| |||
303 především Yritys Když si všimnu jejího kradmého pohledu, jen se povzbudivě pousměji. Po podezřelém horku se jen ohlédnu, ale nenechám se tím rušit. Ostatně všechny problémy byly velmi záhy vyřešeny, navíc jsou tu profesoři hned dva. Když začne ředitel procházet třídou, jsme hned první na řadě. Kývnu hlavou na souhlas. Jistě. Všechno chce cvik. Lehce mi cuvkne obočí, když dodá, že měla pracovat sama. Jistě, sedíme v první lavici, jistě že si všiml. Překvapí mne ale, když mi Yri poděkuje. Překvapeně se na ni podívám. "Není vůbec zač." To už je ale profesor zpět vepředu. Zpozorním, když zmíní, že můžeme sami trénovat. Výborně! Poté ukončí hodinu. Zatím se ale nikdo k odchodu moc nemá, až na dračice, které vystřelily ze třídy, jako když střelí. Zvednu se a proklouznu kolem lavice, abych mohl spolusedící nabídnout ruku ku pomoci pří vstávání. "Měli bychom vyrazit na další hodinu." Doprovodím své gesto slovy. |
| |||
Knihovna Minu nějakého človíčka a nijak zvlášť si ho nevšímám, dokud mi nos neprozradí dost děsivou věc. Zaraženě se ohlédnu. On jako fakt dokáže existovat bez brnění? Sem si myslela, že už přirostl. Potřesu hlavou a protože si všimnu, že mě sleduje Kura, trochu si přispíším. Vklouznu do knihovny a rychle za sebou zavřu dveře. Rozhlédnu se a vzhledem k tomu, kde jsme, promluvím nakonec jen tak k místnosti (pokud se někdo neobjeví). "Můžeš, prosím, na chvíli zavřít a nikoho sem nepouštět?" K tomuhle nepotřebuju asistenci. A rozhodně ne její. |
| |||
Pozemky - chodba před MT01 Dám si ještě chvíli načas a projdu se po pozemcích. Vyberu pěkná místa a popřemýšlím. Pak už volným krokem zamířím zpět do školy. Projdu do přístavby. Tam se zastavím vedle zamčených dveří do MT01. Opřu se o zeď a čekám na studenty. |
| |||
Sprcha ve 3. patře - Kabinet - 304 Jakmile mi dojde, co jsem dole zapomněl, o hodně zrychlím tempo vlastní očisty. Musím to stihnout než skončí hodina. Doufám, že je nepustí dřív. Rychle si utáhnu ručník kolem pasu a mokrý jak myš, se zplihlými vlasy, vyběhnu ze svého pokoje. Pochopitelně, kdybych měl někoho potkat, okamžitě nahodím vážný, sebevědomý krok. Nekoukám se ani napravo, ani nalevo, abych neviděl, kdo všechno okouní. Už tak je to dost trapné. Schody dolů a málem dostanu infarkt, když mě málem smete zlatá dračice. Skousnu si ret, budeme doufat, že si mě vůbec nevšimla, což by pochopitelně nebylo zdaleka tolik pravděpodobné, kdybych ji srovnal, jak se má chodit po chodbách a zdravit profesory. Hned za ní se drží druhá dračice. Povytáhnu jedno obočí a mám pocit, že je tady něco shnilého. Nepřirozeného. Ehm, no rozhodně něco, co by se nemělo podporovat. Asi bych to měl naznačit Tortunovi. Tak jo, už to není daleko. Jen kousek ke dveřím. Přijde mi to nesmyslně daleko. Jen za mnou zaklapnou dveře, začnu se rychle sušit a postupně oblékat a hlavně upínat brnění, které zůstalo tady. Barevné šupiny vyměním za klasické šedé pláty a temně uvažuju, co ještě se dneska poťape. Sotva o pár minut později už vycházím z kabinetu upravený jako obvykle a rozhodným krokem mířím k učebně, kde by měla být další hodina. Hlavně jim nedat příležitost se zranit předem. |
| |||
