| |||
303 hlavně Felix „To mi povídej.“ souhlasím s Felixem, protože vpředu se opravdu něco děje. Ve vzduchu se objevuje obří veverka a je zatraceně hodně cítit žhavý kov. To nevypadá zrovna skvěle. „Proč? S jakou?“ nepochopím sotva znatelný komentář Felixe. Odpoutám pozornost od dění vpředu a otočím se na něho. Pohled mi padne na obojek a já tak pochopím, kterou přezku myslí. „A proč ho vůbec nosíš?“ zeptám se ho, protože mi dojde, že jsme to minule zamluvili. |
| |||
303 Hlavně May Když mě May napomene, schytá stejný úšklebek, jako by chytla moje pravá sestra. „No ty,kdo jinej.“ Vypláznu na ni jazyk. Pak si všimnu, že ve třídě začíná být dost živo. Možná až moc. „Ale určitě je to menší smrad než to, co vytvářejí ostatní.“ Jsem rád, že jsme až vzadu, protože možná budu muset zdrhnout, už teď mě z toho smradu začíhá bolet hlava. Dva nejhůř spálené prsty si vrazím do pusy. „Připrav se na boj s velmi složitou přezkou.“ Zamumlám směrem k May. Pokud by se to zvrhlo ještě víc, budu potřebovat zbavit obojku, který mám na krku a to sám nezvládnu. |
| |||
303 Všimnu si, že Yqi zrovna moc pozor nedává, co dělá. Kdyby tu nebyl ten, ehm... no prostě ředitel, asi bych ji zkusil uklidnit, ale takhle bude stačit, že tu nešermuje lukem. Všimnu si, že zdaleka ne všichni studenti si vedou dobře a začínám si připadat rozhodně líp. Pak se stane nějaká ošklivá nehoda a vyšlehnou plameny. Mrknu po řediteli a okamžik zaváhám, takže se hašení ujme někdo jinej. Pro jistotu ještě dodusím poslední uhlíky,které vodě unikly. Je mi to sice docela líto, konečně pořádný oheň, ale měli by mi věřit, tady nechceme dělat bordel. |
| |||
Učebna 303 Peklo a Ráj Tahle škola se pro mě právě stala Peklem. Lektvary? Co to je? Čtu si návod na tabuli, ale nejsem moc soustředěná. Tahle škola je totiž zároveň i Ráj. Neustále pokukuji jak po Sharice, tak po tom blonďákovi. Cítím, že moje tělo se na to těší asi podobně jako já. Jenže Peklo má bohužel přednost. Kotlík. Bylinky. Žádnej krasavec a to ani ten super pekelník, co přišel jako jeden z posledních. Ještě před vařením, jen co si prohlédnu suroviny, se na mě ohlédne Leo. Úsměv mu oplatím stejným, možná i větším. Pak už se máme pustit do vaření. Hodím tam suroviny, pak další a další. V jednu chvíli mám pocit, že to nabírá podivnou barvu, tak se nakloním a z ramene mě spadne jeden pramen zatraceně blízko k plameni. Naštěstí mou nepozornost odneslo jen opravdu pár vlasů. Za to jsem ale zjistila, že barva neodpovídá tomu, co je na tabuli. Už už se chci ozvat, ale to mě vyruší křik a pohyb od vedle. Podle všeho někomu přálo štěstí ještě méně než mě. (17) |
| |||
Učebna 303 Zůstanu stát bokem, protože se mi nechce k nikomu ve třídě otáčet zády. Když profesor začne mluvit, snažím se dívat na něj, ale pořád se nejistě ošívám. Něco se mi tady nezdá a nedokážu určit co, nechci ale té osobě na stupínku prokázat neuctivost. Nevím, co mě to vzalo, ale je to dost frustrující pocit. Nakonec se objeví věci na stole. Přejedu bylinky pohledem. To by nemělo být tak těžké. Vezmu do ruky věc s plamínkem a obrátím jí v dlani. Heh. Naštěstí i to nakonec vysvětlí. Couvnu do uličky a sehnu se, abych mohla hodit rozlomenou věc pod kotlík. Pak přejdu opět k lavici (tu za námi kousek odšoupnu) a začnu tam skládat bylinky a přísady. Není to nic hrozného, ale taky to není ono, jak jsem roztržitá a pořád se rozhlížím, jestli si někdo místo vaření lektvaru nedovolí po někom něco například hodit. Takže jsem nějaké bylinky jistě pomíchala. 36% |
