| |||
303 S tlapkama na lavici čekám na začátek hodiny, pěkně zhoupnutá na židli. Překvapeně zvrátím hlavu, když zase jednou pocítím něco momentálně skutečně nečekaného. Hmmmm. Tak tohle mě vrací do mých mladých let. No, asi jsem se měla víc soustředit na instruktáž a ne se oddávat vzpomínkám. Hmm. Podle pokynů na tabuli začnu házet do kotlíky přísady, ale jsem trochu roztržitá, takže jsem zapomněla přidat žhavítko. No asi dobře, protože v příští vteřině si musím zachraňovat kožich skokem vysokým. Což se mi taky moc nepovede a skončím Jožinovi v náručí. No, můj kotlík se při tom čirou náhodou převrhl. Alespoň byl ale studený. 20 |
| |||
Učebna 303 Dovnitř vejde Sigi a rozprostře svůj oblbovák. I tak se usměji. Mám dobrou náladu a on vypadá taky dobře naladěn, tak proč mu to vyčítat. Mrknu na Dan. Zato týpek před námi je trochu něco jiného. Ten respekt se mi ani trochu nelíbí. Pff. Začne mluvit. Mám co dělat, abych nezačala zívat a houpat se na židli. Pak nám předá suroviny a nějaký předmět. Heh. Než stačím položit poněkud jízlivý dotaz, zeptá se někdo zepředu. Zlomit a přidat. Ok. Zlomím tu věc a hodím ji pod kotlík. Pak postupuju podle instrukcí. Když to však vypadá, že všechno klaplo, začne se kotlík dost přehřívat. Voda mizí kvapem a více jí nemám. Pak se to začne pálit, po třídě se rozlehne děsný smrad a když se začne tavit kotlík, rychle zvednu nohy do vzduchu, abych mi tekutý kov nepropálil boty. Nicméně po pár okamžicích začne hořet lavice a židle následuje. Zvednu se na židli a uskočím na stůl za námi (stojím tedy na lavici vedle Jožina). Zvednu pohled k profesorovi. "Um... Pomoc?" Brouknu dost zmateně. S ohněm jsem přece nic nedělala! (2%) |
| |||
303 Podivný pocit respektu vůči někomu, koho jsem sotva viděla, tlukot spousty srdcí kolem, žvanění, Kura, co na mě civí, zlost. Pohledem přejedu věci, co se objevili na stole. Tak z tohohle by léčivý lektvar nevytvořil jen totální debil. Ale to já přeci zjevně jsem, že? Takže jim můžeme předvést, co někdo takový dovede. Jednu z bylinek si hodím do pusy a začnu zamyšleně žvýkat. Očima těkám mezi zbylými a začnu je pomalu přidávat do kotlíku. V jiném pořadí, než je na tabuli, z některých jen části. Pokud si mě nikdo nevyšimne, lektvar brzy nabude jasně modré barvy. Polknu a přidám jednu přísadu navíc. O jeden ze zubů se škrábnu do jazyka a pak do kotlíku rychle plyvnu. Nesnažím se, aby mě nikdo neviděl. |
| |||
303 Trhnu sebou, když mnou zacloumá náklonnost k nějaké osobě. Natočím se. Dost pohledný démon právě vkročil do třídy a jde si sednout. Když to o něco poleví, zamračím se a stočím pohled na profesora. Ten ale nijak nezasahuje. No tak to je vskutku skvělé. A to to má být ředitel. Kam výšeji si asi tak máme stěžovat? To už dostaneme instrukce. Memorizuji si, co píše na tabuli. Pak se před námi objeví dost odporně vypadající věci. Jediné, co v tom vypadá nezávadně jsou bylinky. Zvednu telekinezí kámen a přelomím ho. Hodím ho pod kotlík. Ještě abych se toho dotýkal. By mne určitě spálil nebo tak něco. Pak tam telekinezí postupně naházím podle návodu i ten zbytek. Nejsem si ale jistý, proč to nedělá to, co by mělo. Možná jsem to měl míchat? Nebo co já vím. Mnohem jednoduší by bylo ty lektvary koupit. 26% |
