| |||
Hodina lektvarů – učebna 303 Před začátkem hodiny je vznesen ještě jeden dotaz. „Pomáhal u nehody na Ošetřovně. Co se však přesně stalo se obávám budete muset zeptat přímo jeho.“ Pak se pustí všichni do práce. Opřu se o katedru a všechny střídavě pozoruji při práci. Najednou medusy lavice prudce vzplane. Obě dívky stihnou uskočit, stejně jako Simiel, takže není potřeba můj větší zásah. Než stihnu plameny uhasit, postará se o to Malachi se Sigim. Oběma kývnu hlavou. „Děkuji.“ Malachi se na stole objeví nová karafa plná vody. Poté spáleniště zmizí. Lavice se spraví a stejně tak židle. Převržený kotlík se postaví, ale místo kotlíku medusy se nový neobjeví. „Nový lektvar již nestihnete.“ Konstatuji. Zadívám se na Miko. „Přesně takto dopadají pokusy pomoci si magií. Raději to znovu nezkoušejte.“ S tím se také rozhlédnu po třídě. „Posaďte se prosím a nechte ostatní pracovat.“ Pobídnu Miko i Danielle. Po chvíli se ve třídě začnou potulovat velké bubliny, ve kterých se objeví rozšklebené obličeje. Začnu nalétávat na studenty. Než však stačí na komkoliv prasknout a nejenom ho opařit, ale ještě obarvit, lusknu prsty a všechny bublinkové potvůrky zmizí. Na kotlíku Gerrira se objeví poklička, aby další neutekly. Když to vypadá, že všichni již s přípravou skončili, stáhnu k sobě magické plameny zpod jejich kotlíků. Uvidíme, jak to dopadlo. Zamířím k první lavici s čaroději. Napřed pohlédnu do kotlíku Jigmeho. Naberu trochu vroucí tekutiny na prst a promnu ji. Kývnu hlavou. „Velmi dobrá práce. Trochu cviku a bude excelentní.“ Pochválím ho. Přejdu k druhému kotlíku v lavici. „Alespoň není nijak závadný. Pokud budete cvičit, bude lektvar časem použitelný. Zkuste to ale příště sama.“ Zhodnotím nakonec její práci. Pokračuji dozadu v této části třídy. Přejdu tedy ke kotlíku Marcose. Povytáhnu obočí. „Lektvar by býval byl dobrý, kdybyste se trochu snažil. Měl bych Vás upozornit, že ne všude a vždy lze používat telekineze. Minimálně byste si všiml, že jste nezapálil oheň.“ Konstatuji a přejdu ke kotlíku Helen. „Vypadá to dobře. Jen by to chtělo lépe promíchat, dost Vám houstne.“ Pronesu a naberu trochu na prst. „Nicméně léčivé látky má. Jen tak dál.“ Další na řadě je Leo. Pokývnu hlavou. „Lektvar je ucházející.“ Naberu trochu na prst a prohlédnu si kapku, než se vypaří. „Zkuste příště krájet více na drobno a bude to v pořádku.“ Konstatuji nakonec. Následuje kotlík Shariky. Přejedu pohledem suroviny kolem kotlíku. „Více si věřte a budou lektvary ucházející. Tento by však použít nešel.“ Řeknu tedy nakonec a pokračuji dál, když vidím, že se o dívku pokouší pravděpodobně infarkt. Zastavím se u kotlíku Hope. „Časový rozpis přidávání surovin není jen orientační nebo doporučený. Bez přesnosti nebude použitelný lektvar. Příště se prosím striktněji držte instrukcí.“ Pokývnu jí hlavou. Jen dva dlouhé kroky a stojím u kotlíku Sigiho. Přejedu ho pohledem, než se nahnu k jeho výtvoru. Mile mne překvapil. Očividně stačí jen nepoužívat skutečné plameny. „Dobré. Rozhodně použitelné. Několik opakování a bude to zcela v pořádku.“ Pokývnu hlavou a přesunu se ke kotlíku Yqi. „Příprava lektvaru vyžaduje soustředění. Toto by nikomu nepomohlo. Pro příště sledujte přesný postup a rozpoznávejte správné byliny.“ Pronesu k ní a přesunu se k další lavici. Přejdu ke kotlíku Akashky. Přejedu zbývající byliny na jejím stole. Poté naberu substanci prstem a prohlédnu si ji. „Není to špatné, ale je velmi slabý. Byliny jste měla použít všechny.