303 - Za Sin Celý bordel vepředu prostě zazdím, oheň nám neublíží. Takže si jen dávám pozor, aby se nic nestalo Sin. Podezřívavě se podívám na bubliny z kotlíku Gerrira, ale ty vzápětí zmizí. Profesor začne procházet třídou. Ruce mám složené na hrudi a je mi tak nějak jedno, co mi řekne. Na jeho slova tedy jen kývnu. Když dodá další větu, hodím po něm pohledem, ale nekomentuji to. On odejde a já mohu dávat pozor, co řekne jí. Lehce se zamračím, když ze slov ředitele vzejde, že udělala něco úplně jiného. Neřeší to ale ani ředitel, ani On, tak to nechávám plavat. Pak hodina skončí a Sinead vystřelí jak z praku. Hodím jeden pohled po Něm, ale když jí nenásleduje, zvednu se já a vykličkuji za Sinead. Jdu s dostatečným odstupem, ale tak, abych viděla, kam zatáčí. |
| |||
303 Hlavně Jigme Oficiálně hlásím, že sednout si do přední lavice nakonec asi nebyl tak dobrý nápad. Všimnu si, že se některé bylinky dávají dokupy a když mrknu na Jigmeho, je celkem jasné, čí je to zásluha. Jeho lektvar vypadá skoro perfektně. Když vyslechnu zhodnocení je mi naprosto jasné, že mělo být mnohem horší. Proti svému normálnímu zvyku jen tiše, rychle přikývnu. Když se ředitel vzdálí, nakloním se k Jigmemu. „Děkuju.“ Dala bych mu pusu, ale obávám se, že jsem tak nervózní, že by dostal ránu. |
| |||
303 - Knihovna Sleduju bordel ve třídě, ale nezasahuju. Jen nakrčím nos při tom smradu, co se objevil, ale mám pocit, že jsem už cítila horší. Ne o moc a není to zrovna vyhledávaná vzpomínka, ale přeci se nenechám rozptylovat něčím takovým. Ke konci hodiny začne ředitel procházet třídou a ke každému kotlíku má nějakou poznámku. Čím je blíž, tím míň jsem si svým rozhodnutím jistá, až těknu pohledem nervózně na Tortuna. Co když mě fakt bude chtít potrestat? Jo, jasně, aspoň budu vědět, jak na tom jsme, ale bude z toho obrovský průser. Když se blíží, napřímím záda a dívám se do svého kotlíku. Při jeho slovech ale překvapeně mrknu a stočím pohled k němu. Zdá se mi to, nebo se fakt baví? Nejsem čaroděj, abych jim natrhávala triko v lektvarech. Jsem jen drak. Zamyšleně otřu myšlenku jen o jeho mysl. Nejsem si úplně jistá, jak si tohle přebrat. Nadále pozoruju každý jeho pohyb. Ředitel. Pak prohlásí něco, co mě zaujme. Můžeme trénovat lektvary? Bez dozoru? To by mohlo vyřešit všechny problémy. Jen ten lektvar umět. Na druhou stranu tu jistě musí být knihy, že? Zajiskří na mě magie a lektvar zmizí. Radši, aby se ti troubové neotrávili. Jakmile nás propustí, vyskočím na nohy a se zaujatým výrazem prokličkuju ke dveřím. Snažím se všem vyhýbat a co nejrychleji zmizet. Nezdržuji se ani u Tortuna a pokud se dostanu ze dveří, zamířím přímo do knihovny, kam nakonec vstoupím velmi opatrně. V žádné jsem zatím nebyla. |
| |||
Hodina lektvarů – učebna 303 Před začátkem hodiny je vznesen ještě jeden dotaz. „Pomáhal u nehody na Ošetřovně. Co se však přesně stalo se obávám budete muset zeptat přímo jeho.“ Pak se pustí všichni do práce. Opřu se o katedru a všechny střídavě pozoruji při práci. Najednou medusy lavice prudce vzplane. Obě dívky stihnou uskočit, stejně jako Simiel, takže není potřeba můj větší zásah. Než stihnu plameny uhasit, postará se o to Malachi se Sigim. Oběma kývnu hlavou. „Děkuji.“ Malachi se na stole objeví nová karafa plná vody. Poté spáleniště zmizí. Lavice se spraví a stejně tak židle. Převržený kotlík se postaví, ale místo kotlíku medusy se nový neobjeví. „Nový lektvar již nestihnete.“ Konstatuji. Zadívám se na Miko. „Přesně takto dopadají pokusy pomoci si magií. Raději to znovu nezkoušejte.