| |||
Hodina lektvarů – učebna 303 Veverka odhopká a daná studentka po nějaké době vejde do třídy. Nakonec se do třídy během deseti minut dožene celý zbytek. Povytáhnu obočí a začnu počítat. Vážně. Jsou tady zcela všichni. Tak to jsem nečekal. Měl bych Sema pochválit, nebo tak něco. Pak do třídy vejde Tortun. Ah. Odtud bota fouká. Po jeho zprávě jen kývnu hlavou na souhlas a nechávám ho být. Na Sigiho jsem reagoval jen rychlým pohledem, nijak více to neřeším. Potom, co se usadí všichni studenti, si odkašlu abych upoutal pozornost. „Zdravím třído.“ Upozorním na začátek hodiny i hlasem. „Dneska vás čeká hodina lektvarů. Váš stálý učitel je bohužel momentálně indisponován, proto dnešní hodinu budu vyučovat já. Pro ty, kteří mne ještě nepotkali – mé jméno je Tarney Satanas Draco a vystřídal jsem, doufejme dočasně, ředitele školy.“ Ruce mám složené za zády a přejíždím třídu pohledem. Po třídě se šíří aura respektu k mé osobě, trochu neopodstatněného, nevíte z čeho pochází, pokud vám v těle nekoluje démonská krev. Pak je to především respekt k nadřazenosti. Pro slabší povahy se aura klidně může mísit se strachem. „Četl jsem záznamy minulých hodin. Takže pokud se vám cokoliv nebude zdát, ihned se ozvěte.“ Pravděpodobně stihnu zareagovat já či Tortun dříve, než se něco stane, ale pro jistotu. „Nejsem si jistý, zda vám někdo představoval osnovy tohoto předmětu – jako povinný předmět ho máte všichni z jednoho prostého důvodu – lektvary se vám budou hodit v místech, kde nefunguje magie. Nehledě na to, že ne vždy je moudré magií plýtvat, či ji ukazovat. Pro dnešek si zkusíme vytvořit jednoduchý základní léčivý lektvar.“ Otočím se ke třídě zády a vezmu do ruky křídu. Na černou tabuli začnu velkým písmem psát instrukce. Zároveň je nahlas předčítám. Takže pokud by někdo náhodou nebyl tolik zdatný v angličtině, má možnost napsat si poznámky. Odložím křídu, opráším si ruku a lusknu prsty. Každému se na lavici objeví potřebné přísady. Včetně malého předmětu, který na sobě má obrázek plamínku. Podívám se po třídě a čekám na dotazy. Každý, kdo bude míchat lektvar, si hodí a procento napíše ke svému příspěvku v kterém bude popsáno jak se do přípravy lektvaru pustil. |
| |||
Učebna 303 Následuji je celou dobu tiše. Jen když mě pobídne ať jdu před nimi, tak se ujmu vedení malé skupinky. Nakonec vejdu za Sinead do třídy, zastavím se poblíž a ohlédnu se k Tortunovi. Ten nás pobídne. Podívám se na Sin. Jde k místu vepředu, takže jí následuji. Když ale zavrčí, při mém pokusu sednout si vedle, sednu si přes uličku od ní. |
| |||
303 Kura v mojí blízkosti mě velmi efektivně vyrušuje z jakéhokoli pokusu o soustředění. Pak se Tortun usměje a ještě nás popožene. Se mu to mluví, co? Znovu se pečlivě přeměřímtřídu pohledem a pak si vyberu jedno místo na pravé straně (I27). Pokud se Kura pokusí si sednout někde poblíž, pokusím se ji odehnat mrazivým zavrčením. Nechci ji kolem sebe. Když sedím asi tak pět vteřin, už začínám být dost roztěkaná. Neustále uhýbám očima sem a tam a drápy, ve které se mi protáhly nehty, vyrývám do lavice ošklivé rýhy. Nemůžu si pomoct. |
| |||
Učebna 303 především Sin, Kura, Shrey, všichni na hodině Když se Sin vydá ke dveřím, popoženu i Kuru a vkročím dovnitř jako poslední. Zavřu za námi dveře až klapnou. Pohledem najdu Tarneyho a pokynu mu hlavou. Pošlu mu rychlou zprávu a přejedu scénu pohledem. Pohled se mi nakonec zastaví na Shrey. "Šup dopředu, ať hezky slyšíš výklad." Popoženu jí nakonec někam dopředu. Zadní lavici zaberu já. Natočím se na dračice. Budete potřebovat nějaké místo u kotlíku, zaberte místa. Pobídnu s úsměvem je. Nakonec založím ruce za hlavou a sleduji třídu. |
| |||
303 Protáhnu se, až mi zapraskají klouby a vykročím ke dveřím. Hned za nimi se zastavím a rozhlédnu. Nevědomky nepatrně vycením zuby. Ohlédnu se na ty dva a přemýšlím, kam si sednout. Nechci mezi ně. Ustoupím kousek stranou k zadní zdi. |
| |||
303 Shrey, Yqi Povytáhnu obočí a kývnutím pobídnu Yqi, aby vybírala. Tak si také všimnu, že poněkud kulhá. To musí být z těch schodů. S tím by se mělo něco udělat. Ohlédnu se po hlase a pobaveně se ušklíbnu. No kdo jinej, že. Když si všimnu, že se usmívá, trochu se soustředím a jí u kotníku, schovaný za lavicí, vykvete žhavý plamínek. Nic kolem sebe nepálí, ale hřeje vydatně. Mít zpět svoji moc je úžasné. Pak se dám donásledování Yqi a v klidu si počkám, aby si vybrala místo, odkud dobře uvidí. Obávám se, že já zrovna vidět nepotřebuju, abych to zkazil, ale tak třeba bych mohl mít dneska ještě trochu štěstí. Nakloním se k Yqi. „Je to hodně špatné?“ |
| |||
303 drama queens a prísediaci + mala-som-ťa-radšej-bez-schopností S pobavením sledujem, ako sa jedna z tých trapačiek skotí na zem. Nemá sa hojdať na stoličke keď nemá ani páru o tom čo to je rovnováha. Síce im moje jemné varovanie vôbec nepadlo na úrodnú pôdu a ďalej vybľakujú, ale aspoň ma trochu zabavili keď vidím ako sa rozčertia. Pripomínajú mi čivavy. Tú jednu trapačku si pamätám, na začiatku Svenovej hodiny na mňa vybehla. Riadnejšie si ju zapíšem do pamäti, kým ale stihnem na ne zareagovať moja pozornosť je odstrihnutá príchodom čohosi zaujímavejšieho. Preto ich s kompletnou ignoráciou prehliadnem a očami nájdem práve vchádzajúceho... Moje kachličky sa opravili! Hlesnem s náhle rozžiareným, úprimným úsmevom, ktorý tak celkom nesedí k mojej osobe, ako ma zachváti neodolateľná túžba niečo okolo prechádzajúcemu Sigimu jednoducho povedať, hocičo, čo by ho...potešilo? Čo? Zamrkám, keď si uvedomím čo vykonávajú moje mimické svaly a ten pocit v hrudi sa cezo mňa preleje a zmizne, zanechávajú za sebou len čosi hrejivé a vrniace. Práve to mi zabráni sa nejako naštvať a len na Sigiho rozčarovane zamrkám a pomaličky spracovávam v hlave informáciu, že má zase rohy je červený ako čili paprička. |
doba vygenerování stránky: 1.7437407970428 sekund