“ Konstatuji. „Dejte si pozor na množství ingrediencí a bude to dobré.“ Pokynu jí a popostoupím pryč, vzhledem k tomu, že nevypadá zrovna klidně v mé blízkosti. Dostanu se ke kotlíku dračice. „Postup zde máme z nějakého důvodu. Prosím dodržujte ho. Pokud máte s něčím problém, klidně se ptejte. Nicméně tento odvar by nikomu nepomohl.“ Zvednu pohled a následuji ten její. „Soustředění na činnost by jistě také pomohlo.“ Dodám, než se přesunu dál. Přejdu ke kotlíku Maxe. „Výborně. Ucházející práce. Nicméně zkuste se držet přesného poměru surovin. Bez toho nedosáhnete kýženého výsledku.“ Pokývnu hlavou a přejedu prstem po okraji horkého kotlíku. Promnu danou substanci mezi prsty, ale není to tak závadné, abych to zmínil. Přesunu se ke spáleništi kolem Raziela. Povytáhnu obočí. Nakouknu do kotlíku, ale v podstatě bych nemusel. Ten zápach tak nějak mluví sám za sebe. „Většinou se vyplatí věřit instrukcím ve vyučovacích hodinách.“ Přejedu spálenou stopu pohledem. „Pokud jste potřeboval nové bylinky, stačilo si říci. Nicméně výsledek asi tušíte. Nepoužitelné.“ Pokývnu hlavou a jdu dál, již do poslední lavice v řadě. Zastavím se u Felixova kotlíku. „Téměř. O něco menší prodlevy v přikládání ingrediencí a byl by lektvar vyhovující.“ Podívám se na něj. „V případě jakýchkoliv překážek, se je nebojte hlásit.“ Původně jsem chtěl zmínit zranění, ale co vím, normálně by se měli hojit celkem rychle. S tím se přesunu ke kotlíku Mayli. „Ucházející.“ Pokývnu hlavou. „Nicméně zdaleka nemá léčivou moc, kterou byste potřebovali.“ Naberu na dva prsty trochu lektvaru. Ten se během okamžiku odpaří, ale já si kapky stačil prohlédnout. „Opatrně na to, jak s bylinami nakládáte. Některé jsou náchylné.“ Pronesu tedy nakonec a přesunu se na druhou stranu třídy. Obejdu Shreyin štít, nepotřebuji, aby ho stahovala. Jakmile mi pohled padne do jejího kotlíku, obočí mi překvapeně povyskočí výšeji. Zakroužím v obsahu jejího kotlíku prstem, až se od něj zvedne nazelenalá pára. „Gratuluji, nemám co dodat. Lektvar je perfektní. Skvělá práce. Bude z Vás vynikající lektvaristka.“ Popojdu dopředu k Sarah. „Více soustředění na lektvar, méně na své okolí a mohlo to i nějak dopadnout. Tento bylinkový vývar poslouží maximálně jako čaj.“ Konstatuji nakonec a podívám se na slečnu. „Doporučuji příště si sednout sama.“ S tím přejdu k vedlejšímu kotlíku Sonji. Barvu a konzistenci má správnou, takže naberu trochu na prst. Lektvar se zasyčením zmizí. „Dostačující léčivé látky. Jak jsem ale zmiňoval. Časy přidání tu nejsou jen tak pro zábavu zmíněné. Příště pracujte celou dobu a bude to dobré.“ S tím přejdu k chlapci před nimi. „To není špatné.“ Ohodnotím Patrickův výtvor. Natáhnu vůni jeho lektvaru. „Nicméně konečná vůně a konzistence je špatně. Zkuste se méně předvádět a více pracovat a zlepšíte se.“ Pokynu mu hlavou a pokračuji k druhé dračici. Podívám se do jejího kotlíku a pak na ni. Koutek mi cukne k úsměvu, ale neustálí se na něm. V očích mi pobaveně zajiskří. „Nevím přesně o co Vám šlo… Nicméně Vás musím zklamat. Lektvary pro čaroděje, tedy jedy a podobné tinktury se budou vyrábět až zítra. Kdybychom tedy dnes nevytvářely lektvar léčivý, byla by to vynikající práce. Dejte si na to ale do budoucna pozor, ne všichni profesoři budou respektovat rebelie podobného typu. Především u závěrečných zkoušek.“ A s tím pokračuji ke Gerrirovia Vengemu. „Posaďte se prosím ke svému kotlíku.