| |||
303 spomenutí trošku bližšie Sigi, Tortun, Nemám čas ani len premýšľať nad tým, prečo na Sigiho stále civím s príjemne vyzerajúcim výrazom v tvári, pretože zacítim ako ku mne mieri jeho energia a vytvára mi čosi pri nohách. Akonáhle zbadám plamienok a cítim sálajúce teplo, rozžiarim sa ako drak pri kope zlata a okamžite do toho strčím nohu a slastne mlasknem jazykom. Začnem nasávať teplo, časť premieňať na energiu a časťou sa nechám len tak vyhrievať. Aaaaw, som rada že Sigi je znova Sigi. Sigi je super. V mierne zvatovatelom mozgu je momentálne teplo na top priečke luxusu ktorý sa v tejto kamennej stavbe vyskytuje a on mi ho dodal. Ak ešte zachytím jeho pohľad, pomaly zažmurkám a ukážem palec dohora. Kdesi vzadu v hlave mi zabliká pripomienka, že by som sa naozaj mala venovať svojim neexistujúcim telekinetickým zábranám, ktoré by ma chránili pred vpádmi do mozgu, ale v momentálnom stave ma to hlbšie vôbec nezaujíma. Možno pre relatívne zlepšenú náladu, možno pre ten mierne malátny a povznesený pocit ktorý mám odkedy sa zjavil Sigi, alebo z toho tepla, čo z kombinácie všetkých troch... jednoducho zázrakom, keď ma Tortun vyzve aby som sa presunula o lavicu, len na neho chvíľu zamyslene pozerám, akoby mi to putovalo nervovými dráhami, a ani len nepoviem nič drzé. Čo tu vlastne robí? Nakoniec len myknem plecom. Vedela som že radšej budem sedieť sama ako vedľa neho. Telekineticky si presuniem kotlík o lavicu vpredšie a potom sa skloním k svojmu osobnému plamienku, podberiem ho zaštítovanými rukami a ešte pre istotu vycítim jeho energiu a opatrne ju obalím svojou, aby som ho preniesla pri svoje nové miesto, kde si ho znova položím pod lavicu pri seba. Akurát, keď sa presadnem, začne hovoriť ten chlap z ktorého mám pocit že by som mala byť na pozore, a tak na neho pozriem a počúvam. Lektvar, liečivý. Prečo nie, to by sa náhodou...mohlo naozaj hodiť. Myšlienky sa mi prevaľujú v hlave akosi lenivo, no efektne. Na rozdiel od väčšiny dlakov som nemala superrýchlu regeneráciu. Lepšiu ako človek, to áno, ale nie nejakú výnimočnú. Vďaka štítu som sa príliš často regenerovať nepotrebovala. Ak by už k takému niečomu ale prišlo, toto by sa hodilo. Preto, keď začne Tarney, ako sa nám predstavil, písať na tabuľu recept, opisujem si to spolu s ním do zošitka. Z toho nášho nového riaditeľa ide čosi... prísne. Zaregistrujem znova v omámenom stave. Asi...chcem ten lektvar spraviť naozaj dobre. Zahmkám si sama pre seba a s týmto rozhodnutím sa pustím do toho. Predmet na ohrievanie rozlomím radšej telekineticky, zvyšok prísad však už pridávam normálne aby to bol presné a naozaj sa sústredím, aby som si aj postup aj samotnú výrobu lektvaru zapamätala čo najlepšie. Prvý krát ma vyruší, keď sa k môjmu nosu dostane nejaký smrad. Len na sekundu zdvihnem oči, aby som ho identifikovala, načo zistím že je to len medúzin problém s lektvarom. Rozhodnem sa, že sa nenechám tým rozptyľovať, a tak len zväčším o čosi štít do valcovitého tvaru, aby som v ňom mala dostatok kyslíka na najbližších 10-15 minút a úplne ho vzduchotesne uzavriem, aby ma nerušil smrad. Posuniem sa pritom tak, aby som v štíte mala len seba so stoličkou a prekvapivo aj Sigiho plamienok. Vedela som rýchlo absorbovať teplo, takže som sa nebála aj keby začal zrazu páliť viac. Keďže v kotlíku som mala už všetky ingrediencie, miešať som už zvládla telekineticky, kde nebolo treba toľko jemnej motoriky, a tak dávam pozor na kotlík z menším odstupom. Následný oheň v prednej lavici blahosklonne odignorujem, ako som spokojná sama so sebou že mi to tak pekne ide. Mala som pri sebe teplúčko, dovarievala som lektvar, nikto ma netravoval, cítila som sa ako na obláčiku, bol tu Sigi - čo by ma mohlo rozhodiť? Vďaka mojej sladko nevedomej zahmlenej mysli som schopná dokonca úplne odignorovať aj Patrickove vystúpenie takmer priamo predo mnou, o rozruchu niekoľko lavíc predo mnou ani nehovoriac. Jednoducho úplne vypnem svoje okolie, cítiac sa bezpečne po svojim štítom aj keď začnú po triede poletovať akési čudné bubliny, len šťastná, že som splnila zadanie a že som taká popiči a šikovná a všetko vyzerá ako má byť. Oblbnutá Shrey =dobrá Shrey. (100%) |
