| |||
Sukui, Suson, Ysea Jakmile se probere a stočí se její pohled ke mne, věnuji ji úsměv. Než se stačím zeptat, jak se cítí, jestli ji ještě něco není, třeba z pádu, tak položí svou otázku. Položím si dlaně na koleno, když se opře o zeď. Napřed na ni zmateně mrknu zpoza brýlí, než svou otázku upřesní. "Oba jsou v pořádku. Odešli z ošetřovny po svých," informuji ji. Prohlížím si ji. Během stahování do jejího těla to vypadá, jako kdyby se fyzická schránka přizpůsobila jejímu astrálnímu cestování. To by možná mělo cenu lépe prozkoumat. "Jak se cítíte?" |
| |||
Chodba 1. patro Rubus, Ysea, Suson Zprudka se nadechnu, až se propnu v zádech, jak v podstatě spadnu zpátky do svého těla. Cítím na sobě ruce. Pohledem vyhledám jejich majitele. Trochu se vyděsím, jakmile si uvědomím, kdo to je. Ale... Nic necítím. Že by to předtím bylo jen dočasné? Nebo jsem ho toho snad zbavila? To ale není možné, nebo ano..? Velmi rychle se opět uklidním, ještě k tomu, když hned vedle mě je Ys. Posadím se a opřu se o zeď. "Jsou v pořádku?" zeptám se se strachem z odpovědi léčitele. "Gill a Rell?" Ani si přes své obavy nevšimnu, že ve vlasech, které mi při pohybu spadnou k obličeji, chybí bílý pruh. |
| |||
Společenská místnost - Pokoj - Tělocvična Luis, všichni cestou a v tělocvičně Když Rara pustí můj ocas a zmizí v podlaze, uleví se mi. Vyrazím do svého pokoje svižnou chůzí. Převleču se a vrátím se do společenky, kde na mě již čeká Luis. Vyrazíme spolu do přízemí a u dveří tělocvičny Luis zaklepe a jako gentleman se podívá dovnitř. Pak mě pustí jako první. Je tu plno a Luis nás protáhne kolem dvojice ke stěně. Koukám co se tu děje, než se nahnu k Luisovi a pošeptám mu do ucha, tak aby to slyšel jen on. “Omlouvám se tam za to. A děkuji ti.” |
| |||
Společenská místnost - Pokoje - zpět a tělocvična Tatiana, všichni cestou a v tělocvičně Věc se Tatiany skutečně pustí, když se začne zvedat, nebo spíše, když ji požádá. Vytáhnu ji do stoje a kývnu na srozuměnou. Potom se již vzdálím rychlým krokem na pokoj, abych se převlékl do sportovní uniformy. Vrátím se do společenské místnosti, abych počkal na Tatianu. Jakmile přijde, pobídnu nás, abychom sešli do přízemí. Uběhlo více času, než jsem doufal, že uběhne. Rara nás skutečně zdržela. Jako první přikročím ke dveřím, zaklepu a nahlédnu dovnitř. Když nic neletí naším směrem, podržím Tatianě dveře, než za námi opět zavřu. Za dveřmi je poněkud těsno. Protáhnu se kolem dvojice ke stěně a vlčici vezmu sebou. Zeptal bych se, nebo se omluvil, ale vypadá to, že v tělocvičně něco probíhá. Možná bude lepší, když počkáme, až nás někdo zasvětí. |
| |||
Chlupááášek ždrhááááá že špolešenky! Čopak mají ža lubem v tělošvičně? Tatiana, Luis, všichni v tělocvičněZačnou se zvedat s tím, že musí jít. Tím jak se brání, mám ještě větší chuť na ní prostě zůstat. Dostanu ale lepší nápad, když zjistím, kam mají jít na hodinu. Zakřením se tedy na oba dva, vypláznu jazyk a propadnu se sedačkou a podlahou o patra níž. Vletím do tělocvičny a rozhlédnu se. Rychle zhodnotím situaci, než se rozzářím. "Jééé vy ši hrajetě! Můžu se přidat? Můžu? Můžu?" vyhrknu na profesorku s největšíma štěněčíma kukadlama, co zvládnu. |
doba vygenerování stránky: 1.3363738059998 sekund