“ S tím se také rozhlédnu po třídě. „Posaďte se prosím a nechte ostatní pracovat.“ Pobídnu Miko i Danielle. Po chvíli se ve třídě začnou potulovat velké bubliny, ve kterých se objeví rozšklebené obličeje. Začnu nalétávat na studenty. Než však stačí na komkoliv prasknout a nejenom ho opařit, ale ještě obarvit, lusknu prsty a všechny bublinkové potvůrky zmizí. Na kotlíku Gerrira se objeví poklička, aby další neutekly. Když to vypadá, že všichni již s přípravou skončili, stáhnu k sobě magické plameny zpod jejich kotlíků. Uvidíme, jak to dopadlo. Zamířím k první lavici s čaroději. Napřed pohlédnu do kotlíku Jigmeho. Naberu trochu vroucí tekutiny na prst a promnu ji. Kývnu hlavou. „Velmi dobrá práce. Trochu cviku a bude excelentní.“ Pochválím ho. Přejdu k druhému kotlíku v lavici. „Alespoň není nijak závadný. Pokud budete cvičit, bude lektvar časem použitelný. Zkuste to ale příště sama.“ Zhodnotím nakonec její práci. Pokračuji dozadu v této části třídy. Přejdu tedy ke kotlíku Marcose. Povytáhnu obočí. „Lektvar by býval byl dobrý, kdybyste se trochu snažil. Měl bych Vás upozornit, že ne všude a vždy lze používat telekineze. Minimálně byste si všiml, že jste nezapálil oheň.“ Konstatuji a přejdu ke kotlíku Helen. „Vypadá to dobře. Jen by to chtělo lépe promíchat, dost Vám houstne.“ Pronesu a naberu trochu na prst. „Nicméně léčivé látky má. Jen tak dál.“ Další na řadě je Leo. Pokývnu hlavou. „Lektvar je ucházející.“ Naberu trochu na prst a prohlédnu si kapku, než se vypaří. „Zkuste příště krájet více na drobno a bude to v pořádku.“ Konstatuji nakonec. Následuje kotlík Shariky. Přejedu pohledem suroviny kolem kotlíku. „Více si věřte a budou lektvary ucházející. Tento by však použít nešel.“ Řeknu tedy nakonec a pokračuji dál, když vidím, že se o dívku pokouší pravděpodobně infarkt. Zastavím se u kotlíku Hope. „Časový rozpis přidávání surovin není jen orientační nebo doporučený. Bez přesnosti nebude použitelný lektvar. Příště se prosím striktněji držte instrukcí.“ Pokývnu jí hlavou. Jen dva dlouhé kroky a stojím u kotlíku Sigiho. Přejedu ho pohledem, než se nahnu k jeho výtvoru. Mile mne překvapil. Očividně stačí jen nepoužívat skutečné plameny. „Dobré. Rozhodně použitelné. Několik opakování a bude to zcela v pořádku.“ Pokývnu hlavou a přesunu se ke kotlíku Yqi. „Příprava lektvaru vyžaduje soustředění. Toto by nikomu nepomohlo. Pro příště sledujte přesný postup a rozpoznávejte správné byliny.“ Pronesu k ní a přesunu se k další lavici. Přejdu ke kotlíku Akashky. Přejedu zbývající byliny na jejím stole. Poté naberu substanci prstem a prohlédnu si ji. „Není to špatné, ale je velmi slabý. Byliny jste měla použít všechny.“ Konstatuji. „Dejte si pozor na množství ingrediencí a bude to dobré.“ Pokynu jí a popostoupím pryč, vzhledem k tomu, že nevypadá zrovna klidně v mé blízkosti. Dostanu se ke kotlíku dračice. „Postup zde máme z nějakého důvodu. Prosím dodržujte ho. Pokud máte s něčím problém, klidně se ptejte. Nicméně tento odvar by nikomu nepomohl.“ Zvednu pohled a následuji ten její. „Soustředění na činnost by jistě také pomohlo.“ Dodám, než se přesunu dál. Přejdu ke kotlíku Maxe. „Výborně. Ucházející práce. Nicméně zkuste se držet přesného poměru surovin. Bez toho nedosáhnete kýženého výsledku.