| |||
303 především slečna Buffetová S velkou nedůvěrou hledím na rozšiřující se plameny. V případě, že by nikdo nezasáhl, byl jsem připraven udělat to sám, nicméně se problém vyřeší sám. Hned vzápětí se ale po třídě začne potulovat něco vskutku divného. No to už je spacifikováno rychleji. Ve výsledku za chvíli prochází ředitel mezi studenty a hodnotí výtvory. Pořád si trvám na tom, že by bylo mnohem jednoduší použít alternativní metodu. Přeci jen, pokud budeme v takovém srabu, že to budeme potřebovat, těžko budeme mít čas na to se s něčím takovým vyvařovat. Trochu mne ale překvapí, že mi nevzplála ta věc. No bezva, zrovna u mě musel skončit vadný kus. A přes žár plamenů odvedle jsem si ani nevšiml, že to vlastně nehřeje. Inu bylo trochu divné, že spolužačce kotlík spokojeně bublal. Nicméně nedovolím si říct slovo nahlas proti, jen poněkud pokorněji, než jsem chtěl kývnu a sleduji ho, když chválí Helen. Počkám až ukončí hodinu. Vstanu, přisunu svou židli a stejně jako Jigme nabídnu Helen rámě, o které se může zapřít při vstávání. "Budu se však muset omluvit, mám bohužel kolejní hodinu." Pronesu nakonec k slečně Buffetové. |
| |||
303 - kamkoli s Jigmem Jigme Nejsem si úplně jistá, co ho tak přkvapilo na mém poděkování. To je to tu s dobrými mravy skutečně tak špatné? Ale vždyt´ všichni, co tu sedí kolem nás, se chovají tak příjemně vybraně. Možná slečna by nemusela mít nos tak moc nahoru, jeden by si pak mohl myslet, že je jen ze zbohatlické rodiny, nic váženého s rozsáhlým rodokmenem, ale i tak by to mohlo být o mnoho horší. Každopádně si od něj nechám pomoct se vstáváním. "Pokud si pamatuješ, kam máme jet, nechám se vést." Rychle zamrkám a věnuji mu roztomilý úsměv. Nepouštím se ho, jen se zavěsím do jeho rámě a vykročím ke dveřím, pokud se tedy moc nebrání. |
| |||
303 - před MT01 Podle vibrací ze třídy soudím, že se něco děje, ale nenechávám se rušit při práci. Jen když se mi nad hlavou prožene bublina se zuby, tak k ní na chvíli vzhlédnu, protože to mi přišlo dostatečně divné i na tuhle školu. Pak se vše relativně uklidní a ředitel začne procházet třídou. Sleduji ho pohledem, ale většinu komentářů nezachytím, protože je daleko, nebo zády. Nicméně po nějaké době se dostane i ke mne. Pečlivě sleduji každé jeho slovo. Spokojeně se usměji, když to vypadá, že jsem si nevedla zas tak špatně. Když zmíní vůni zamračím se. No to bude poněkud potíž. Pak si přitáhnu pacičku a prohlédnu si jí. Nejsem si jistá, co tím myslí, ale kývnu hlavou na souhlas. Prostě si dát pozor. Dobrá. Pak je hodina ukončena. Už se chystám, že se zeptám hned, dokud vím, kde je, nicméně on si k sobě zavolá nějakou dívku. Rozmyslím si to tedy. Po vyučování ho snad někde najdu. Zvednu se tedy. Pronesu do třídy rozloučení a vyrazím ke dveřím. Pak po schodech dolů a směrem k tělocvičnám. Můj krok opět doprovází čtyřklapnutí. Když vejdu do chodby, všimnu si, že profesor stojí na chodbě. "Dobrý večer." Pozdravím a tázavě se na něj podívám. Přejedu pohledem mezi ním a dveřmi. Proč není uvnitř? |
| |||
303 především Yritys Když si všimnu jejího kradmého pohledu, jen se povzbudivě pousměji. Po podezřelém horku se jen ohlédnu, ale nenechám se tím rušit. Ostatně všechny problémy byly velmi záhy vyřešeny, navíc jsou tu profesoři hned dva. Když začne ředitel procházet třídou, jsme hned první na řadě. Kývnu hlavou na souhlas. Jistě. Všechno chce cvik. Lehce mi cuvkne obočí, když dodá, že měla pracovat sama. Jistě, sedíme v první lavici, jistě že si všiml. Překvapí mne ale, když mi Yri poděkuje. Překvapeně se na ni podívám. "Není vůbec zač." To už je ale profesor zpět vepředu. Zpozorním, když zmíní, že můžeme sami trénovat. Výborně! Poté ukončí hodinu. Zatím se ale nikdo k odchodu moc nemá, až na dračice, které vystřelily ze třídy, jako když střelí. Zvednu se a proklouznu kolem lavice, abych mohl spolusedící nabídnout ruku ku pomoci pří vstávání. "Měli bychom vyrazit na další hodinu." Doprovodím své gesto slovy. |
| |||
Knihovna Minu nějakého človíčka a nijak zvlášť si ho nevšímám, dokud mi nos neprozradí dost děsivou věc. Zaraženě se ohlédnu. On jako fakt dokáže existovat bez brnění? Sem si myslela, že už přirostl. Potřesu hlavou a protože si všimnu, že mě sleduje Kura, trochu si přispíším. Vklouznu do knihovny a rychle za sebou zavřu dveře. Rozhlédnu se a vzhledem k tomu, kde jsme, promluvím nakonec jen tak k místnosti (pokud se někdo neobjeví). "Můžeš, prosím, na chvíli zavřít a nikoho sem nepouštět?" K tomuhle nepotřebuju asistenci. A rozhodně ne její. |
