| |||
tak nejak všetci a tak nejak nikto Keď k mojim ušiam doľahne vlkodlačie vrčanie, len sa moje vycerenie zubov trocha roztiahne, ako sa neubránim popri ňom úškrnu. Och, keby sa premením, je to efektnejšie ak s týmito ľudsky vyzerajúcimi zubami, ale to nestojí za to, aj keď je to fajn provokácia. Aby mu ale nebolo ľúto, s takto vyhrnutými perami pozriem aj na ženského psa čo sedí v ľudskej podobe vedľa neho a zľahka cvaknem zubami. Potom sa len cielene štekavo zasmejem a keďže je mi jasné, že takto pred začiatkom hodiny z nich väčšia zábava nebude, presuniem od nich pozornosť preč. Začiatok hodiny nejako neprichádza a tak si väčšinou znudene prezerám čierne špicaté nechty, poprípade sa hrám s perom a šikovne si ho preplietam medzi prstami. Raz pozriem aj na vevericu na katedre, ale nijako sa nad tým nepozastavím. Absolútne ignorujem fakt, že zavadziam, a väčšinu tvorov odignorujem, maximálne si v duchu priradím energie k tváram. Len nech sa skúsi niekto ozvať...aspoň by som sa zabavila. Okolo prejde Miko a keď zaregistrujem, že na mňa jeden z jej hadákov pozerá, len nadvihnem obočie a zamávam mu jedným prstom. Práve keď začnem od nudy premýšľať, že pero strelím tomu nudne vyzerajúcemuchlapovi do hlavy, vojde chlap, ktorého som zaregistrovala z dvora. Zdvihnem zrak a oprobujem jeho energiu, tentokrát pozornejšie ako vonku. Ide z neho čosi...neviem. Ježia sa mi z neho vlasy na krku, a to sa mi nestáva často. V každom prípade ku mne prehovorí a mne povyskočí obočie. Povedal to s takou priamosťou, že mám podozrenie že to nebude študent. Potvrdí sa mi to, keď prejde ku katedre, a švihom dostanem nohy z lavice a pomaly sa presuniem za svoju lavicu. Konečne začína hodina. Ešte päť minút a zbláznila by som sa tu medzi týmito idiotmi. Objaví sa predo mnou dokonca aj kotlík a ja sa aj celkom teším, že konečne všetci sklapnú a budeme aj niečo robiť, ale moji spolužiaci sú debili. Takto nezačneme nikdy. Zamračím sa na skupinku pred sebou a telekneticky im všetkým trom naraz trhnem stoličkami. Nie tak prudko, aby spadli, ale dosť na to, aby to zaregistrovali. Čušte už do pekla nech začneme. Pretočím otrávene očami. |
| |||
Učebna 303 Sarah, Patrick "Jo, těší mě." pořád stejně si jej prohlížím a navíjím si pramen vlasů na malíček. Zasměju se, když použije slovo fascinující k jejímu dekoltu. Jo kozičky má pěkný. "Kdo potřebuje spánek, je spousta zajímavějších věcí, které se dají dělat...v posteli."zatvářím se jako naprostý andílek. |
| |||
Učebna 303 Sonja, Sarah "Takže tady se člověk nevyspí? Vy jste tady asi čilá banda." Zasměji se na Sarah. Na její nabídku prohlídky pozemků se široce usměji. "Jak bych mohl odolat takové nabídce?" Odpovím, čímž jakože přijímám. Koneckonců, proč ne? Mám rád přírodní scenérie, jen musím zůstat ostražitý a nenechat se svést jejími...ducatými partiemi. |
| |||
303 Patric, Sonja Docela pobaveně sleduju, jak mu sklouzávají oči k mému dekoltu, ale tak přesně proto tu je, že. „Dobré vědět.“ Usměju se ještě o něco šířeji, čímž odhalím o něco výraznější špičáky, ale ty nijak nekazí dojem z úsměvu. Pak prohlásí cosi, co mě donutí pozvednout obočí. „Prosím?“ Pozoruju jeho tvář a nedávám na sobě znát, jak dobře se bavím. „Já nevím jak ty, ale já v noci normálně spím, tedy tam doma, tady těžko. Neznáš? Docela fajn činnost.“ Mrknu na něj, jako bych mu prozradila obrovské tajemství. Slova fascinující přijmu jako pochvalu – ostatně jako vždycky. Když se představí i Sonje a prohlásí, že teď dorazil, znovu se usměju. „Pokud chceš, můžu ti ráno ukázat pozemky – jezero je ve slunci úchvatné.“ |
| |||
Učebna 303 Sonja, Sarah "Bezva, už jsou na mě dvě. To zvládneš Patricku, dýchej. A nečum Sarah na prsa sakra!" Napomínám se v duchu. Při pevném stisku ruky neucuknu a bez mrknutí oka dál pokračuji v přátelském úsměvu. "A hrome, nebaští mi to. Alespoň ne úplně. Pomyslím si, ale nepanikařím, spíše konstatuji. Rád bych taky přidal na síle stisku své ruky, ale přeci jen to byla žena a já jsem moc gantleman a to i když se jedná o upíra. "To je v pořádku, potřebovala by jsi víc, aby jsi mi vážně ublížila." Odpovím Sarah. Když se na mě Sonja uculí, mám asi takový pocit, jako kolouch, než se stane trofejí nad něčím krbem. "Takže jste děti noci." Konstatuji a pozorně si je prohlédnu, na chvilku se zastavím na hrudníku Sarah. "Fascinující." Dodám a zase se usměji, ale těžko uhádnout, co tím doopravdy myslím. Napřáhnu ruku i k Sonje. "Patrick van Basten. Nový student, před chvílí jsem přicestoval." Představím se i jí. |
| |||
303 S úlevou si uvědomím, že se k žádným roztržkám nechystá. S velkou úlevou, musím podotknout. „Děkuji.“ Kývnu hlavou Marcosovi na kompliment a radši přejdu to, že nezná moje jméno. Tady jsem sice daleko od domova, ale doma nevyvolává zrovna pozitivní reakce. Helen jen krátce kývnu hlavou. Mezi dámami není podávání rukou zrovna běžné a ona se do toho moc nehrne. No, třeba nemá zrovna svůj den. Nebudeme soudit hned ze začátku, že? Znovu se zahledím dopředu. Něco mi říká, že budu radši dávat pozor, i když mám pocit, že mi nervozitou brní konečky prstů a vlastně celá kůže. |
| |||
303 Jožin, Miko Objeví se Miko a já s úsměvem shodím nožky ze židle. "No, musím uznat, že celkem frajer. Ani mu to moc netrvalo." Ohodnotím rychlost splněného přání. Skutečně mě to docela překvapilo. Pak se za mnou ozve další hlas a já se otočím, abych si prohlédla obříka. Nakloním hlavu na stranu a pak zvesela mávnu pacičkou. "Ty seš ale velkej!" Vykulím očka, jako bych ho ještě nikdy neviděla. Miko je vedle mě a já začínám mít zase dobrou náladu. |
| |||
Učebna 303 Jigme, Yritys, Ortega Po mém představení pokynu oběma hlavou. Pokdu by si chtěla potřást slečna rukou, tak samozřejmě tak učiním. I když se mi to zdá zbytečné. Lehce se natočím, abych si mohla prohlédnout nové studenty. |
doba vygenerování stránky: 1.4042739868164 sekund