| |||
303 Hlavně May Když mě May napomene, schytá stejný úšklebek, jako by chytla moje pravá sestra. „No ty,kdo jinej.“ Vypláznu na ni jazyk. Pak si všimnu, že ve třídě začíná být dost živo. Možná až moc. „Ale určitě je to menší smrad než to, co vytvářejí ostatní.“ Jsem rád, že jsme až vzadu, protože možná budu muset zdrhnout, už teď mě z toho smradu začíhá bolet hlava. Dva nejhůř spálené prsty si vrazím do pusy. „Připrav se na boj s velmi složitou přezkou.“ Zamumlám směrem k May. Pokud by se to zvrhlo ještě víc, budu potřebovat zbavit obojku, který mám na krku a to sám nezvládnu. |
| |||
303 Všimnu si, že Yqi zrovna moc pozor nedává, co dělá. Kdyby tu nebyl ten, ehm... no prostě ředitel, asi bych ji zkusil uklidnit, ale takhle bude stačit, že tu nešermuje lukem. Všimnu si, že zdaleka ne všichni studenti si vedou dobře a začínám si připadat rozhodně líp. Pak se stane nějaká ošklivá nehoda a vyšlehnou plameny. Mrknu po řediteli a okamžik zaváhám, takže se hašení ujme někdo jinej. Pro jistotu ještě dodusím poslední uhlíky,které vodě unikly. Je mi to sice docela líto, konečně pořádný oheň, ale měli by mi věřit, tady nechceme dělat bordel. |
| |||
Učebna 303 Peklo a Ráj Tahle škola se pro mě právě stala Peklem. Lektvary? Co to je? Čtu si návod na tabuli, ale nejsem moc soustředěná. Tahle škola je totiž zároveň i Ráj. Neustále pokukuji jak po Sharice, tak po tom blonďákovi. Cítím, že moje tělo se na to těší asi podobně jako já. Jenže Peklo má bohužel přednost. Kotlík. Bylinky. Žádnej krasavec a to ani ten super pekelník, co přišel jako jeden z posledních. Ještě před vařením, jen co si prohlédnu suroviny, se na mě ohlédne Leo. Úsměv mu oplatím stejným, možná i větším. Pak už se máme pustit do vaření. Hodím tam suroviny, pak další a další. V jednu chvíli mám pocit, že to nabírá podivnou barvu, tak se nakloním a z ramene mě spadne jeden pramen zatraceně blízko k plameni. Naštěstí mou nepozornost odneslo jen opravdu pár vlasů. Za to jsem ale zjistila, že barva neodpovídá tomu, co je na tabuli. Už už se chci ozvat, ale to mě vyruší křik a pohyb od vedle. Podle všeho někomu přálo štěstí ještě méně než mě. (17) |
| |||
Učebna 303 Zůstanu stát bokem, protože se mi nechce k nikomu ve třídě otáčet zády. Když profesor začne mluvit, snažím se dívat na něj, ale pořád se nejistě ošívám. Něco se mi tady nezdá a nedokážu určit co, nechci ale té osobě na stupínku prokázat neuctivost. Nevím, co mě to vzalo, ale je to dost frustrující pocit. Nakonec se objeví věci na stole. Přejedu bylinky pohledem. To by nemělo být tak těžké. Vezmu do ruky věc s plamínkem a obrátím jí v dlani. Heh. Naštěstí i to nakonec vysvětlí. Couvnu do uličky a sehnu se, abych mohla hodit rozlomenou věc pod kotlík. Pak přejdu opět k lavici (tu za námi kousek odšoupnu) a začnu tam skládat bylinky a přísady. Není to nic hrozného, ale taky to není ono, jak jsem roztržitá a pořád se rozhlížím, jestli si někdo místo vaření lektvaru nedovolí po někom něco například hodit. Takže jsem nějaké bylinky jistě pomíchala. 36% |
| |||
303 Při příchodu démona otočíme s Vengem hlavy v podstatě současně a já se zamyšleně pousměju a otřu si tvář o jeho. Když se objeví dvoje přísady, s povzdechem si nechám objevit nohy. Seskočím a usadím se na židli. Nehodlám tu riskovat poskakování po nevlastních. První a jediná věc, kterou udělám rukama je rozlomení hořáčku a rychlé upuštění pod kotlík. Zbytek jen tak pro radost šplouchám vodou. Tohle je daleko zábavnější hodina než ta minulá. Naštěstí už mám skoro všechno v kotlíku, když Venge najednou vystřelí jako z praku a já při zahlédnutí ohně zareaguju automaticky. Na plameny dopadne všechna zbylá voda z okolí, takže můj kotlík bude asi o něco koncentrovanější než by měl být, Gerčův asi taky, o tom těch dvou nemehel ani nemluvím a moje osobní zásoby se smrskly na nulu. Budu muset rychle k jezeru. Jenže co bych neudělala, aby ze mě nebyla rytířka na bílém koni. Povytáhnu obočí na Vengeho a hodím do svého kotlíku poslední přísadu. 51 |
| |||
