| |||
Učebna 303 Nikdo konkrétní. Pozoruji Tarneyho u tabule. Opřu si ruce o stůl, sepnu si ruce a vzniklým propletencem si podepřu bradu. Všimnu si, jak si našeho dnešního vyučujícího někteří prohlíží. Někdo se strachem, někdo s respektem a někdo možná dokonce i s nábpoženským zanícením. Nic z toho není můj případ, ačkoliv Tarneyho samozřejmě respektuji a i já cítím jeho..vliv. Možná i proto dávám nezvyklý pozor i když normálně není vaření lektvarů něco, co by mě zajímalo, nebo bavilo. Teď však dávám pozor a skoro jako bych hltal každé jeho slovo. "Takže působí i na mě? Po tak krátké době? Fascinující." Uvědomím si, ale to už zastupující ředitel píše na tabuli instrukce. Svědomitě se jimi řídím, protože následovat instrukce, to mi jde. Samozřejmě nepostupuji kork od kroku, počkám na to, až ředitel Tarney vše dopíše, pak si celý seznam instrukcí projedu. Zápisníček naštěstí z jistých důvodů nepotřebuji. Když se nad tím zamyslím, je dělání lektvarů velmi podobné kuchařské profesi. Viděl jsem pár vystoupení Jamieho Olivera a s mými schopnostmi nebude těžké napodobit jeho pohyby, takže se vrhnu na přípravu léčivého lektvaru se svým osobitým pojetím. Ve stylu kuchařské show. Cílevědomě a s elegancí sobě vlastní připravuji svůj lektvar. Tu efektně protočím nožíkem, kterým mám část ingrediencí pokrájet, tady zase zažongluji s ingrediencema, než je hodím do kotlíku, přes rameno samozřejmě. Zamíchání v kotlíku v mém podání se pak podobá žhavému vystoupení sexy barmana v nějakém all exclusive baru. Prostě show. Registruji potíže druhých, ale nepolevuji ve svém soustředění. Mám takový dojem, že jsem se ve třídě místo s drsnýmy charaktery ocitl s bandou emařů se sebepoškozujícími tendencemi. Nicméně svůj lektvar dokončím a to s pozou, jako z modelingového katalogu. Mám dojem, že jsem to stejně zvrtal. Můj léčivý lektvar asi nebude moc účinný. Výsledek by byl lepší, kdybych se nepředváděl a víc než na efekt se ten lektvar pokoušel dělat účelně, ale co už. Nic mi nebouchlo a já stejně léčivé lektvary nepotřebuji. Spíš by mě zajímal nějaký extrémě vybuchující lektvar, který by dal Felixovým aportovacím schopnostem určitě zcela nový rozměr. 75% |
| |||
303Já usnul. Ne opravdu. Po tom co jsem okukoval tu hnědovlásku naproti, jsem si lehl na ruce a na chvíli zavřel oči. Najednou mne probudí 2 různé aury. Protočím hlavu, abych se ohlédl a uvidím červeného Sigiho. On se spálil? A zároveň spatřím Miko, to už se raději otočím a pohlédnu znovu na ředitele. Jeho přítomnost je poněkud strašidelná, ale lze to snést. Až na ty třesoucí se ruce. Indisponován? Zase to slovo. Teď mne opravdu zajímá co se stalo s číčou. "Mohu dotaz? Co se stalo s profesorem Semem?" Potřebuji s ním nutně mluvit a jeho "nepřítomnost" je poněkud problematická. Začnu s prací. Přečtu si znovu instrukce a vyslechnu pokyny. Raději dvakrát, jelikož moc dobře vím, že jsem nemehlo. Zapálím oheň pod kotlem a připravuji směs. Všechno se dařilo, dokonce to začínalo chytat tu správnou barvu a hustotu. Přidám ještě pár drobností a lektvar přechází do další fáze. Celou tu dobu jsem v "pekelném" soustředění, že si nevšímám okolních podnětů a ani výbuchů. Všechno by šlo podle plánu, kdyby mne nezačala pálit zadnice. Leknutím ucuknu a vyskočím na lavici. Kov. Roztavený kov z kotlíku za mnou se linul mým směrem. Seskočím na zem vedle Aine a opřu se o zeď (nebo okenní parapet). Oddechnu si a sklesle pohlédnu na můj téměř dodělaný lektvar. Tak málo chybělo a byl by hotový. Potom hodím pohledem na Miko a zamračím se. Gopnik 92% |
| |||
303 hlavně Felix „To mi povídej.“ souhlasím s Felixem, protože vpředu se opravdu něco děje. Ve vzduchu se objevuje obří veverka a je zatraceně hodně cítit žhavý kov. To nevypadá zrovna skvěle. „Proč? S jakou?“ nepochopím sotva znatelný komentář Felixe. Odpoutám pozornost od dění vpředu a otočím se na něho. Pohled mi padne na obojek a já tak pochopím, kterou přezku myslí. „A proč ho vůbec nosíš?“ zeptám se ho, protože mi dojde, že jsme to minule zamluvili. |
| |||
303 Hlavně May Když mě May napomene, schytá stejný úšklebek, jako by chytla moje pravá sestra. „No ty,kdo jinej.“ Vypláznu na ni jazyk. Pak si všimnu, že ve třídě začíná být dost živo. Možná až moc. „Ale určitě je to menší smrad než to, co vytvářejí ostatní.“ Jsem rád, že jsme až vzadu, protože možná budu muset zdrhnout, už teď mě z toho smradu začíhá bolet hlava. Dva nejhůř spálené prsty si vrazím do pusy. „Připrav se na boj s velmi složitou přezkou.“ Zamumlám směrem k May. Pokud by se to zvrhlo ještě víc, budu potřebovat zbavit obojku, který mám na krku a to sám nezvládnu. |
doba vygenerování stránky: 1.4746241569519 sekund