ingredience nepřipravovali zrovna snano, takže nějaká ta prodleva pravděpodobně skutečně vznikla. "Ale ne, žádné překážky." Pokrčím rameny, jako bych vůbec netušil o co mu jde. Když ředitel zmizí u dalších pokusů, vítězoslavně se ušklíbnu na May. Pak ještě chvíli věnuju pozorování, jestli přeci jen nevypustí bublinkového tvora, ale bohužel, a docela by mě zajímalo, co s ním budou dělat. Zabít ho by bylo nehumánní. Sednu si tedy na židli s ím, že bych si na to rád počkal. V mezidobí se rozhodnu odpovědět. "Ale léčí, jen má ted´ trochu jiné starosti." Zadívám se na popálené prsty, kde se už začali tvořit sroupky na nejhorších částech. Do večera by to mělo bejt v pořádku. Jen bych se teˇd neměl moc proměnovat, to by nemuselo být zrovna příjemné. Když zmíní, jestli si něco nechci vypůjčit, zamyšleně kouknu na kotlík a pak zakroutím hlavou. "Ani snad radši ne. Naposledy, kdy na mě někdo použil léčivé kouzlo, tak jsem si byl sám sobě a sobě smečkou." Pokud se bude tvářit moc nechápavě dodám, že mě to roztrhlo na třetiny. Na tři vlky. |
| |||
Učebna 303 ---> Společenka SměsHope, Tortun, Aine Se zalomenýma rukama si prohlédnu třídu. Znovu pohlédnu na svůj kotlík a frustrovaně vydechnu. Co s tím nadělám. Abdikačně nadzvednu ramena a přivřu oči. Krátce je otevřu a letmým pohledem si prohlédnu Hnědovlásku. Zdálo se, že hluboce uvažuje. Ve svém téměř podřimování jsem zaznamenal opravenou lavici a raději jsem se usadil zpět. Dodělávat elixír nemá už smysl, jelikož jsem již promeškal časy, kdy se tam dávají další ingredience a tak se uvolněně opřu o lavici a vyčkávám na příchod učitele. Nakonec se dočkám a můj nedodělaný výtvor dokonce kladně okomentuje. Udiveně k němu pohlédnu a jen krátce odpovím "Děkuji?" Jen co si profesor prohlédne a okomentuje všechny výtvory, ukončí hodinu a oznámí nám, že můžeme praktikovat na společenkách. O to mi ani pořádně nejde, ale ta společenka jako relaxační místo nezní špatně. Otočím se a vyrazím ke dveřím, jenže když spatřím Tortuna zarazím se a přejdu k němu a ke skupince. Všimnu si, že u něho stojí i ta hnědovláska, kterou jsem před chvílí spatřil dělat zajímavé gesto. "Dobrý den vám všem" usměji se. "Mohu na chvíli vyrušit?" Krátce pohlédnu na hnědovlásku a udělám to samé gesto co ona. Zasměji se a přesunu se zase na Tortuna. "Tedy pokud nějak nevyrušuji samozřejmě." |
| |||
303 a odchod na další hodinu Felix Dřív než Felixovi odpovím, dostaví se k nám profesor a okomentujme nám naše výtvory. Nakonec jsem dopadla celkem dobře, což mě trošku překvapí. Ale nijak to komentuji. Jen si ukládám informaci o tom, že se vaření lektvarů dá trénovat ve společenské místnosti. Pak se zase podívám na Felixe a jej prsty. "A proč se tedy neuzdravují?" zeptám se ho zvědavě. Mezi tím profesor obejde celou třídu a já si uvědomím, že úspěšně udělala lektvar jen jedna dívka a to ta vedle nás. "Nechceš si ho trochu vypůjčit?" zeptám se ho zvědavě s úsměvem. |
doba vygenerování stránky: 1.346498966217 sekund