| |||
303 Patric, Sonja Docela pobaveně sleduju, jak mu sklouzávají oči k mému dekoltu, ale tak přesně proto tu je, že. „Dobré vědět.“ Usměju se ještě o něco šířeji, čímž odhalím o něco výraznější špičáky, ale ty nijak nekazí dojem z úsměvu. Pak prohlásí cosi, co mě donutí pozvednout obočí. „Prosím?“ Pozoruju jeho tvář a nedávám na sobě znát, jak dobře se bavím. „Já nevím jak ty, ale já v noci normálně spím, tedy tam doma, tady těžko. Neznáš? Docela fajn činnost.“ Mrknu na něj, jako bych mu prozradila obrovské tajemství. Slova fascinující přijmu jako pochvalu – ostatně jako vždycky. Když se představí i Sonje a prohlásí, že teď dorazil, znovu se usměju. „Pokud chceš, můžu ti ráno ukázat pozemky – jezero je ve slunci úchvatné.“ |
| |||
Učebna 303 Sonja, Sarah "Bezva, už jsou na mě dvě. To zvládneš Patricku, dýchej. A nečum Sarah na prsa sakra!" Napomínám se v duchu. Při pevném stisku ruky neucuknu a bez mrknutí oka dál pokračuji v přátelském úsměvu. "A hrome, nebaští mi to. Alespoň ne úplně. Pomyslím si, ale nepanikařím, spíše konstatuji. Rád bych taky přidal na síle stisku své ruky, ale přeci jen to byla žena a já jsem moc gantleman a to i když se jedná o upíra. "To je v pořádku, potřebovala by jsi víc, aby jsi mi vážně ublížila." Odpovím Sarah. Když se na mě Sonja uculí, mám asi takový pocit, jako kolouch, než se stane trofejí nad něčím krbem. "Takže jste děti noci." Konstatuji a pozorně si je prohlédnu, na chvilku se zastavím na hrudníku Sarah. "Fascinující." Dodám a zase se usměji, ale těžko uhádnout, co tím doopravdy myslím. Napřáhnu ruku i k Sonje. "Patrick van Basten. Nový student, před chvílí jsem přicestoval." Představím se i jí. |
| |||
303 S úlevou si uvědomím, že se k žádným roztržkám nechystá. S velkou úlevou, musím podotknout. „Děkuji.“ Kývnu hlavou Marcosovi na kompliment a radši přejdu to, že nezná moje jméno. Tady jsem sice daleko od domova, ale doma nevyvolává zrovna pozitivní reakce. Helen jen krátce kývnu hlavou. Mezi dámami není podávání rukou zrovna běžné a ona se do toho moc nehrne. No, třeba nemá zrovna svůj den. Nebudeme soudit hned ze začátku, že? Znovu se zahledím dopředu. Něco mi říká, že budu radši dávat pozor, i když mám pocit, že mi nervozitou brní konečky prstů a vlastně celá kůže. |
| |||
303 Jožin, Miko Objeví se Miko a já s úsměvem shodím nožky ze židle. "No, musím uznat, že celkem frajer. Ani mu to moc netrvalo." Ohodnotím rychlost splněného přání. Skutečně mě to docela překvapilo. Pak se za mnou ozve další hlas a já se otočím, abych si prohlédla obříka. Nakloním hlavu na stranu a pak zvesela mávnu pacičkou. "Ty seš ale velkej!" Vykulím očka, jako bych ho ještě nikdy neviděla. Miko je vedle mě a já začínám mít zase dobrou náladu. |
| |||
Učebna 303 Jigme, Yritys, Ortega Po mém představení pokynu oběma hlavou. Pokdu by si chtěla potřást slečna rukou, tak samozřejmě tak učiním. I když se mi to zdá zbytečné. Lehce se natočím, abych si mohla prohlédnout nové studenty. |
| |||
Štreka do 303 Tož róba je nějaká nafrněná, tož já ju zdraviť vobec nemusím. Se jedeň snaží o tu jejich etiketu a tak to dopadá. Šmatlu teda s klapačkó zavřenó za profesorem až do učebny. Kecnu na seslu hned za veverku. "Nazdar!" Zahalekám na celó učebnu. Tož su přeca slušně vychované a navíc střízlivé. |
| |||
Chodba první patro - učebna 303 Situaci rychle vyřeší profesor, za což jsem i ráda. Mile se na něj usměji a dle jeho doporuční pokračuji na hodinu. Ve dveřích se malinko zaraženě zastavím a rozhlédnu se, abych si rozmyslela kam si mám sednout. Nevím co je horší sedět sama nebo sedět s někým? Nakonec se rozhodnu posadit zhruba doprostřed. Pokud to nebude panu profesorovi vyhovovat, tak si nás stejně rozesadí. |
| |||
303 Patric, Sonja Nepatrně mě překvapí, že můj příchod vyvolal nějaký ohlas. Sice napnu svaly, ale zatím se aninehnu. Věřím svojí rychlosti a svým kozám. Jo, není nad vhodný výstřih. Bez mrknutí opětuji jeho pohled. Netrvá to dlouho a začne mi cukat koutek, jak jenom čumí. Pak konečně promluví. „Sarah Cullen.“ Pevně mu stisknu ruku, až se mu nepatrně prohnou kosti, načež ucuknu a velmi roztomile se omluvně usměju a sklopím zrak přímo do mého výstřihu. „Omlouvám se, občas neodhadnu svoji sílu.“ Pochopitelně jsem to udělala schválně. Takhle rychle se neotáčí nikdo, kdo se chce jen představit. Mezitím kývnu k místu vedle sebe, aby si Sonja mohla sednout. Něco bych k ní poznamenala, ale to by momentálně trochu zkazilo obrázek, který chci vytvořit. |
| |||
Učebna 303 Sarah, Patrick Pobaveně se zazubím, když se Sarah rozběhne k učebně. No a já přece nemůžu zaostávat. Rychle běžím stejným směrem, ale snažím se nikoho neporazit, takže mi to trvá poněkud déle. Stoupnu si k lavici. "Mohu si přisednout,slečno?" řeknu škrobeně, napodobujíc panáčka ve předu. Okem těknu do předu na profesora. "Dobrý večer." Pozdravím jej, příliš mi připomíná šlechtu, takže už teď se mi nelíbí. Prohlédnu si mladíka, který se zrovna představuje Sarah a zvláštně se na něj culím. |
doba vygenerování stránky: 1.6408820152283 sekund