“ Pokynu Vengemu, pokud se stále schovává za Gerrirem a přistoupím ke kotlíku draka, který je momentálně přiklopený pokličkou. „Zkuste se prosím příště soustředit na to, co děláte. I když gratuluji. Málokomu se podaří ze základních bylin stvořit formu života.“ Pronesu a popojdu dopředu. Podívám se na spálenou želatinovou hmotu v kotlíku Vengeho. Těknu pohledem, kde bylo spáleniště a zpátky na něj. „Možná byste měl zajít za profesorem Semem, až bude k dispozici.“ Řeknu nakonec a přesunu se k lektvaru mořské panny. „Ne všechny byliny se měly vkládat mokré. Pozor na to.“ Napomenu jí, když pohlédnu na koncentrovanou směs v kotlíku. Náhradní vodu jsem jí sice poskytl, ale i tak je o něco koncentrovanější. To si ale jistě uvědomuje sama. „Příště rukama a jistě to dopadne dobře.“ S tím už mířím ke kotlíku poloobra. „Výborně, to vypadá velmi dobře.“ Naberu lektvar na prsty a promnu. „Míchat opatrněji a bude to účinné, jak potřebujeme. Několik opakování a půjde Vám to.“ S tím zamířím kolem dívek s prázdnými kotlíky k chlapci před nimi. Po dvou hříšnicích jen hodím pohledem, když je míjím. Předpokládám, že touto dobou bude Simiel opět sedět na svém místě. Povytáhnu obočí. „Výborně! Skvělá práce!“ Pochválím ho. „Kdybyste měl dostatek času na dodělání, věřím, že by byl excelentní.“ Pokývnu mu pochvalně hlavou a přejdu k první lavici. Zastavím se vedle kotlíku Aine. „Slušný výsledek.“ Pokývnu hlavou a naberu trochu jejího lektvaru na prsty. Klepnu jimi, když to zasyčí. „Ještě o něco přesněji dodržet časy přidání a míchání a bude to dostačující použití v praxi.“ S tím se přesunu k její spolusedící. Nahlédnu do kotlíku pavoučnice. „Dobré, vypadá to slušně.“ Natáhnu vůni lektvaru. „Jen vůně není správná, pravděpodobně bych si dal pozor na koordinaci paciček a co se dostává s ingrediencemi do kotlíku. Pokud si na to dáte pozor, mělo by to být lepší.“ Pokynu pavoučnici a vystoupím zpět na stupínek. „Dobrá práce všichni. Doufám, že si z dnešní hodiny něco odnesete v paměti. Kdo bude chtít trénovat, doporučuji školní kuchyňku nebo společenskou místnost, která by měla dodat vše potřebné. Jen se prosím pokuste nepodpálit školu. Děkuji.“ Rozhlédnu se po třídě. I když mluvím a tvářím se vážně, je z mého hlasu cítit jistá nadsázka. „Dneska se obejdeme bez úkolu. Pokud nemáte žádné dotazy, můžete jít.“ Propustím je z hodiny. „Jen se prosím neušlapte ve dveřích.“ Dodám ještě rychle a upřu pohled na Tortuna. Když už při hodině nic neudělal, tak by mohl koordinovat odchod studentů. „Slečno Shrey, pro Vás mám malou odměnu. Jestli byste mohla sem ke mne prosím.“ Vybídnu ještě naší lektvarovou mágyni po skončení hodiny. |
| |||
303 spomenutí trošku bližšie Sigi, Tortun, Nemám čas ani len premýšľať nad tým, prečo na Sigiho stále civím s príjemne vyzerajúcim výrazom v tvári, pretože zacítim ako ku mne mieri jeho energia a vytvára mi čosi pri nohách. Akonáhle zbadám plamienok a cítim sálajúce teplo, rozžiarim sa ako drak pri kope zlata a okamžite do toho strčím nohu a slastne mlasknem jazykom. Začnem nasávať teplo, časť premieňať na energiu a časťou sa nechám len tak vyhrievať. Aaaaw, som rada že Sigi je znova Sigi. Sigi je super. V mierne zvatovatelom mozgu je momentálne teplo na top priečke luxusu ktorý sa v tejto kamennej stavbe vyskytuje a on mi ho dodal. Ak ešte zachytím jeho pohľad, pomaly zažmurkám a ukážem palec dohora. Kdesi vzadu v hlave mi zabliká pripomienka, že by som sa naozaj mala venovať svojim neexistujúcim telekinetickým zábranám, ktoré by ma chránili pred vpádmi do mozgu, ale v momentálnom