| |||
303 Usadím se. Pohled mám upřený na Sin, nebo na profesora. Bublá ve mne respekt a to se mi tak nějak nelíbí. Nevím proč bych něco takového měla cítit. Nicméně hodina začne. Jeho důvody se mi zdají dost zcestný. A tak se ani moc nesoustředím na to co dělám. Mezi prsty zlomím tu věc a do kotlíku neházím přísady. Sleduji u toho ale více Sin, než kotlík, takže to asi moc nedopadne. Ale proč bych se měla s něčím takovým patlat, když mám šupiny. I bez magie by musel někdo být blázen, aby chtěl prorazit šupiny. 32% |
| |||
303 303 Čím dál nespokojeněji sleduju příchozí studenty. Fakt mě trochu naštve, když Shrey věnuje pohled May. Jen si něco zkus. Pak vejde i Tortun a já překvapeně mrknu. Potlačím touhu přijít se nechat podrbat a radši začnu sledovat začátek hodiny. Netrvá ani moc dlouho, než se musím proměnit. Mezitím, než se postavím ke kotlíku, někdo se zeptá na předmět, kterého jsem si do teď nevšimnul. S hlavou na stranu ho rozlomím a sleduju, co se bude dít. Položím topod kotlík, ale nevypadá to, že by fungoval, takže se rozhodnu to přerovnat, případně reklamovat. Bolestí zasyčím a kolem nás zavoní spálená kůže. Rychle ucuknu a stisknu ruku v pěst. Pálí to jako čert. Chvíli mi trvá, než se zvládnu pustit do přípravy lektvaru. Snažím se při tom moc nepoužívat pravou ruku, kde se krvavě leskne čerstvá popálenina, takže mi to zas tak rychle nejde. (45%) |
| |||
Učebna 303 Začne se sem řinout více a více tvorů. Pak se mnou trhne nějaký moc příjemný pocit. Otočím se a pohledem sleduji vysokého rudého démona. Hmm. Měla bych ho pak kontaktovat... Jestli je to tenhle typ démona... I když tak nevypadá... Mmmm. Mimovolně si olíznu rty. To už ale začíná hodina. Pečlivě sleduji rty profesora. Pak se ale otočí zády, takže si alespoň instrukce čtu na tabuli. Nevšimnu si, že se dívka na něco ptala, ale odpověď profesora jsem viděla. Rozpůlím tedy předmět a dlouhé pacičky ho dají pod kotlík. Pak začnu pracovat podle instrukcí. Používám k tomu i kusadla a pacičky, když mohu, takže vypadám vskutku... No jako pavouk v práci. Každopádně to vypadá, že má minimálně zajímavou barvu. 72% |
| |||
303 Vyslechnu si ředitelovo instrukce a dávám pozor, protože bych nerad přeslechl nějakou maličkost o tom, že se bude kouzlit, ale nic takového se nestane, takže tu možná ani nic nevybuchne. Ohlédnu se po Hope a usměju se na ni. Přes ní zahlédnu i démona, kterému jsem přistál na hlavě a trochu znejistím, když si uvědomím, že má velmi příjemné rysy ve tváři. Radši se zase otočím zpět a povzbudivě mrknu na Shariku. Pak se dám do příprav lektvaru a každou instrukci kontroluji dvakrát. Vzhledem k mému čarodějnému umění by se mi lektvary mohli hodit. 69 |
| |||
303 Hodina začne, šprtka už neprudí, Sonja si nerozbije hubu a Patric začne dávat pozor. Kupodivu mám tendenci poslouchat, což je pro mě malinko novinka. Nějaký další šprtík se zeptá na podstatnou maličkost a tak mě ušetří toho být za blbce. Sebevědomě se usměju, jako bych přesně věděla o co jde a dle instrukcí se dám do díla. Bohužel je tu docela dost rušivých vlivů, Patricem a Sonjou počínaje a podivným rudým chlapíkem konče. 25 |
doba vygenerování stránky: 1.4330790042877 sekund