| |||
303 Obřík mě dokonce chytil. Musím říct, že mě trochu překvapil, ale je fakt, že kdyby to neudělal, nepomohlo by mu to. Umění pověsit se někomu na krk jsem vypilovala už dávno. „Jej, díky svalovče.“ Vypísknu a natáhnu tlapku, abych mu mohla pramen vousů natočit na svůj drápek. „Seš tu novej?“ Jasně, že jsem ho tu už viděla, ale nováčci jsou vždycky nejsnazší kořist, takže většina mých konverzací směřujících k jistému cíli, začíná více méně stejně. |
| |||
Malej chemik učebna 303 všici v učebně K mé úlevě mi nikdo nevěnoval pozornost, tak jsem se mohl vklidu posadit na prdel a pozorovat stěnu. Aspoň těch pár minut, než začala hodina. Ten chlap se představil jako ředitel zdejšího ústavu a prý máme spolu hodinu lektvarů. Super. Neuvařím ani kafe a už mám vařit léčivý lektvar. Sleduju jak zapisuje postup na tabuli i jak vysvětluje vše kolem toho. Párkrát jsem oima sice zabloudil k několika "studentům" ale raději jsem se zase vrátil k tabuli. Průser je poslední věc co chci. A tak to začalo. Přede mnou se prostě zjevilo vše potřebné. Prostě jen tak. Puf. A bylo to tu. chvíli jsem na to jen zíral a pak vzal malej kamínek do ruky. Naštěstí se už někdo zptal co s tím, jinak bych asi vytáhl z kapsy zapalovač. Podle reakcí některých to opravdu začne hned vydávat šílené teplo. Jak už zjistil bělovlásek, co se to pak snažil pod kotlík dostat klacíkem. Nebo co to měl. Rozlomil jsem to a radši hned dal pod kotlík. A pak jsem začal s přípravou. Trochu toho, trochu toho. Pomíchat. Rozmělnit tohle a tohle vymáčknout. Nevím, jak to má vypadat ani jak poznám že jsem neudělal nic nebezpečného. Ale zatím mi z toho hrnca nic neleze ani se to nezačalo tavit, takže asi úspěch. Zvedl jsem oči od práce, když jsem uslyšel nějaký ruch. Veverka lítá vzduchem, kdesik cosik hoří. Podle reakce ostatních je tohle asi zcela běžné. Vrátil jsem se tedy k práci a za chvíli jsem měl hotovo. Teď už to jen nechat chvíli vařit a pak asi otestovat... (89%) |
| |||
Intermezzo z kabinetu do sprchy Stále zacákaný od krve jsem naolejovaným hadříkem čistil brnění. Každou šupinku a u každé jsem zanadával. Doufám, že těm drakům pěkně zvoní v uších. Pokud ještě mají něco takového. Vzhledem k tomu, že mám mít další hodinu, musím si pomoct kouzli, abych to vůbec stihnul. Nesnáším to a nechal bych to na později, ale nechci riskovat, že se ta jejich hnusná krev do brnění zažere. To radši překousnu trochu kouzel. Teprve když jsem spokojen s výsledkem své práce, magické i ruční, vstanu a protáhnu se. Na rozdíl od brnění, já jsem stále zacákaný krví. Svlačený do pasu si uvědomím, že koupelnu mám nahoře. Na chvilku zavřu oči a v duchu napočítám do třiceti. Sice se neuklidním, ale myslím, že ani kdybych počítal do tří milionů, lepší to nebude. Podívám se na stojací hodiny. No, alespoň, že by všichni měli být na hodině. Vyjdu z kabinetu, posledním pohledem zkontroluju kabinet než ho zamknu, mám pocit, že jsem na něco důležitého zapomněl, a jen v kalhotech, dokonce naboso vyrazím o patro výš, ke svým pokojům a hlavně koupelně. Co není správně mi dojde přesně ve chvíli, kdy mi voda začne stékat z vlasů na záda. Pomalu, neodvratně praštím čelem do zdi. Tohle prostě není možné. V pátek jsem měl umřít, tedy zůstat mrtvý. |
| |||
