| |||
303 a odchod na další hodinu Felix Dřív než Felixovi odpovím, dostaví se k nám profesor a okomentujme nám naše výtvory. Nakonec jsem dopadla celkem dobře, což mě trošku překvapí. Ale nijak to komentuji. Jen si ukládám informaci o tom, že se vaření lektvarů dá trénovat ve společenské místnosti. Pak se zase podívám na Felixe a jej prsty. "A proč se tedy neuzdravují?" zeptám se ho zvědavě. Mezi tím profesor obejde celou třídu a já si uvědomím, že úspěšně udělala lektvar jen jedna dívka a to ta vedle nás. "Nechceš si ho trochu vypůjčit?" zeptám se ho zvědavě s úsměvem. |
| |||
303 Hope, Sharika, Tortun Když cítím, jak se mě křečovitě drží, nesnažím se jí vyškubnout, takže místo toho, aby mě musela pustit, když se zvedám, chytím ji za ruku a povzbudivě jí stisknu dlaň. Zamyšleně kouknu na Hope a přemýšlím, že tohle jí asi vysvětlit nezvládneme. Já sám už bych byl za normálních okolností neviditelný a co nejrychleji pryč. Jenže je tu ona a Shar, které dlužím doslova za svůj život a moje nově objevená snad odvaha? "Jen je tu moc tvorů." Pokrčím rameny. Málokdo si umí představit jak se cítí zajíc před smečkou vlků. Pokud se mi Sharika sama nevykroutí, zamířím s ní ruku v ruce ke dveřím a k blízké učebně. Přikývnu i na informaci od Hope. Ano, říkala, že ji dovedl, i když to zabíjení vlastního klonu, hmm, ačkoli bůhví jestli jde skutečně o klon. Těžko říct, o jakou tu jde magii a trochu pochybuju, že by nám to chtěl vykládat. "Nemyslím si, že by měl dvojče, ale je fakt, že jsem ho taky nikdy neviděl svůj klon zabít." V tu chvíli se trochu zarazím. A co když to není skutečný Sven, co když je to jen někdo, kdo se za něj vydává a toho pravého zabil? Rozhlédnu se po třídě, ale ředitel vypadá zaměstnaně, takže se otočím k druhému profesorovi ve třídě. Tiše dojdu k Tortunovi a nejistě si odkašlu. Nejsem si moc jistý jak začít, ale vzhledem k pátku nebude nad prevenci. "Ehm, pane profesore? Hmm, mám pocit, um, asi se pletu, ale možná by bylo dobré kdyby, hmm, kdyby někdo zkontroloval, hmm, profesora Quinsona. Ehm. Jestli je to, no, skutečně on." Nejistě přešlápnu. "O-ona viděla jak se, hmm, zabil." Trhnu hlavou k Hope. |
| |||
303 Leo, Sharika „Vypadáš, jak když bys měla každou omdlít. Co se děje?“ zeptám se tentokrát tázavě a mile. Z tónu mého hlasu vyzařuje touha pomoct. Jenže vůbec netuším jak, protože ani netuším, co dívce chybí. Takový malý hlásek v hlavě mi napovídá, že jí chybí dobrý sex. Odreagování od stresu, ale dobře vím, že by to tahle osoba asi jen stěží pochopila natož, aby to byla ochotná zkusit. Teprve jakmile se aspoň trochu uvolní dveře a Leo se vydá ven, následuji ho. „Sven mě sem dovedl z venku. Vypadal celkem v pohodě, jen ...“ zaváhám „... zabil své dvojče.“ dodám primárně směrem k Leovi. |
| |||
303 Hope, Leo Kývnu, když mi přitaká a na krátko mi cukne úlevně koutek. Úsměv nebo úleva však nemají ani šanci trochu pustit kořínky, protože ta dívka vznese dotaz. Promluví. Prudce sebou škubnu a srdce mám najednou až v krku. Jak jsem Leův rukáv nepustila, pevně ho smačkám v dlani a sklopím pohled. Najednou vypadám, že se každou chvíli rozbrečím, nebo schoulím do hromádky neštěstí. Trochu se klepu. "Nejsem ona." Zamumlám nakonec naprosto nesrozumitelně a tiše a nepodívám se na ni ani za zlatého slona. Pak se Leo zvedne, takže ho musím pustit. Pak ještě řekne, koho to vlastně máme. Já bych si prosím šla rovnou nějak vyhrabat úhlednou jámu prosím. Nakonec se ale přeci jen zvednu. Nesmíme přijít pozdě. |
| |||
303 Hope, Sharika Na to, kolik tu bylo ruchu, jsem opravdu spokojený se svým výsledkem a dokonce si dovolím i nepatrný úsměv. To vypadá, že tohle by mohlo být skutečně celkem obstojné řešení mého problému. Sklopím zrak ke svému rukávu, když ucítím zatahání a pak kouknu na hodinky a přikývnu. „Určitě. I když to není daleko.“ Pousměju se na Shar. Ani nevím, kde se ve mně vzalo všechno to sebevědomí. A jak dlouho asi vydrží. Hope vypadá, že se asi bude chtít přidat k nám, no minimálně už vím, že je čarodějka a že mluví k Sharice. Vymotám se z lavice a kouknu na ty dvě, jestli tedy jdou. „Máme Svena.“ Nepatrně naznačím Shar, že by asi nebylo moudré se moc zdržovat. Zvlášť vzhledem k tomu, jak vypadal při snídani. Ten nebude mít dobrou náladu. |
| |||
304 Povytáhnu obočí. „No, teď musím vypadat fakt chytře, že jsem si nebyla schopná zjistit, že míříme jen do vedlejších dveří.“ Snažím se, aby to znělo nadneseně, ale připadám si trochu dost hloupě. Pojeho vzoru kývnu zbytku čtveřice, tedy těm dvěma, a srovnám krok s tím jeho. Docela mě uklidní, že do dveří alespoň koukne první, když už první nevchází. Je ale pravda, že tady by etika velmi pokulhávala a jsem si jistá, že obhájitelné jsou obě možnosti. „Zdravím.“ Prohlídnu si místnost a zamířím k nejvzdálenější židli (B12). Ráda bych se ještě na poslední chvíli zeptala, cože to vlastně máme za hodinu, ale nějak se mi nechce tohle přiznávat před profesorem, který nevypadá zrovna dobře naladěn. |
doba vygenerování stránky: 2.0788288116455 sekund