| |||
303 Ta mě teda pěkně navrhla husa. Poslechnu si výklad a už se teda nehoupu. Pak sleduju toho komika před sebou. Některé pohyby jsou mi povědomé. Kde jen jsem něco takového zahlédla? Až kdyz dokončí svůj lektvar, tak mi dojde, že bych s tím měla taky pohnout. Upíří rychlostí to tam všechno podle postupu nafrkám a dej se vůle....koho chceš(67%) Po očku sleduju toho rudého démona, je na něm něco pekelně sexy. Vrr. Zvažovala jsem, že pomůžu s hašením požáru, ale hasičák sem nikde nezahlidla. |
| |||
Učebna 303 Nějak mě nezajímá jací spolužáci se uráčili přijít, tedy do té doby než vejde rudý démon, zvláštní, že ve mně vzbuzuje zájem zatěkám očima a cítím nějakou zradu, není to přirozené, ruda a rohy, to patří jediné tak na maškarní = totálně de mode. Do třídy konečně vejde profesor, takže začne hodina. Zapisuji si poznámky do svého deníčku. Taky dávám pozor na co se ptají ostatní. Takže kámen či co to je za pekelný nástroj, rozlamuji jako naprostý profesionál, jako bych to dělala denně, umístím jej pod kotlík. Vezmu karátů, ve které se zdá že je málo vody, ale k mému překvapení to tak není. Pinzetou vkládám do horké vody ingredience a rovněž ji používám na míchání. Pěkně to bubáci a má takovou vkusným barvu. Připomíná mi můj oblíbeny koktejl Cosmopolitan. (70%) Jo a to, že bloky ta námi provádějí pitomosti jde totálně mimo mě, tedy jen nad nimi zákoutím hlavou a nespokojeně mlasknu, ostatně bezpečnost je snad práce profesorů. Nespa |
| |||
Učebna 303 V klidu si kedím, poslóchám co říká profesor a snažím se co nejvíc nacpat do kebule. Tak jak to bylo. Podrbu se ve vósiskách. Rozlomím ten malé šutřík, což teda s mojma prstama šlo špatně, ale asi to funguje. Divný, že není vidět žádné voheň. Znovu se podrbu na vósiskách. Naliju vasrůfku do kotlíku. Začne bublat, nahážu tam nějaké bylinky a zamíchám. (72%) Pak se toho semele naráz trochen víc, no teda už nějakó dobu předtím sem sledoval, co tam ta hadí žena a veverka tropí, ale to sem nečekal. Pěkné fajr. Veverka mi skočí do náruče, bez problému ju chytnu(90%). Pak někdo uhasí voheň, škoda mohl sem to obchčat a spláchl bych dvě mouchy jednou ranou. |
| |||
Učebna 303 Nikdo konkrétní. Pozoruji Tarneyho u tabule. Opřu si ruce o stůl, sepnu si ruce a vzniklým propletencem si podepřu bradu. Všimnu si, jak si našeho dnešního vyučujícího někteří prohlíží. Někdo se strachem, někdo s respektem a někdo možná dokonce i s nábpoženským zanícením. Nic z toho není můj případ, ačkoliv Tarneyho samozřejmě respektuji a i já cítím jeho..vliv. Možná i proto dávám nezvyklý pozor i když normálně není vaření lektvarů něco, co by mě zajímalo, nebo bavilo. Teď však dávám pozor a skoro jako bych hltal každé jeho slovo. "Takže působí i na mě? Po tak krátké době? Fascinující." Uvědomím si, ale to už zastupující ředitel píše na tabuli instrukce. Svědomitě se jimi řídím, protože následovat instrukce, to mi jde. Samozřejmě nepostupuji kork od kroku, počkám na to, až ředitel Tarney vše dopíše, pak si celý seznam instrukcí projedu. Zápisníček naštěstí z jistých důvodů nepotřebuji. Když se nad tím zamyslím, je dělání lektvarů velmi podobné kuchařské profesi. Viděl jsem pár vystoupení Jamieho Olivera a s mými schopnostmi nebude těžké napodobit jeho pohyby, takže se vrhnu na přípravu léčivého lektvaru se svým osobitým pojetím. Ve stylu kuchařské show. Cílevědomě a s elegancí sobě vlastní připravuji svůj lektvar. Tu efektně protočím nožíkem, kterým mám část ingrediencí pokrájet, tady zase zažongluji s ingrediencema, než je hodím do kotlíku, přes rameno samozřejmě. Zamíchání v kotlíku v mém podání se pak podobá žhavému vystoupení sexy barmana v nějakém all exclusive baru. Prostě show. Registruji potíže druhých, ale nepolevuji ve svém soustředění. Mám takový dojem, že jsem se ve třídě místo s drsnýmy charaktery ocitl s bandou emařů se sebepoškozujícími tendencemi. Nicméně svůj lektvar dokončím a to s pozou, jako z modelingového katalogu. Mám dojem, že jsem to stejně zvrtal. Můj léčivý lektvar asi nebude moc účinný. Výsledek by byl lepší, kdybych se nepředváděl a víc než na efekt se ten lektvar pokoušel dělat účelně, ale co už. Nic mi nebouchlo a já stejně léčivé lektvary nepotřebuji. Spíš by mě zajímal nějaký extrémě vybuchující lektvar, který by dal Felixovým aportovacím schopnostem určitě zcela nový rozměr. 75% |
| |||
303Já usnul. Ne opravdu. Po tom co jsem okukoval tu hnědovlásku naproti, jsem si lehl na ruce a na chvíli zavřel oči. Najednou mne probudí 2 různé aury. Protočím hlavu, abych se ohlédl a uvidím červeného Sigiho. On se spálil? A zároveň spatřím Miko, to už se raději otočím a pohlédnu znovu na ředitele. Jeho přítomnost je poněkud strašidelná, ale lze to snést. Až na ty třesoucí se ruce. Indisponován? Zase to slovo. Teď mne opravdu zajímá co se stalo s číčou. "Mohu dotaz? Co se stalo s profesorem Semem?" Potřebuji s ním nutně mluvit a jeho "nepřítomnost" je poněkud problematická. Začnu s prací. Přečtu si znovu instrukce a vyslechnu pokyny. Raději dvakrát, jelikož moc dobře vím, že jsem nemehlo. Zapálím oheň pod kotlem a připravuji směs. Všechno se dařilo, dokonce to začínalo chytat tu správnou barvu a hustotu. Přidám ještě pár drobností a lektvar přechází do další fáze. Celou tu dobu jsem v "pekelném" soustředění, že si nevšímám okolních podnětů a ani výbuchů. Všechno by šlo podle plánu, kdyby mne nezačala pálit zadnice. Leknutím ucuknu a vyskočím na lavici. Kov. Roztavený kov z kotlíku za mnou se linul mým směrem. Seskočím na zem vedle Aine a opřu se o zeď (nebo okenní parapet). Oddechnu si a sklesle pohlédnu na můj téměř dodělaný lektvar. Tak málo chybělo a byl by hotový. Potom hodím pohledem na Miko a zamračím se. Gopnik 92% |
doba vygenerování stránky: 1.3391330242157 sekund