“ Pokývnu hlavou a přejedu prstem po okraji horkého kotlíku. Promnu danou substanci mezi prsty, ale není to tak závadné, abych to zmínil. Přesunu se ke spáleništi kolem Raziela. Povytáhnu obočí. Nakouknu do kotlíku, ale v podstatě bych nemusel. Ten zápach tak nějak mluví sám za sebe. „Většinou se vyplatí věřit instrukcím ve vyučovacích hodinách.“ Přejedu spálenou stopu pohledem. „Pokud jste potřeboval nové bylinky, stačilo si říci. Nicméně výsledek asi tušíte. Nepoužitelné.“ Pokývnu hlavou a jdu dál, již do poslední lavice v řadě. Zastavím se u Felixova kotlíku. „Téměř. O něco menší prodlevy v přikládání ingrediencí a byl by lektvar vyhovující.“ Podívám se na něj. „V případě jakýchkoliv překážek, se je nebojte hlásit.“ Původně jsem chtěl zmínit zranění, ale co vím, normálně by se měli hojit celkem rychle. S tím se přesunu ke kotlíku Mayli. „Ucházející.“ Pokývnu hlavou. „Nicméně zdaleka nemá léčivou moc, kterou byste potřebovali.“ Naberu na dva prsty trochu lektvaru. Ten se během okamžiku odpaří, ale já si kapky stačil prohlédnout. „Opatrně na to, jak s bylinami nakládáte. Některé jsou náchylné.“ Pronesu tedy nakonec a přesunu se na druhou stranu třídy. Obejdu Shreyin štít, nepotřebuji, aby ho stahovala. Jakmile mi pohled padne do jejího kotlíku, obočí mi překvapeně povyskočí výšeji. Zakroužím v obsahu jejího kotlíku prstem, až se od něj zvedne nazelenalá pára. „Gratuluji, nemám co dodat. Lektvar je perfektní. Skvělá práce. Bude z Vás vynikající lektvaristka.“ Popojdu dopředu k Sarah. „Více soustředění na lektvar, méně na své okolí a mohlo to i nějak dopadnout. Tento bylinkový vývar poslouží maximálně jako čaj.“ Konstatuji nakonec a podívám se na slečnu. „Doporučuji příště si sednout sama.“ S tím přejdu k vedlejšímu kotlíku Sonji. Barvu a konzistenci má správnou, takže naberu trochu na prst. Lektvar se zasyčením zmizí. „Dostačující léčivé látky. Jak jsem ale zmiňoval. Časy přidání tu nejsou jen tak pro zábavu zmíněné. Příště pracujte celou dobu a bude to dobré.“ S tím přejdu k chlapci před nimi. „To není špatné.“ Ohodnotím Patrickův výtvor. Natáhnu vůni jeho lektvaru. „Nicméně konečná vůně a konzistence je špatně. Zkuste se méně předvádět a více pracovat a zlepšíte se.“ Pokynu mu hlavou a pokračuji k druhé dračici. Podívám se do jejího kotlíku a pak na ni. Koutek mi cukne k úsměvu, ale neustálí se na něm. V očích mi pobaveně zajiskří. „Nevím přesně o co Vám šlo… Nicméně Vás musím zklamat. Lektvary pro čaroděje, tedy jedy a podobné tinktury se budou vyrábět až zítra. Kdybychom tedy dnes nevytvářely lektvar léčivý, byla by to vynikající práce. Dejte si na to ale do budoucna pozor, ne všichni profesoři budou respektovat rebelie podobného typu. Především u závěrečných zkoušek.“ A s tím pokračuji ke Gerrirovia Vengemu. „Posaďte se prosím ke svému kotlíku.“ Pokynu Vengemu, pokud se stále schovává za Gerrirem a přistoupím ke kotlíku draka, který je momentálně přiklopený pokličkou. „Zkuste se prosím příště soustředit na to, co děláte. I když gratuluji. Málokomu se podaří ze základních bylin stvořit formu života.“ Pronesu a popojdu dopředu. Podívám se na spálenou želatinovou hmotu v kotlíku Vengeho. Těknu pohledem, kde bylo spáleniště a zpátky na něj. „Možná byste měl zajít za profesorem Semem, až bude k dispozici.“ Řeknu nakonec a přesunu se k lektvaru mořské panny. „Ne všechny byliny se měly vkládat mokré. Pozor na to.