303 Lektvar všichni na hodině a trochu výrazněji Felix Na pohled od podivné dívky vedle reaguji jen pousmáním. Jenže to by nebyl Felix, aby něco nechal bez povšimnutí. Nevím jak, ale budu se ho muset pokusit přesvědčit, že mě nemusí trvale chránit. Vždyť mu tím jen přidělávám problémy. Náš profesor začne hodinu a já se začtu do instrukcí. Lektvar jsem nikdy nedělala a vaření... Vždy jsem to odbyla, co to šlo. Co nejrychleji, aby mě někdo nechytil v cizím baráku. Naštěstí pro mě, se snad opravdu stačí dařit instrukcí. Na začátku vlastního vaření, se trochu polekaně ohlédnu po Felixovi vedle. Ucítím totiž pach spálených chlupů a kůže. „Dávej pozor“ napomenu jako správná sestra lidského vlka vedle. Nemyslím to zle, naopak, dělám si z něho tak trochu srandu. „Kdo to má dýchat...“ poznamenám vesele. Sama si dávám díky tomu větší pozor, že svůj „oheň“ rozlomím až pod kotlíkem a rychle uhnu. Pak už dovnitř vhazuji bylinky podle pokynů. (54) |
| |||
Učebna 303 Při příchodu Sigiho, se mi tak nějak samovolně otočí hlava dozadu. Odkašlání a začátek proslovu profesora mne ale vrátí do reality. Poslouchám ho. No... Nejsem si jistý, jak budu cokoliv míchat pod vodou, ale uvidíme. Objeví se dvě sady bylinek a já se smutně pousměji na Malachi, když musí slézt na svou vlastní židli. Zlomím tu věc a chapadlem položím pod kotlík. Rychle cuknu, když to začne hřát. Postupuji podle postupu a soustředěním občas vyplazuji jazyk. Vypadá to moc dobře. Nicméně pak periferním viděním zachytím odlesky. Zvednu pohled a stačí mi nakrátko upřít pohled do šlehajících plamenů, abych se na chapadlech vymrštil - židle s třesknutím dopadne na zem - a odskočil co nejdál to jde. Nakonec se tedy schovám za papa. Jak jsem se lekl a vyskočil jsem, celý obsah kotlíku se proměnil v želatinu. Tak to rozhodně použitelné nebude. Jak se podivné želé utavuje, podivně to smrdí. (5%) |
| |||
303 Pozorně jsem poslouchala a četla instrukce z tabule a trochu sebou cukla leknutím, když se předemnou objevily bylinky a věcička na oheň, jak jsem se po chvilce dozvěděla. Podle příkladu ostatních onu věc zlomím a rychle vložím pod kotlík. Poté postupuji podle instrukcí z tabule a naplním kotlík bylinkami před sebou. S úlevou vydechnu, vyšlo to lépe než jsem čekala. (66%) |
| |||
303 Když příjde učitel Tortun, je to pro mě dobré, další člověk který by mohl být informačním zdrojem ohledně pátku. Studenti jak je vidno nic moc neví, nebo o tom mluvit nechcou. Ani se nedivím, ani mi se o těch událostech moc mluvit nechce, ale je to pro mě důležité o tom vědět víc. Učiteli se vyklidí pole u tabule a zčne s hodinou. Ani mě nenapadlo, že by to nebyl stálý učitel, ale mohlo. Vždyť jméno nesedí s rozpisem na vývěsce. Blá blá blá význam alchymie je znám, přeci jenom už ji nějaký ten pátek používám. A tak mi výklad nepříjde zajímavý a spíš skoro zívám, než něco jiného. A občas se zadívám ně některého ze studentů přede mnou a výkladu se nevěnuju. Když začne psát instrukce, o něco zpozorním a čtu si to co je napsané na tabuli. Jasné, tohle s tím a tamto s tím. Klasika. Nemůže být problém. Sice jsou suroviny trochu jiné od těch co běžně používám, ale bez problémů. Spíš mi příjde trochu divná ta plamenná věc co se na ní i někdo ptal. Mám rád tradiční způsob. Oheň dřevo a viditelný pořádný plamen. Ne tady tyhlety náhražky. S lehkou nechutí, se dám do práce. Rozlomím tu věcičku a čekám co se bude dít. Nic moc toho nevidím, tak se to rozhodnu zkontrolovat rukou. Chyba. Žár tam fakt je, nekecali. NAštěstí mám ale rychlé reflexy aby byly popáleniny vážnější. Pak už se opatrně snažím tu blbost dostrkat pod kotlík něčím nehořlavým. To se ukáže jako správné rozhodnutí, až na to, že tak nemám dobrou kontrolu nad dostrkáváním a rypu si do ingrediencí. Když se mi konečně podaří dostrkat zápalnou ohnivou věc na správné místo všimnu si toho bordelu co jsem vytvořil. Suroviny se mi rozsypaly a smíchaly. "Prdele práce..." Procedím mezi zuby se zděšením v očích. Ne ne ne ne... Jak se to mohlo stát!? Vždyť lektvary vařím už dlouho! Rychle se to snažím zamaskovat a dodělat zbytek postupu co nejrychleji a z nepřesně použitých surovin. Jsem v háji. Až to uvidí pochvala to nebude. (9%) |
| |||
303 Škubne se mnou cizí moc. Nedovolím si ale ani otočit hlavu, abych na sebe neupozorňovala. Stačí, že ten profesor mi nahání husí kůži a při každém pohledu na něj se mi rozklepou ruce. Poslouchám instrukce. Slabě se pousměji, když si všimnu pohledu Lea. Pak se snažím co nejpřesněji splnit instrukce na tabuli, ale třesou se mi ruce, takže přesné to rozhodně nebude. Nemělo by to ale být nejhorší. Prosím, prosím, ať se tady nezastaví, až to bude kontrolovat. (43%) Pak si koutkem oka všimnu kolize na druhé straně třídy. Překvapeně se podívám na hořící lavici. Až téměř ke mne se dostane tekutina z druhého převrženého kotlíku. Co se to děje? |
doba vygenerování stránky: 1.4249460697174 sekund