| |||
učebna 303 všici Hned druhý krok a bylo vymalováno. Už jsem se vezl. Doslova. Prosvištěl jsem tou šachtou a cestou míjel různé odbočky a potkával králiky, kteří mi ani nevěnovali pozornost. Jakoby to tu bylo na denním pořádku. A než jsem si stihl vyřvat hlasivky, už jsem prdelí přistál na měkkém polštáři. "Nikdy.... víc..." zavřel jsem oči a odolával touze vyhodit oběd. Pak jsem se konečně vzpamatoval a rozhlédl se kolem.Nějaká místnost s židlí, osvětlená loučemi. Asi taky nějaké spešl, neboť stěna za nimi byla čistá, bez sazí a neohořelá. Došel jsem až k onomu stolku, kde bylo několik papírů. Posadil jsem se a chvíli čekal, jestli někdo nepřijde. Nikde pořád nikdo tak jsem prozkoumal papíry a zjistil, že je mám vyplnit. A očividně očekávali debila, protože k tomu byl i návod jak na to. Postupně jsem tam vypsal vše potřebné a zaškrtal políčka s předměty a bylo hotovo. Papíry se mi proměnily na rozvrh. Asi taky normální. Ale i tak jsem na to civěl jak tele na nové vrata. Nakonec podepsal školní řád. Hned vedle krvavého fleku. Asi předchozí student. Nebo studentka? Nakonec se mi vše schovalo do krásných desek a já zase letěl vzduchem, neboť mi pod prdelí zmizela židle i s podlahou. Tentokrát jsem ale nedopadl na polštářek. Ale hezky na kamennou dlažbu. "Au.." zabručel jsem a posadil se do tureckého sedu. Přede mnou byly dveře s nápisem 303. Asi učebna. Než jsem se však stihl podívat do desek, nebo se aspoň zvednout z podlahy, začaly sem chodit... studenti? A hned mrvní šla medůza. "Co? Chlastat?" zopakoval jsem zmateně. Vždyť měla na hlavě hady! Ví o tom vůbec? HADY! NA HLAVĚ! A pak šli další a další. Někteří vypadali jako lidé. Jiní zase jako z fantasy knih. Veverka. Trpaslík. Další lidi. Démon. Já jsem asi na drogách? Nebo jsem se někde praštil šíleně do hlavy a teď sním. "Jo, to bude ono," řekl jsem s úsměvem a už se chtěl postavit, když ke mě přišel další muž a nesl zlatou ženu. Která zavrčela tak, až jsem zapoměl, co jsem chtěl udělat. Díval jsem se, jak oba zalezli do třídy a nechali mě samotného na chodbě. Po pár dalších minutách jsem se zvedl a vzal za kliku dveří. S nádechem jsem otevřel a vešel dovnitř. "Ty vole..." ujelo mi, když jsem viděl všechny pohromadě. Fakt se mi to asi nezdálo. Jsou tu všichni. Chvíli jsem jen tak stál ve dveřích a pozoroval ostatní a pak si promnul obličej a oči. Furt tu všichni byli. "Já... asi ti mám s vámi...ehm...hodinu?" dostal jsem ze sebe a očima hledal volné místo. Nakonec jsem to zapíchl sám v lavici (pozice 29C) a radši civěl do zdi vedle sebe a přemýšlel k čemu jsem se to zase upsal. |
| |||
Učebna 303 Sarah, Patrick, Shrey Zrovna se zhoupnu, když v tom mi ujede židle a já hodím záda. Vyskočím vztekle narovnám židli a než se usadím, tak se hlavou otočím na původce mých problémů. "Si děláš prdel ne? To by se dalo klasifikovat jako napadení. Snaživko." promnu si záda ještě štěstí za rychlou regeneraci, ale bolest jsem cítila. By mě zajímalo jestli je tak akční i když jim lize boty. Jak já nemám ráda vlezprdelky a tohle bude jejich královna. Myšlenky nijak neskrývám, takže citlivější tvorové je mohou zachytit. Sednu si na židli, ale je znát, že mi zkazila náladu. |
