| |||
303 Hope, Sharika Na to, kolik tu bylo ruchu, jsem opravdu spokojený se svým výsledkem a dokonce si dovolím i nepatrný úsměv. To vypadá, že tohle by mohlo být skutečně celkem obstojné řešení mého problému. Sklopím zrak ke svému rukávu, když ucítím zatahání a pak kouknu na hodinky a přikývnu. „Určitě. I když to není daleko.“ Pousměju se na Shar. Ani nevím, kde se ve mně vzalo všechno to sebevědomí. A jak dlouho asi vydrží. Hope vypadá, že se asi bude chtít přidat k nám, no minimálně už vím, že je čarodějka a že mluví k Sharice. Vymotám se z lavice a kouknu na ty dvě, jestli tedy jdou. „Máme Svena.“ Nepatrně naznačím Shar, že by asi nebylo moudré se moc zdržovat. Zvlášť vzhledem k tomu, jak vypadal při snídani. Ten nebude mít dobrou náladu. |
| |||
304 Povytáhnu obočí. „No, teď musím vypadat fakt chytře, že jsem si nebyla schopná zjistit, že míříme jen do vedlejších dveří.“ Snažím se, aby to znělo nadneseně, ale připadám si trochu dost hloupě. Pojeho vzoru kývnu zbytku čtveřice, tedy těm dvěma, a srovnám krok s tím jeho. Docela mě uklidní, že do dveří alespoň koukne první, když už první nevchází. Je ale pravda, že tady by etika velmi pokulhávala a jsem si jistá, že obhájitelné jsou obě možnosti. „Zdravím.“ Prohlídnu si místnost a zamířím k nejvzdálenější židli (B12). Ráda bych se ještě na poslední chvíli zeptala, cože to vlastně máme za hodinu, ale nějak se mi nechce tohle přiznávat před profesorem, který nevypadá zrovna dobře naladěn. |
| |||
Ke Knihovně Kráčím svižným krokem za Sin, vzhledem k tomu, že ta letí jak šílená. Cestou narazíme na tvora jen v ručníku. Jen díky mému čichu a rohům v něm bez brnění poznám toho profesora, co ryl do každého na hodině. Chtěla jsem to nechat být, ale když povytáhne obočí a zatváří se dost divně, trochu zpomalím, když kolem něj procházím. "Dobrý večer, pane profesore." Z mého hlasu odkapává neupřímnost a pobavení. Zabodnu do něj na chvíli dračí zorničky. Pak však pokračuji za Sinead. Opřu se o zeď vedle Knihovny a čekám na ni. |
| |||
303 - 304 Yritys, Sven Když si všimnu, že se mne chce chytit za rámě, trhnu ramenem tak, že plášť spadne až na záda a pustí ji tak k mému boku, který je běžně chráněn. Rameno a nadloktí stále překrývá slabší spodní část pláště, ale již se může o mne zachytit. "Je to hned vedlejší třída." Usměji se na ni. "Prozatím se rozloučíme, přeji úspěchy po celý den." Rozloučím se s Helen a Marcosem a pak již společně vykročíme ze třídy. Zamířím k vedlejší třídě. Otevřu dveře (pokud otevřené nebyly) a nakouknu do třídy, když zjistím letmým pohledem, že je tam jen profesor Quison, pustím slečnu jako první a vejdu až za ní. "Dobrý večer." Zdvořile pozdravím a přejedu kruh židlí pohledem. Místa však nechám vybrat Yritys. |
| |||
303 především Leo a Sharika částečně Simiel Jak jsem dovařila, tušila jsem, že to nebude to pravé ořechové, ale vždyť je to můj první lektvar. Dokonce bych bez obrázků ani neurčila věci na stole. Takže to, že jsem nedostala vynadáno, je vlastně skvělý výsledek. Navíc i během práce jsem měla lepší věci na práci. Třeba jako představovat si Shariku a toho blonďáka nahé. Byla to tak krásná představa, že jsem si ani nevšimla podivných bublin. Pak ale hodina skončila a mi měli zamířit na další hodinu. trochu jsem váhala, neboť kdo ví, kdy zase spatřím toho blonďáka. Z lavice přede mnou jsem zaslechla Shariku, jak Lea postrkuje k odchodu na další hodinu. Zajímalo by mě jaký spolu mají vztah. Ještě před hodinou se totiž Leo tvářil, jako kdyby žádný vztah neměl. Můj zamyšlený výraz mě vydrží jen chvíli. Nakonec se rozhodnu blonďáka nechat na později. Rve mi to srdce, ale mám hodinu a to už za patnáct minut a bez Shariky a Lea ji budu hledat mnohem déle. Pokud se naše pohledy střetnou, udělám gesto „já tě sleduji“ načež se zazubím od ucha k uchu. „Čeho se bojíš? Před hodinou jsi se tvářila, že dokážeš cokoliv, co si někdo bude přát. To tě ta změna tak oslabila?“ zeptám se vzápětí polohlasně Shariky. Nechci rušit okolí a také nás všichni nemusí poslouchat. |
| |||
303 především Leo Vše se uklidní a dokonce nemusím prchat ze své židle. Profesor se zastaví naštěstí jen na chvíli. Horlivě mu odkývu cokoliv, co řekne, jen aby se přesunul zase pryč. A ten druhý děsivý profesor, který tu je, také vůbec nepomáhá. Doufám, že už mi nemá za zlé tu přílivovou vlnu. Nakonec hodina skončí. Zatahám Lea za rukáv, když se skupinka před námi začne zvedat. "Taky bychom měli na hodinu." Špitnu potichoučku. |
doba vygenerování stránky: 1.4891550540924 sekund