stave ma to hlbšie vôbec nezaujíma. Možno pre relatívne zlepšenú náladu, možno pre ten mierne malátny a povznesený pocit ktorý mám odkedy sa zjavil Sigi, alebo z toho tepla, čo z kombinácie všetkých troch... jednoducho zázrakom, keď ma Tortun vyzve aby som sa presunula o lavicu, len na neho chvíľu zamyslene pozerám, akoby mi to putovalo nervovými dráhami, a ani len nepoviem nič drzé. Čo tu vlastne robí? Nakoniec len myknem plecom. Vedela som že radšej budem sedieť sama ako vedľa neho. Telekineticky si presuniem kotlík o lavicu vpredšie a potom sa skloním k svojmu osobnému plamienku, podberiem ho zaštítovanými rukami a ešte pre istotu vycítim jeho energiu a opatrne ju obalím svojou, aby som ho preniesla pri svoje nové miesto, kde si ho znova položím pod lavicu pri seba. Akurát, keď sa presadnem, začne hovoriť ten chlap z ktorého mám pocit že by som mala byť na pozore, a tak na neho pozriem a počúvam. Lektvar, liečivý. Prečo nie, to by sa náhodou...mohlo naozaj hodiť. Myšlienky sa mi prevaľujú v hlave akosi lenivo, no efektne. Na rozdiel od väčšiny dlakov som nemala superrýchlu regeneráciu. Lepšiu ako človek, to áno, ale nie nejakú výnimočnú. Vďaka štítu som sa príliš často regenerovať nepotrebovala. Ak by už k takému niečomu ale prišlo, toto by sa hodilo. Preto, keď začne Tarney, ako sa nám predstavil, písať na tabuľu recept, opisujem si to spolu s ním do zošitka. Z toho nášho nového riaditeľa ide čosi... prísne. Zaregistrujem znova v omámenom stave. Asi...chcem ten lektvar spraviť naozaj dobre. Zahmkám si sama pre seba a s týmto rozhodnutím sa pustím do toho. Predmet na ohrievanie rozlomím radšej telekineticky, zvyšok prísad však už pridávam normálne aby to bol presné a naozaj sa sústredím, aby som si aj postup aj samotnú výrobu lektvaru zapamätala čo najlepšie. Prvý krát ma vyruší, keď sa k môjmu nosu dostane nejaký smrad. Len na sekundu zdvihnem oči, aby som ho identifikovala, načo zistím že je to len medúzin problém s lektvarom. Rozhodnem sa, že sa nenechám tým rozptyľovať, a tak len zväčším o čosi štít do valcovitého tvaru, aby som v ňom mala dostatok kyslíka na najbližších 10-15 minút a úplne ho vzduchotesne uzavriem, aby ma nerušil smrad. Posuniem sa pritom tak, aby som v štíte mala len seba so stoličkou a prekvapivo aj Sigiho plamienok. Vedela som rýchlo absorbovať teplo, takže som sa nebála aj keby začal zrazu páliť viac. Keďže v kotlíku som mala už všetky ingrediencie, miešať som už zvládla telekineticky, kde nebolo treba toľko jemnej motoriky, a tak dávam pozor na kotlík z menším odstupom. Následný oheň v prednej lavici blahosklonne odignorujem, ako som spokojná sama so sebou že mi to tak pekne ide. Mala som pri sebe teplúčko, dovarievala som lektvar, nikto ma netravoval, cítila som sa ako na obláčiku, bol tu Sigi - čo by ma mohlo rozhodiť? Vďaka mojej sladko nevedomej zahmlenej mysli som schopná dokonca úplne odignorovať aj Patrickove vystúpenie takmer priamo predo mnou, o rozruchu niekoľko lavíc predo mnou ani nehovoriac. Jednoducho úplne vypnem svoje okolie, cítiac sa bezpečne po svojim štítom aj keď začnú po triede poletovať akési čudné bubliny, len šťastná, že som splnila zadanie a že som taká popiči a šikovná a všetko vyzerá ako má byť. Oblbnutá Shrey =dobrá Shrey. (100%) |
| |||