“ Napomenu jí, když pohlédnu na koncentrovanou směs v kotlíku. Náhradní vodu jsem jí sice poskytl, ale i tak je o něco koncentrovanější. To si ale jistě uvědomuje sama. „Příště rukama a jistě to dopadne dobře.“ S tím už mířím ke kotlíku poloobra. „Výborně, to vypadá velmi dobře.“ Naberu lektvar na prsty a promnu. „Míchat opatrněji a bude to účinné, jak potřebujeme. Několik opakování a půjde Vám to.“ S tím zamířím kolem dívek s prázdnými kotlíky k chlapci před nimi. Po dvou hříšnicích jen hodím pohledem, když je míjím. Předpokládám, že touto dobou bude Simiel opět sedět na svém místě. Povytáhnu obočí. „Výborně! Skvělá práce!“ Pochválím ho. „Kdybyste měl dostatek času na dodělání, věřím, že by byl excelentní.“ Pokývnu mu pochvalně hlavou a přejdu k první lavici. Zastavím se vedle kotlíku Aine. „Slušný výsledek.“ Pokývnu hlavou a naberu trochu jejího lektvaru na prsty. Klepnu jimi, když to zasyčí. „Ještě o něco přesněji dodržet časy přidání a míchání a bude to dostačující použití v praxi.“ S tím se přesunu k její spolusedící. Nahlédnu do kotlíku pavoučnice. „Dobré, vypadá to slušně.“ Natáhnu vůni lektvaru. „Jen vůně není správná, pravděpodobně bych si dal pozor na koordinaci paciček a co se dostává s ingrediencemi do kotlíku. Pokud si na to dáte pozor, mělo by to být lepší.“ Pokynu pavoučnici a vystoupím zpět na stupínek. „Dobrá práce všichni. Doufám, že si z dnešní hodiny něco odnesete v paměti. Kdo bude chtít trénovat, doporučuji školní kuchyňku nebo společenskou místnost, která by měla dodat vše potřebné. Jen se prosím pokuste nepodpálit školu. Děkuji.“ Rozhlédnu se po třídě. I když mluvím a tvářím se vážně, je z mého hlasu cítit jistá nadsázka. „Dneska se obejdeme bez úkolu. Pokud nemáte žádné dotazy, můžete jít.“ Propustím je z hodiny. „Jen se prosím neušlapte ve dveřích.“ Dodám ještě rychle a upřu pohled na Tortuna. Když už při hodině nic neudělal, tak by mohl koordinovat odchod studentů. „Slečno Shrey, pro Vás mám malou odměnu. Jestli byste mohla sem ke mne prosím.“ Vybídnu ještě naší lektvarovou mágyni po skončení hodiny. |
| |||
303 spomenutí trošku bližšie Sigi, Tortun, Nemám čas ani len premýšľať nad tým, prečo na Sigiho stále civím s príjemne vyzerajúcim výrazom v tvári, pretože zacítim ako ku mne mieri jeho energia a vytvára mi čosi pri nohách. Akonáhle zbadám plamienok a cítim sálajúce teplo, rozžiarim sa ako drak pri kope zlata a okamžite do toho strčím nohu a slastne mlasknem jazykom. Začnem nasávať teplo, časť premieňať na energiu a časťou sa nechám len tak vyhrievať. Aaaaw, som rada že Sigi je znova Sigi. Sigi je super. V mierne zvatovatelom mozgu je momentálne teplo na top priečke luxusu ktorý sa v tejto kamennej stavbe vyskytuje a on mi ho dodal. Ak ešte zachytím jeho pohľad, pomaly zažmurkám a ukážem palec dohora. Kdesi vzadu v hlave mi zabliká pripomienka, že by som sa naozaj mala venovať svojim neexistujúcim telekinetickým zábranám, ktoré by ma chránili pred vpádmi do mozgu, ale v momentálnom stave ma to hlbšie vôbec nezaujíma. Možno pre relatívne zlepšenú náladu, možno pre ten mierne malátny a povznesený pocit ktorý mám odkedy sa zjavil Sigi, alebo z toho tepla, čo z kombinácie všetkých troch... jednoducho zázrakom, keď ma Tortun vyzve aby som sa presunula o lavicu, len na neho chvíľu zamyslene pozerám, akoby mi to putovalo nervovými dráhami, a ani len nepoviem nič drzé. Čo tu vlastne robí? Nakoniec len myknem