| |||
303 Při příchodu démona otočíme s Vengem hlavy v podstatě současně a já se zamyšleně pousměju a otřu si tvář o jeho. Když se objeví dvoje přísady, s povzdechem si nechám objevit nohy. Seskočím a usadím se na židli. Nehodlám tu riskovat poskakování po nevlastních. První a jediná věc, kterou udělám rukama je rozlomení hořáčku a rychlé upuštění pod kotlík. Zbytek jen tak pro radost šplouchám vodou. Tohle je daleko zábavnější hodina než ta minulá. Naštěstí už mám skoro všechno v kotlíku, když Venge najednou vystřelí jako z praku a já při zahlédnutí ohně zareaguju automaticky. Na plameny dopadne všechna zbylá voda z okolí, takže můj kotlík bude asi o něco koncentrovanější než by měl být, Gerčův asi taky, o tom těch dvou nemehel ani nemluvím a moje osobní zásoby se smrskly na nulu. Budu muset rychle k jezeru. Jenže co bych neudělala, aby ze mě nebyla rytířka na bílém koni. Povytáhnu obočí na Vengeho a hodím do svého kotlíku poslední přísadu. 51 |
| |||
303 Lektvar všichni na hodině a trochu výrazněji Felix Na pohled od podivné dívky vedle reaguji jen pousmáním. Jenže to by nebyl Felix, aby něco nechal bez povšimnutí. Nevím jak, ale budu se ho muset pokusit přesvědčit, že mě nemusí trvale chránit. Vždyť mu tím jen přidělávám problémy. Náš profesor začne hodinu a já se začtu do instrukcí. Lektvar jsem nikdy nedělala a vaření... Vždy jsem to odbyla, co to šlo. Co nejrychleji, aby mě někdo nechytil v cizím baráku. Naštěstí pro mě, se snad opravdu stačí dařit instrukcí. Na začátku vlastního vaření, se trochu polekaně ohlédnu po Felixovi vedle. Ucítím totiž pach spálených chlupů a kůže. „Dávej pozor“ napomenu jako správná sestra lidského vlka vedle. Nemyslím to zle, naopak, dělám si z něho tak trochu srandu. „Kdo to má dýchat...“ poznamenám vesele. Sama si dávám díky tomu větší pozor, že svůj „oheň“ rozlomím až pod kotlíkem a rychle uhnu. Pak už dovnitř vhazuji bylinky podle pokynů. (54) |
| |||
Učebna 303 Při příchodu Sigiho, se mi tak nějak samovolně otočí hlava dozadu. Odkašlání a začátek proslovu profesora mne ale vrátí do reality. Poslouchám ho. No... Nejsem si jistý, jak budu cokoliv míchat pod vodou, ale uvidíme. Objeví se dvě sady bylinek a já se smutně pousměji na Malachi, když musí slézt na svou vlastní židli. Zlomím tu věc a chapadlem položím pod kotlík. Rychle cuknu, když to začne hřát. Postupuji podle postupu a soustředěním občas vyplazuji jazyk. Vypadá to moc dobře. Nicméně pak periferním viděním zachytím odlesky. Zvednu pohled a stačí mi nakrátko upřít pohled do šlehajících plamenů, abych se na chapadlech vymrštil - židle s třesknutím dopadne na zem - a odskočil co nejdál to jde. Nakonec se tedy schovám za papa. Jak jsem se lekl a vyskočil jsem, celý obsah kotlíku se proměnil v želatinu. Tak to rozhodně použitelné nebude. Jak se podivné želé utavuje, podivně to smrdí. (5%) |
doba vygenerování stránky: 1.2964448928833 sekund