303 Obřík mě dokonce chytil. Musím říct, že mě trochu překvapil, ale je fakt, že kdyby to neudělal, nepomohlo by mu to. Umění pověsit se někomu na krk jsem vypilovala už dávno. „Jej, díky svalovče.“ Vypísknu a natáhnu tlapku, abych mu mohla pramen vousů natočit na svůj drápek. „Seš tu novej?“ Jasně, že jsem ho tu už viděla, ale nováčci jsou vždycky nejsnazší kořist, takže většina mých konverzací směřujících k jistému cíli, začíná více méně stejně. |
| |||
Malej chemik učebna 303 všici v učebně K mé úlevě mi nikdo nevěnoval pozornost, tak jsem se mohl vklidu posadit na prdel a pozorovat stěnu. Aspoň těch pár minut, než začala hodina. Ten chlap se představil jako ředitel zdejšího ústavu a prý máme spolu hodinu lektvarů. Super. Neuvařím ani kafe a už mám vařit léčivý lektvar. Sleduju jak zapisuje postup na tabuli i jak vysvětluje vše kolem toho. Párkrát jsem oima sice zabloudil k několika "studentům" ale raději jsem se zase vrátil k tabuli. Průser je poslední věc co chci. A tak to začalo. Přede mnou se prostě zjevilo vše potřebné. Prostě jen tak. Puf. A bylo to tu. chvíli jsem na to jen zíral a pak vzal malej kamínek do ruky. Naštěstí se už někdo zptal co s tím, jinak bych asi vytáhl z kapsy zapalovač. Podle reakcí některých to opravdu začne hned vydávat šílené teplo. Jak už zjistil bělovlásek, co se to pak snažil pod kotlík dostat klacíkem. Nebo co to měl. Rozlomil jsem to a radši hned dal pod kotlík. A pak jsem začal s přípravou. Trochu toho, trochu toho. Pomíchat. Rozmělnit tohle a tohle vymáčknout. Nevím, jak to má vypadat ani jak poznám že jsem neudělal nic nebezpečného. Ale zatím mi z toho hrnca nic neleze ani se to nezačalo tavit, takže asi úspěch. Zvedl jsem oči od práce, když jsem uslyšel nějaký ruch. Veverka lítá vzduchem, kdesik cosik hoří. Podle reakce ostatních je tohle asi zcela běžné. Vrátil jsem se tedy k práci a za chvíli jsem měl hotovo. Teď už to jen nechat chvíli vařit a pak asi otestovat... (89%) |
| |||
Intermezzo z kabinetu do sprchy Stále zacákaný od krve jsem naolejovaným hadříkem čistil brnění. Každou šupinku a u každé jsem zanadával. Doufám, že těm drakům pěkně zvoní v uších. Pokud ještě mají něco takového. Vzhledem k tomu, že mám mít další hodinu, musím si pomoct kouzli, abych to vůbec stihnul. Nesnáším to a nechal bych to na později, ale nechci riskovat, že se ta jejich hnusná krev do brnění zažere. To radši překousnu trochu kouzel. Teprve když jsem spokojen s výsledkem své práce, magické i ruční, vstanu a protáhnu se. Na rozdíl od brnění, já jsem stále zacákaný krví. Svlačený do pasu si uvědomím, že koupelnu mám nahoře. Na chvilku zavřu oči a v duchu napočítám do třiceti. Sice se neuklidním, ale myslím, že ani kdybych počítal do tří milionů, lepší to nebude. Podívám se na stojací hodiny. No, alespoň, že by všichni měli být na hodině. Vyjdu z kabinetu, posledním pohledem zkontroluju kabinet než ho zamknu, mám pocit, že jsem na něco důležitého zapomněl, a jen v kalhotech, dokonce naboso vyrazím o patro výš, ke svým pokojům a hlavně koupelně. Co není správně mi dojde přesně ve chvíli, kdy mi voda začne stékat z vlasů na záda. Pomalu, neodvratně praštím čelem do zdi. Tohle prostě není možné. V pátek jsem měl umřít, tedy zůstat mrtvý. |
| |||
