| |||
Učebna 303 Venge, Malachi K otmu, abych věděl, že jsem ten lektvar sprznil, jsem nepotřeboval ani hodnocení, to mi bylo celkem jasný. Vengeho jsem malinko poostrčil, aby si s těma bublinama nehrál. Zdá se, že se neustále stávám otcem, aniž bych potom toužil. Další nová forma života. Do pekla, já mám plodný i ruce. Nepobral jsem tu poznámku k Vengemu, ale stavit se za ním může. Vyčkávám co bude dělat Venge a snažím se vypadat, jakože vůbec, ale vůbec neposlouchám cizí rozhovor. Podivím se nad tím, že můj kotlík zůstal na místě, zatímco ostatní zmizeli. Řekněte mi, že se o to mám postarat a mě asi šlehne. Promnu si zátylek a tázavě hledím z kotlíku na ředitele a zpět, dokud si mě nevšimne, nebo dokud neodejde Shrey, nechci ho rušit uprostřed rozhovoru. Ale tak kdyby chtěl, abych se o svůj výtvor postaral, tak by řekl, ne. |
| |||
Učebna 303 - MT01 Sarah, Patrick, Diagh, Chrys "Jasně, trochu jsem zaspala." zatvářím se jako neviňátko. Něco na tom chlapovi mi nesedí, mám z něj husí kůži, jenže už jako člověk jsem si dost zahrávala s ohněm a proměna to příliš nezměnila. Nějak ve mě autority vyvolávají pocity revolty. I když mám pořád v živé paměti lekci od šlechty. Nic z čeho bych se za nějaký čas neoklepala. "Já mám hodinu, volno a pak další hodinu. Takže zatím Paťo." mávnu na něj a upíří rychlostí utíkám na hodinu, opatrně se vyhnu hloučku u dveří a zastavím se tak dva metry od pavoučice. "Zdravím pane profesore, na co se čeká?" zeptám se zvědavě a rozhlédnu se. |
| |||
Učebna 303 Vysychá mi v krku, jak se profesor přibližuje, raději se schoulím do židle, Gyzma pevně držíc v náručí. Se sklopenýma očima poslouchám co říká. Nepokáral mě, tak jak by to udělal otec, tak se malinko uvolním a kývnu, ale neodvážím se na něj přímo pohlédnout. Jakmile je dostatečně daleko, zapíši si poznámku k lektvaru, aby se mi příště dařilo lépe. A možná bych mohla více trénovat, abych se zlepšila. Chtěla jsem odejít na další hodinu, jenže u dveří je moooc tvorů, takže raději počkám, až se uvolní cesta a pak teprve odejdu na další hodinu. Vylekaně sebou trhnu, když kotlík zmizí. |
| |||
Učebna 303 Reakce se různí. Všechny víceméně prozatím přejdu. Však dívce, co se snažila svou nepozornost svést na Sigiho jen sdělím, že démon nebyl jediný kdo odpoutával její pozornost a že by tedy měla asi trénovat svou vůli a pozornost, když jí to dělá problémy. Přesto jsem potřeboval pokračovat, takže na delší hovor nebyl čas. Kolem Tortuna se vytvoří nějaký hlouček, ale to je jeho problém. Důležité je, že dívka, která si dnes vedla nejlépe se vydala ke katedře. Než ke mne dojde, tak všechny kotlíky až na jeden zmizí. A to konkrétně zapokličkovaný u Gerrira. „Za svou pečlivou práci si zasloužíte mít nějaký výsledek své činnosti. Ovšem, bylo to Vaše poprvé a i když jste postupovala podle instrukcí, lektvar nebude nijak výrazněji silný. Jak lektvary posílit se jistě naučíte v průběhu studia. Nicméně…“ Zalovím ve vnitřní kapse kabátu a vylovím zdobenou lahvičku naplněnou jasně zářící rudou tekutinou. Je z ní cítit ohromné množství energie. Kupodivu také vydává teplo. „Zde máte silnější verzi lektvaru, kterou jste dnes vytvářeli. Má sílu zvrátit téměř i smrt, pokud je použit krátce po zranění. Snese se s jakýmkoliv životním organismem. Využijte jej moudře.“ S tím jí lektvar vložím do dlaně. |
| |||
Učebna 303 Hope, Leo, Simiel Dívka se přidá do hovoru a své tvrzení poněkud rozvede. Mám co dělat, abych se nerozesmál, nicméně si udržím vážnou tvář. Asi by to nepůsobilo zrovna důvěryhodně, kdybych dostal záchvat smíchu. Měl bych možná s tou mastičkou trochu šetřit. Je to nějaké návykové. „Profesor Quison má poněkud složité vnitřní vztahy. Pokud vás to ale uklidní, mohu s ním před začátkem hodiny promluvit.“ Nabídnu jim nakonec. Tarney říkal něco o zvláštním brnění, ale dračí šupiny? To mne vskutku zajímá. „Tvaroměnné možná pro někoho, ale oklamat štíty školy, to chce skutečně mocného mága.“ Odvětím mladému čaroději s povytaženým obočím. Možná jsem až příliš v klidu, ale momentálně si nedokážu představit moc možností, jak prolomit nebo oklamat ochrany školy. Než však vstanu nebo cokoliv dalšího stihnu, Simiel se dá do řeči. „Počkejte chvíli, půjdu poté s vámi na hodinu.“ Řeknu tedy Hope a Leovi a zvednu se, abych nejednal se Simielem ze sedu. Zahledím se mu do očí. „Ano vskutku, zabavený předmět je momentálně v mém vlastnictví.“ Přitakám na jeho domněnku. Jeho štěněčí výraz přejdu bez povšimnutí. „Byl bych velice rád, kdybyste se s ním pro příště neoháněl na hodině jen tak bez rozmyslu. Mohl byste si ublížit.“ Napomenu ho napřed. „Nicméně u sebe ho nemám. Budete mne muset zastihnou při některé volné hodině v hájence.“ Slituji se nad ním nakonec a sdělím mu, jak ho může získat zpět. |
| |||
Učebna 303 papa, Mal Světla a horko ustanou. Zachytím pohled Mal a celkem zmateně mezi nimi přejíždím pohledem. Vypadá to ale, že už je bezpečno, takže se chci vrátit, když najednou z papa kotlíku začnou stoupat bubliny. Chci do jedné zkusmo dloubnout chapadlem, ale ona mne skoro kousne! Papa mne kousek odstrčí a pak všechno zmizí. Zamrkám. No… Nemám tušení, co se tady děje. Když všechno ustane, přejdu zpět dopředu ke své židli. Profesor projde třídou a skončí u nás. Očekávám nějaký komentář ke spálené želatině, ale on prohlásí zcela něco jiného. Zmateně zamrkám. Totálně mne vyvedl z míry, ale něco mi říká, že bych to měl respektovat. „Eh… Dobrá…?“ Dodám tedy trochu nejistě, ale neodporuji mu. Poněkud zmateně se podívám na Mal. To už ale končí hodina a všichni se začnou trousit ven. „Máš další hodinu? Chceš pomoct?“ Zeptám se a doufám, že řekne, že má nyní volno. Pokud si správně pamatuji, tak mne hodina začíná až za hodinu. |
doba vygenerování stránky: 1.3234360218048 sekund