303 Nelíbilo se mi to, že s mí sedí, ale co jsem tak zmohl. Má tvrdou palici a jen tak něco teda někoho si vymluvit nenechá. Prohlídl jsem si Malachi, co na ní vídí? Bezchybná figura, lesklé vlasy, rudá pokožka......k čertu!...vraťme se k Malachi - stejně jako Venge je vodní tvor. Ale je nebezpečná a nevěřím tomu, že bu na něm záleželo, až jí přestane bavit, tak ho odkopne a co pak Venge, bude zničený a pochybovat sám o sobě. Tohle s námi ženské jedno jakého plémě dělají. Nesoustředil jsem se na lektvar a tak začal podivně vařit a nad kotlíkem se objevovali bubliny, které praskaly ještě v kotlíku. Můj kotlík byl asi nejmenší problém, když jsem se tak rozhlédl. A poslední kapka asi bylo, to že jsem tam chrstl moc čehosi. Kotlík zběsile bublal a vysílal bubuliny po celé třídě. Jen doufám, že to nejsou bubliny záhuby.(5%) Pro jisototu kryju synátora svým tělem a odháním bubliny. |
| |||
Učebna 303 Snažím se tiše sedět a příliš na sebe nepoutat pozornost, ale když vejde Sigi, upoutá mě nejspíš jeho moc, zvesela mu zamávám. Nový ředitel způsobí, že se jakoby schovám a schoulím v lavici. Vážně jsem ráda, že jsem se neusadila blíž ke katedře, ale taky docílí toho, že se snažím co mi síly stačí. Trochu mi připomíná mého otce a já nerada bych někoho takového zklamala. A raději ani nepomyslet co by se stalo, kdyby mi chtěl dát nějaký trest. Na sucho polknu a raději se tedy dám do přípravy lektvaru, každý hlučnější zvuk zapříčíní, že sebou vylekaně poskočím a co teprve zapříčinil požár, to jsem se úplně roztřepala a měla slzy na krajíčku. Ale snad bude lektvar alespoň trochu použitelný, nejsem si totiž úplně jistá správným odměřením ingrediencí, tedy spíš jsem si jistá, že jsem to popletla (68%) |
| |||
303 Ta mě teda pěkně navrhla husa. Poslechnu si výklad a už se teda nehoupu. Pak sleduju toho komika před sebou. Některé pohyby jsou mi povědomé. Kde jen jsem něco takového zahlédla? Až kdyz dokončí svůj lektvar, tak mi dojde, že bych s tím měla taky pohnout. Upíří rychlostí to tam všechno podle postupu nafrkám a dej se vůle....koho chceš(67%) Po očku sleduju toho rudého démona, je na něm něco pekelně sexy. Vrr. Zvažovala jsem, že pomůžu s hašením požáru, ale hasičák sem nikde nezahlidla. |
| |||
Učebna 303 Nějak mě nezajímá jací spolužáci se uráčili přijít, tedy do té doby než vejde rudý démon, zvláštní, že ve mně vzbuzuje zájem zatěkám očima a cítím nějakou zradu, není to přirozené, ruda a rohy, to patří jediné tak na maškarní = totálně de mode. Do třídy konečně vejde profesor, takže začne hodina. Zapisuji si poznámky do svého deníčku. Taky dávám pozor na co se ptají ostatní. Takže kámen či co to je za pekelný nástroj, rozlamuji jako naprostý profesionál, jako bych to dělala denně, umístím jej pod kotlík. Vezmu karátů, ve které se zdá že je málo vody, ale k mému překvapení to tak není. Pinzetou vkládám do horké vody ingredience a rovněž ji používám na míchání. Pěkně to bubáci a má takovou vkusným barvu. Připomíná mi můj oblíbeny koktejl Cosmopolitan. (70%) Jo a to, že bloky ta námi provádějí pitomosti jde totálně mimo mě, tedy jen nad nimi zákoutím hlavou a nespokojeně mlasknu, ostatně bezpečnost je snad práce profesorů. Nespa |
| |||
Učebna 303 V klidu si kedím, poslóchám co říká profesor a snažím se co nejvíc nacpat do kebule. Tak jak to bylo. Podrbu se ve vósiskách. Rozlomím ten malé šutřík, což teda s mojma prstama šlo špatně, ale asi to funguje. Divný, že není vidět žádné voheň. Znovu se podrbu na vósiskách. Naliju vasrůfku do kotlíku. Začne bublat, nahážu tam nějaké bylinky a zamíchám. (72%) Pak se toho semele naráz trochen víc, no teda už nějakó dobu předtím sem sledoval, co tam ta hadí žena a veverka tropí, ale to sem nečekal. Pěkné fajr. Veverka mi skočí do náruče, bez problému ju chytnu(90%). Pak někdo uhasí voheň, škoda mohl sem to obchčat a spláchl bych dvě mouchy jednou ranou. |
doba vygenerování stránky: 1.4334318637848 sekund