303 Nelíbilo se mi to, že s mí sedí, ale co jsem tak zmohl. Má tvrdou palici a jen tak něco teda někoho si vymluvit nenechá. Prohlídl jsem si Malachi, co na ní vídí? Bezchybná figura, lesklé vlasy, rudá pokožka......k čertu!...vraťme se k Malachi - stejně jako Venge je vodní tvor. Ale je nebezpečná a nevěřím tomu, že bu na něm záleželo, až jí přestane bavit, tak ho odkopne a co pak Venge, bude zničený a pochybovat sám o sobě. Tohle s námi ženské jedno jakého plémě dělají. Nesoustředil jsem se na lektvar a tak začal podivně vařit a nad kotlíkem se objevovali bubliny, které praskaly ještě v kotlíku. Můj kotlík byl asi nejmenší problém, když jsem se tak rozhlédl. A poslední kapka asi bylo, to že jsem tam chrstl moc čehosi. Kotlík zběsile bublal a vysílal bubuliny po celé třídě. Jen doufám, že to nejsou bubliny záhuby.(5%) Pro jisototu kryju synátora svým tělem a odháním bubliny. |
| |||
Učebna 303 Snažím se tiše sedět a příliš na sebe nepoutat pozornost, ale když vejde Sigi, upoutá mě nejspíš jeho moc, zvesela mu zamávám. Nový ředitel způsobí, že se jakoby schovám a schoulím v lavici. Vážně jsem ráda, že jsem se neusadila blíž ke katedře, ale taky docílí toho, že se snažím co mi síly stačí. Trochu mi připomíná mého otce a já nerada bych někoho takového zklamala. A raději ani nepomyslet co by se stalo, kdyby mi chtěl dát nějaký trest. Na sucho polknu a raději se tedy dám do přípravy lektvaru, každý hlučnější zvuk zapříčíní, že sebou vylekaně poskočím a co teprve zapříčinil požár, to jsem se úplně roztřepala a měla slzy na krajíčku. Ale snad bude lektvar alespoň trochu použitelný, nejsem si totiž úplně jistá správným odměřením ingrediencí, tedy spíš jsem si jistá, že jsem to popletla (68%) |
| |||
303 Ta mě teda pěkně navrhla husa. Poslechnu si výklad a už se teda nehoupu. Pak sleduju toho komika před sebou. Některé pohyby jsou mi povědomé. Kde jen jsem něco takového zahlédla? Až kdyz dokončí svůj lektvar, tak mi dojde, že bych s tím měla taky pohnout. Upíří rychlostí to tam všechno podle postupu nafrkám a dej se vůle....koho chceš(67%) Po očku sleduju toho rudého démona, je na něm něco pekelně sexy. Vrr. Zvažovala jsem, že pomůžu s hašením požáru, ale hasičák sem nikde nezahlidla. |
| |||
Učebna 303 Nějak mě nezajímá jací spolužáci se uráčili přijít, tedy do té doby než vejde rudý démon, zvláštní, že ve mně vzbuzuje zájem zatěkám očima a cítím nějakou zradu, není to přirozené, ruda a rohy, to patří jediné tak na maškarní = totálně de mode. Do třídy konečně vejde profesor, takže začne hodina. Zapisuji si poznámky do svého deníčku. Taky dávám pozor na co se ptají ostatní. Takže kámen či co to je za pekelný nástroj, rozlamuji jako naprostý profesionál, jako bych to dělala denně, umístím jej pod kotlík. Vezmu karátů, ve které se zdá že je málo vody, ale k mému překvapení to tak není. Pinzetou vkládám do horké vody ingredience a rovněž ji používám na míchání. Pěkně to bubáci a má takovou vkusným barvu. Připomíná mi můj oblíbeny koktejl Cosmopolitan. (70%) Jo a to, že bloky ta námi provádějí pitomosti jde totálně mimo mě, tedy jen nad nimi zákoutím hlavou a nespokojeně mlasknu, ostatně bezpečnost je snad práce profesorů. Nespa |
| |||
Učebna 303 V klidu si kedím, poslóchám co říká profesor a snažím se co nejvíc nacpat do kebule. Tak jak to bylo. Podrbu se ve vósiskách. Rozlomím ten malé šutřík, což teda s mojma prstama šlo špatně, ale asi to funguje. Divný, že není vidět žádné voheň. Znovu se podrbu na vósiskách. Naliju vasrůfku do kotlíku. Začne bublat, nahážu tam nějaké bylinky a zamíchám. (72%) Pak se toho semele naráz trochen víc, no teda už nějakó dobu předtím sem sledoval, co tam ta hadí žena a veverka tropí, ale to sem nečekal. Pěkné fajr. Veverka mi skočí do náruče, bez problému ju chytnu(90%). Pak někdo uhasí voheň, škoda mohl sem to obchčat a spláchl bych dvě mouchy jednou ranou. |
doba vygenerování stránky: 1.5331070423126 sekund