| |||
Náruč Tortun a Max Už nějakou chvíli se ze spánku nepatrně usmívám. Pak se ale ozve hlas, že bych měla vstávat. Chodbou se odrazí nespokojené zavrčení, které se dá jen těžko čekat od někoho mojí postavy. Teď jsem zavřela oči, copak nevědi, že spící drak se nebudí? Zavrtím se a schovám si alespoň jedno ucho a oko do cizího ramene. |
| |||
Chodba 1. patra - chodba v 3. patřem před 303 Sin, Kura, Max a všichni na hodině Pokývnu mu hlavou a nechám je jít. Pak se otočím ke Kuře a pokynu jí hlavou, aby šla před námi. Pak stále se Sin v náručí vydám za ní. Zastavím se na chodbě v 3. patře. Sjedu pohledem chlapce na chodbě. "Měl bys jít dovnitř." Řeknu mu a pak se soustředím na Sin. Zruším kouzlo ticha a sklopím k ní pohled. "Sin..." Začnu jemně. "Měla bys vstávat, za chvíli začne hodina." Řeknu tiše ale důrazným melodickým hlasem. |
| |||
Učebna 303 Sonja, Sarah, Shrey Moje lehké flirtění se sexy vampama v bikinách..no dobře, tak bez bikin, ale mohli by je mít, přeruší Shrey. Je to od ní dosti nevychované, ale asi chtěla pomoci Tarneymu, i když ten ještě nezačal hodinu a jen tak mezi námi, to by byl ten poslední člověk...teda tvor zde, který by potřeboval s něčím pomáhat, kor se svojí hodinou. Sarah zareaguje temperamentně, až se jí rozhoupou dvojčata. S potěšením je sleduji. "Oukej, tak jsme domluveni." Dodám v rychlosti a otočím se zpět ke katedře. Přeci jen nechceme, aby Shrey dostala hysterák, nebo něco, že? |
| |||
1. patro - 303 především Sigi a všichni kolem Hovor sleduji, nicméně se do něj nemíchám, vzhledem k tomu, že netuším o čem to mluví. Když Sigiho zahalí temnota, prudce sebou škubnu a chmátnu po něm, ale to už se černota rozptýlí a Sigi vypadá jako předtím. Zamrkám, ale pak se široce usměji. Podle díků a tak dál poznám, že za to může Tortun. Pokynu mu tedy děkovně hlavou. Vypadá to, že něco udělal pro nás oba. Když mne vyzve, potěšeně se usměji a kývnu. Následuji ho do schodů. Nicméně hned na prvním skoku si podvrtnu kopyto, že hodím tlamu. Musím se chytit rukama, abych si bradou nekřísla o schody. Jakž takž se pak do schodů vyškrábu, ale nyní je zcela jasně vidět, že kulhám. Ani to mne ale nezastaví, abych ho nenásledovala. Zastaví se ve dveřích, takže se opřu o rám dveří, abych nepřepadla. Zeptá se mne, tak pokrčím rameny. Pokud chce i nadále abych vybrala místo, vydám se podél stěny na druhou stranu místnosti a pak znovu podél stěny a zastavím se vedle nějaké volné lavice, daleko od Raziela. Přes snahu nerozbít si tlamu si ani nevšimnu změn v Sigiho chování a reakcích ostatních. |
| |||
1.patro - 303 Tvorové, co zbyli kolem + VŠICHNI ve třídě „Rozhodně je.“ Opáčím, ale na hádání nejsem. A jsem si dost dobře vědom toho, že má plné ruce a stojí nějaký kus ode mě. Po ujištění o dívčině stavu jen pokrčím rameny a otočím se na Yqi. „Jdeme, lásko?“ Je vidět, že je mi fakt dobře. Pokud přisvědčí, vyrazím spokojeným krokem k učebně. Sice to nevypadalo, že bych se téhle hodiny účastnil, ale zjevně se všechno změnilo. Vejdu do učebny se sebevědomým úsměvem. Rozhlédnu se a pak se ohlédnu na Yqi. „Kam si chceš stoupnout?“ Po třídě proběhne vlna náklonnosti k mé osobě, ale ta se okamžitě zmírní pouze na sympatičnost mojí osoby, nehledě na pohlaví. Také vypadám velmi přitažlivě a je celkem jedno, jaké mají dotyční preference. Teprve po chvilce mi dojde ten známý pocit a oči mi sklouznou na postavu u katedry. "Omlouvám se, budu si dávat víc pozor." Skopím oči k zemi a nechám všechny viditelné plameny zmizet. |