plecom. Vedela som že radšej budem sedieť sama ako vedľa neho. Telekineticky si presuniem kotlík o lavicu vpredšie a potom sa skloním k svojmu osobnému plamienku, podberiem ho zaštítovanými rukami a ešte pre istotu vycítim jeho energiu a opatrne ju obalím svojou, aby som ho preniesla pri svoje nové miesto, kde si ho znova položím pod lavicu pri seba. Akurát, keď sa presadnem, začne hovoriť ten chlap z ktorého mám pocit že by som mala byť na pozore, a tak na neho pozriem a počúvam. Lektvar, liečivý. Prečo nie, to by sa náhodou...mohlo naozaj hodiť. Myšlienky sa mi prevaľujú v hlave akosi lenivo, no efektne. Na rozdiel od väčšiny dlakov som nemala superrýchlu regeneráciu. Lepšiu ako človek, to áno, ale nie nejakú výnimočnú. Vďaka štítu som sa príliš často regenerovať nepotrebovala. Ak by už k takému niečomu ale prišlo, toto by sa hodilo. Preto, keď začne Tarney, ako sa nám predstavil, písať na tabuľu recept, opisujem si to spolu s ním do zošitka. Z toho nášho nového riaditeľa ide čosi... prísne. Zaregistrujem znova v omámenom stave. Asi...chcem ten lektvar spraviť naozaj dobre. Zahmkám si sama pre seba a s týmto rozhodnutím sa pustím do toho. Predmet na ohrievanie rozlomím radšej telekineticky, zvyšok prísad však už pridávam normálne aby to bol presné a naozaj sa sústredím, aby som si aj postup aj samotnú výrobu lektvaru zapamätala čo najlepšie. Prvý krát ma vyruší, keď sa k môjmu nosu dostane nejaký smrad. Len na sekundu zdvihnem oči, aby som ho identifikovala, načo zistím že je to len medúzin problém s lektvarom. Rozhodnem sa, že sa nenechám tým rozptyľovať, a tak len zväčším o čosi štít do valcovitého tvaru, aby som v ňom mala dostatok kyslíka na najbližších 10-15 minút a úplne ho vzduchotesne uzavriem, aby ma nerušil smrad. Posuniem sa pritom tak, aby som v štíte mala len seba so stoličkou a prekvapivo aj Sigiho plamienok. Vedela som rýchlo absorbovať teplo, takže som sa nebála aj keby začal zrazu páliť viac. Keďže v kotlíku som mala už všetky ingrediencie, miešať som už zvládla telekineticky, kde nebolo treba toľko jemnej motoriky, a tak dávam pozor na kotlík z menším odstupom. Následný oheň v prednej lavici blahosklonne odignorujem, ako som spokojná sama so sebou že mi to tak pekne ide. Mala som pri sebe teplúčko, dovarievala som lektvar, nikto ma netravoval, cítila som sa ako na obláčiku, bol tu Sigi - čo by ma mohlo rozhodiť? Vďaka mojej sladko nevedomej zahmlenej mysli som schopná dokonca úplne odignorovať aj Patrickove vystúpenie takmer priamo predo mnou, o rozruchu niekoľko lavíc predo mnou ani nehovoriac. Jednoducho úplne vypnem svoje okolie, cítiac sa bezpečne po svojim štítom aj keď začnú po triede poletovať akési čudné bubliny, len šťastná, že som splnila zadanie a že som taká popiči a šikovná a všetko vyzerá ako má byť. Oblbnutá Shrey =dobrá Shrey. (100%) |
| |||
303 Obřík mě dokonce chytil. Musím říct, že mě trochu překvapil, ale je fakt, že kdyby to neudělal, nepomohlo by mu to. Umění pověsit se někomu na krk jsem vypilovala už dávno. „Jej, díky svalovče.“ Vypísknu a natáhnu tlapku, abych mu mohla pramen vousů natočit na svůj drápek. „Seš tu novej?“ Jasně, že jsem ho tu už viděla, ale nováčci jsou vždycky nejsnazší kořist, takže většina mých konverzací směřujících k jistému cíli, začíná více méně stejně. |
doba vygenerování stránky: 1.3252868652344 sekund