| |||
303 Leo, Sharika „Vypadáš, jak když bys měla každou omdlít. Co se děje?“ zeptám se tentokrát tázavě a mile. Z tónu mého hlasu vyzařuje touha pomoct. Jenže vůbec netuším jak, protože ani netuším, co dívce chybí. Takový malý hlásek v hlavě mi napovídá, že jí chybí dobrý sex. Odreagování od stresu, ale dobře vím, že by to tahle osoba asi jen stěží pochopila natož, aby to byla ochotná zkusit. Teprve jakmile se aspoň trochu uvolní dveře a Leo se vydá ven, následuji ho. „Sven mě sem dovedl z venku. Vypadal celkem v pohodě, jen ...“ zaváhám „... zabil své dvojče.“ dodám primárně směrem k Leovi. |
| |||
303 Hope, Leo Kývnu, když mi přitaká a na krátko mi cukne úlevně koutek. Úsměv nebo úleva však nemají ani šanci trochu pustit kořínky, protože ta dívka vznese dotaz. Promluví. Prudce sebou škubnu a srdce mám najednou až v krku. Jak jsem Leův rukáv nepustila, pevně ho smačkám v dlani a sklopím pohled. Najednou vypadám, že se každou chvíli rozbrečím, nebo schoulím do hromádky neštěstí. Trochu se klepu. "Nejsem ona." Zamumlám nakonec naprosto nesrozumitelně a tiše a nepodívám se na ni ani za zlatého slona. Pak se Leo zvedne, takže ho musím pustit. Pak ještě řekne, koho to vlastně máme. Já bych si prosím šla rovnou nějak vyhrabat úhlednou jámu prosím. Nakonec se ale přeci jen zvednu. Nesmíme přijít pozdě. |
| |||
303 Hope, Sharika Na to, kolik tu bylo ruchu, jsem opravdu spokojený se svým výsledkem a dokonce si dovolím i nepatrný úsměv. To vypadá, že tohle by mohlo být skutečně celkem obstojné řešení mého problému. Sklopím zrak ke svému rukávu, když ucítím zatahání a pak kouknu na hodinky a přikývnu. „Určitě. I když to není daleko.“ Pousměju se na Shar. Ani nevím, kde se ve mně vzalo všechno to sebevědomí. A jak dlouho asi vydrží. Hope vypadá, že se asi bude chtít přidat k nám, no minimálně už vím, že je čarodějka a že mluví k Sharice. Vymotám se z lavice a kouknu na ty dvě, jestli tedy jdou. „Máme Svena.“ Nepatrně naznačím Shar, že by asi nebylo moudré se moc zdržovat. Zvlášť vzhledem k tomu, jak vypadal při snídani. Ten nebude mít dobrou náladu. |
| |||
304 Povytáhnu obočí. „No, teď musím vypadat fakt chytře, že jsem si nebyla schopná zjistit, že míříme jen do vedlejších dveří.“ Snažím se, aby to znělo nadneseně, ale připadám si trochu dost hloupě. Pojeho vzoru kývnu zbytku čtveřice, tedy těm dvěma, a srovnám krok s tím jeho. Docela mě uklidní, že do dveří alespoň koukne první, když už první nevchází. Je ale pravda, že tady by etika velmi pokulhávala a jsem si jistá, že obhájitelné jsou obě možnosti. „Zdravím.“ Prohlídnu si místnost a zamířím k nejvzdálenější židli (B12). Ráda bych se ještě na poslední chvíli zeptala, cože to vlastně máme za hodinu, ale nějak se mi nechce tohle přiznávat před profesorem, který nevypadá zrovna dobře naladěn. |
| |||
Ke Knihovně Kráčím svižným krokem za Sin, vzhledem k tomu, že ta letí jak šílená. Cestou narazíme na tvora jen v ručníku. Jen díky mému čichu a rohům v něm bez brnění poznám toho profesora, co ryl do každého na hodině. Chtěla jsem to nechat být, ale když povytáhne obočí a zatváří se dost divně, trochu zpomalím, když kolem něj procházím. "Dobrý večer, pane profesore." Z mého hlasu odkapává neupřímnost a pobavení. Zabodnu do něj na chvíli dračí zorničky. Pak však pokračuji za Sinead. Opřu se o zeď vedle Knihovny a čekám na ni. |
doba vygenerování stránky: 1.5328760147095 sekund