| |||
303 Shrey, Patric, Sonja Tiše se uchechtnu nad komentářem Sonji. „No jakpak ne, třeba procházky.“ Uculím se úplně nevinně a trochu se předkloním. „Pokusím se na to pamatovat.“ Mrknu na Patrica, ale než stihnu svoji myšlenku dál rozvinout, trhne se mnou stolička a já si málem rozbiju hubu o lavicipřed sebou. Vychytám to tím, že si bleskově stoupnu, až se mi prsa působivě zhoupnou. Když se za mnou někdo ozve, otráveně se na ni ušklíbnu. „Ale jo furt, nebo snad vidíš, že by někdo něco říkal? Seš snad jeho sekretářka?“ Nějaká moc aktivní, ne? Znovu se obezřetně posadím a věnuju jí ještě jeden nehezký pohled, než se vrátí zpět ke své společnosti |
| |||
tak nejak všetci a tak nejak nikto Keď k mojim ušiam doľahne vlkodlačie vrčanie, len sa moje vycerenie zubov trocha roztiahne, ako sa neubránim popri ňom úškrnu. Och, keby sa premením, je to efektnejšie ak s týmito ľudsky vyzerajúcimi zubami, ale to nestojí za to, aj keď je to fajn provokácia. Aby mu ale nebolo ľúto, s takto vyhrnutými perami pozriem aj na ženského psa čo sedí v ľudskej podobe vedľa neho a zľahka cvaknem zubami. Potom sa len cielene štekavo zasmejem a keďže je mi jasné, že takto pred začiatkom hodiny z nich väčšia zábava nebude, presuniem od nich pozornosť preč. Začiatok hodiny nejako neprichádza a tak si väčšinou znudene prezerám čierne špicaté nechty, poprípade sa hrám s perom a šikovne si ho preplietam medzi prstami. Raz pozriem aj na vevericu na katedre, ale nijako sa nad tým nepozastavím. Absolútne ignorujem fakt, že zavadziam, a väčšinu tvorov odignorujem, maximálne si v duchu priradím energie k tváram. Len nech sa skúsi niekto ozvať...aspoň by som sa zabavila. Okolo prejde Miko a keď zaregistrujem, že na mňa jeden z jej hadákov pozerá, len nadvihnem obočie a zamávam mu jedným prstom. Práve keď začnem od nudy premýšľať, že pero strelím tomu nudne vyzerajúcemuchlapovi do hlavy, vojde chlap, ktorého som zaregistrovala z dvora. Zdvihnem zrak a oprobujem jeho energiu, tentokrát pozornejšie ako vonku. Ide z neho čosi...neviem. Ježia sa mi z neho vlasy na krku, a to sa mi nestáva často. V každom prípade ku mne prehovorí a mne povyskočí obočie. Povedal to s takou priamosťou, že mám podozrenie že to nebude študent. Potvrdí sa mi to, keď prejde ku katedre, a švihom dostanem nohy z lavice a pomaly sa presuniem za svoju lavicu. Konečne začína hodina. Ešte päť minút a zbláznila by som sa tu medzi týmito idiotmi. Objaví sa predo mnou dokonca aj kotlík a ja sa aj celkom teším, že konečne všetci sklapnú a budeme aj niečo robiť, ale moji spolužiaci sú debili. Takto nezačneme nikdy. Zamračím sa na skupinku pred sebou a telekneticky im všetkým trom naraz trhnem stoličkami. Nie tak prudko, aby spadli, ale dosť na to, aby to zaregistrovali. Čušte už do pekla nech začneme. Pretočím otrávene očami. |
doba vygenerování stránky: 1.2856509685516 sekund