| |||
Pozemky - chodba před MT01 Dám si ještě chvíli načas a projdu se po pozemcích. Vyberu pěkná místa a popřemýšlím. Pak už volným krokem zamířím zpět do školy. Projdu do přístavby. Tam se zastavím vedle zamčených dveří do MT01. Opřu se o zeď a čekám na studenty. |
| |||
Sprcha ve 3. patře - Kabinet - 304 Jakmile mi dojde, co jsem dole zapomněl, o hodně zrychlím tempo vlastní očisty. Musím to stihnout než skončí hodina. Doufám, že je nepustí dřív. Rychle si utáhnu ručník kolem pasu a mokrý jak myš, se zplihlými vlasy, vyběhnu ze svého pokoje. Pochopitelně, kdybych měl někoho potkat, okamžitě nahodím vážný, sebevědomý krok. Nekoukám se ani napravo, ani nalevo, abych neviděl, kdo všechno okouní. Už tak je to dost trapné. Schody dolů a málem dostanu infarkt, když mě málem smete zlatá dračice. Skousnu si ret, budeme doufat, že si mě vůbec nevšimla, což by pochopitelně nebylo zdaleka tolik pravděpodobné, kdybych ji srovnal, jak se má chodit po chodbách a zdravit profesory. Hned za ní se drží druhá dračice. Povytáhnu jedno obočí a mám pocit, že je tady něco shnilého. Nepřirozeného. Ehm, no rozhodně něco, co by se nemělo podporovat. Asi bych to měl naznačit Tortunovi. Tak jo, už to není daleko. Jen kousek ke dveřím. Přijde mi to nesmyslně daleko. Jen za mnou zaklapnou dveře, začnu se rychle sušit a postupně oblékat a hlavně upínat brnění, které zůstalo tady. Barevné šupiny vyměním za klasické šedé pláty a temně uvažuju, co ještě se dneska poťape. Sotva o pár minut později už vycházím z kabinetu upravený jako obvykle a rozhodným krokem mířím k učebně, kde by měla být další hodina. Hlavně jim nedat příležitost se zranit předem. |
| |||
303 - Za Sin Celý bordel vepředu prostě zazdím, oheň nám neublíží. Takže si jen dávám pozor, aby se nic nestalo Sin. Podezřívavě se podívám na bubliny z kotlíku Gerrira, ale ty vzápětí zmizí. Profesor začne procházet třídou. Ruce mám složené na hrudi a je mi tak nějak jedno, co mi řekne. Na jeho slova tedy jen kývnu. Když dodá další větu, hodím po něm pohledem, ale nekomentuji to. On odejde a já mohu dávat pozor, co řekne jí. Lehce se zamračím, když ze slov ředitele vzejde, že udělala něco úplně jiného. Neřeší to ale ani ředitel, ani On, tak to nechávám plavat. Pak hodina skončí a Sinead vystřelí jak z praku. Hodím jeden pohled po Něm, ale když jí nenásleduje, zvednu se já a vykličkuji za Sinead. Jdu s dostatečným odstupem, ale tak, abych viděla, kam zatáčí. |
| |||
303 Hlavně Jigme Oficiálně hlásím, že sednout si do přední lavice nakonec asi nebyl tak dobrý nápad. Všimnu si, že se některé bylinky dávají dokupy a když mrknu na Jigmeho, je celkem jasné, čí je to zásluha. Jeho lektvar vypadá skoro perfektně. Když vyslechnu zhodnocení je mi naprosto jasné, že mělo být mnohem horší. Proti svému normálnímu zvyku jen tiše, rychle přikývnu. Když se ředitel vzdálí, nakloním se k Jigmemu. „Děkuju.“ Dala bych mu pusu, ale obávám se, že jsem tak nervózní, že by dostal ránu. |
| |||
303 - Knihovna Sleduju bordel ve třídě, ale nezasahuju. Jen nakrčím nos při tom smradu, co se objevil, ale mám pocit, že jsem už cítila horší. Ne o moc a není to zrovna vyhledávaná vzpomínka, ale přeci se nenechám rozptylovat něčím takovým. Ke konci hodiny začne ředitel procházet třídou a ke každému kotlíku má nějakou poznámku. Čím je blíž, tím míň jsem si svým rozhodnutím jistá, až těknu pohledem nervózně na Tortuna. Co když mě fakt bude chtít potrestat? Jo, jasně, aspoň budu vědět, jak na tom jsme, ale bude z toho obrovský průser. Když se blíží, napřímím záda a dívám se do svého kotlíku. Při jeho slovech ale překvapeně mrknu a stočím pohled k němu. Zdá se mi to, nebo se fakt baví? Nejsem čaroděj, abych jim natrhávala triko v lektvarech. Jsem jen drak. Zamyšleně otřu myšlenku jen o jeho mysl. Nejsem si úplně jistá, jak si tohle přebrat. Nadále pozoruju každý jeho pohyb. Ředitel. Pak prohlásí něco, co mě zaujme. Můžeme trénovat lektvary? Bez dozoru? To by mohlo vyřešit všechny problémy. Jen ten lektvar umět. Na druhou stranu tu jistě musí být knihy, že? Zajiskří na mě magie a lektvar zmizí. Radši, aby se ti troubové neotrávili. Jakmile nás propustí, vyskočím na nohy a se zaujatým výrazem prokličkuju ke dveřím. Snažím se všem vyhýbat a co nejrychleji zmizet. Nezdržuji se ani u Tortuna a pokud se dostanu ze dveří, zamířím přímo do knihovny, kam nakonec vstoupím velmi opatrně. V žádné jsem zatím nebyla. |
doba vygenerování stránky: 1.4861700534821 sekund