| |||
303 Povytáhnu obočí, jestli k tomu něco nedodá, ale zjevně budu muset počkat co a jak. No, budeme mu věřit, přeci jen jí by hned tak něco ublížit nemělo. Snad. Na jeho další upozornění jen šibalsky mrknu a dohopsám do první úplně volné lavice. Usadím se a nožky si natáhnu na druhou židli, aby si ke mně nemohl nikdo sednout. |
| |||
113MM - skumáž na chodbě - na pozemky nikdo konkrétní I poslední studentka opustí hodinu, takže vyjdu také ven a dveře za mnou se zase zamknou. Nasadím si masku a vyrazím chodbou. Než však stačím udělat několik kroků, zarazí mne další věc. Povzdychnu si. Dnes si připadám jak poslíček. Zamířím tedy místo nahoru ke schodům dolů. Tam je celkem slušná skrumáž tvorů. Hodím pohledem po Sigim s Yqi, ale vzhledem k tomu, že tady profesor již je a já mám jinou práci, jen je obejdu a zamířím ven na pozemky. |
| |||
Učebna 303 Veverka má očividně něco na srdci. Vyslechnu si, co potřebuje. Trochu nakrčím čelo. Chvíli zvažuji možnost. Nakonec ukročím ke stěně a položím na ni ruku. "Bude o to postaráno, nemusíte si dělat starosti. Teď byste si měla jít sednout..." Vzhledem k tomu, že netuším, že by mezi studenty byla veverka, musí to být někdo, kdo umí měnit podoby, takže volně ve větě pokračuji. "... a také doporučuji lidské ruce na dnešní hodinu." S tím zvednu pohled a podívám se na Felixe. Neproměnil se, ale alespoň se přesunul k lavici. No uvidíme, jak si poradí. |
| |||
Chodba v 1. patře dění kolem Sigiho Ozve se dotaz, tak prudce škubnu ocasem a natočím se. Další nám přicházejí do zad. Nervózně těknu pohledem sem a tam a natočím se bokem, abych viděla ideálně na všechny. Než stačím odpovědět, angažuje se - minimálně se snaží - Gerrir. "Není to dobrý nápad. Můžeme ale zkusit jemnější verzi..." Než to však stačím pořádně rozvést a vymyslet nějaký způsob, jak ho dostat ze schodů, vystoupá po nich Tortun. Ani jemu však nestačím dotčeně odpovědět, protože ze Sigiho něco vystoupá. Vytřeštím na to oči. Eeee... Podle váhy taky mohu cítit, že je mu asi lépe. Pak se na Tortuna otočí s nějakou žádostí. Těkám mezi nimi zmateně pohledem, protože nemám ani sebemenší tušení o co jde. Alespoň že chodba se začíná vyprazdňovat. |
| |||
303 Hlavně Venge „Neboj, brzo bude po ní.“ Trošku pobaveně na něj mrknu a jednou rukou se ho jemně chytím kolem krku. Když dojdeme do učebny, zvědavě se rozhlédnu kolem. Některé tvory znám, jiné ne a zrovna dvakrát moc mě to netrápí. Každý může na chvilku pocítit sucho v puse, ale je to pravděpodobně od toho, jak moc kecaj mezi sebou. Jediný, komu se tento neduh vyhne je pochopitelně profesor. Spokojeně nechám alespoň ten mizivý kousek vláhy schovat na svém těle a budeme doufat, že do konce hodiny nebude hůř. Nejsem si jistá, ale díky těm kotlíkům uvažuju o tom, že asi bude zase poněkud teplo a to mi na suchu prostě nesvědčí. Vyruší mě až Vengeho otřesení se a když se po něm ohlédnu, uvědomím si, že si prsty nervózně poklepávám na jeho rameno. Nejsem si úplně jistá proč, jen vím, že s každým dalším centimetrm je to o něco horší. „Snad radši už blíž ne?“ Navrhnu nezávazně, ale to už se Vengie usazuje. Pomalu kroutím ocasem a nemám se moc k tomu ho proměňovat zase do nohou. Momentálně prostě spokojeně odpočívám a pokud bude mít někdo nějaké námitky, taky mu to řeknu. Předchozí hodina nebyla žádná sranda. Sleduju dění u katedry a zamyšleně hladím Vengeho po ruce. Pobaveně si všimnu vepředu dvou neznámých, jak po sobě pomrkávají, ale nemám proč to řešit, když se nechávám houpat na chapadlech. Daleko lepší než ta nepohodlná židle. |
| |||
303 hlavně Simiel Jak se tak rozhlížím a řekněme i některé neskrývaně prohlížím, jeden mi můj pohled opětuje. Asi mám štěstí, protože se jedná o toho pohledného blonďáka. Usměji se a pohledu mu opětuji. Co mě trochu překvapí je to, že on uhne pohledem dřív než já. Inu, když mám možnost, tak si prohlížím vše, co je z něho vidět. A to co vidím není špatné. Dalšího pohledu zezadu si nevšimnu a ani ho tím pádem neřeším. Navíc, kdyby mě pohledy ostatních vadili, jen těžko bych chodila ustrojená tak, jak chodím. |
| |||
303 Nemám rád společné hodiny. Indoviduální výuka by pravděpodobně byla nejlepší. Hezky individuální přístup, ať z žáků dostaneme jen to nejlepší. Když vejde další tvor, ostatní v tu chvíli přestanou být důležití. Sprdne Shrey, což očastuju spokojeným odfuknutím, ale pak mi snad naznačí, že bych se měl proměnit? No ten chlap nemá všech pět pohromadě. V místnosti plné magorů, co se umí ovládat asi jako ořezávátko, se rozhodně nemám v úmyslu proměňovat, pokud to nebude nezbytně nutné. Nicméně se zvednu a přesunu se na místo mé židle, takže je jasné, že jsem v lavici s May. |
| |||
Chodba 1. patra - učebna 303 především Malachi Neprotestuje, takže si ji zvednu do náruče a věnuji jí další úsměv. "Škoda, že začíná hodina." Brouknu a vyrazím ke schodišti. Je mi úplně jedno, kdo mne sleduje nebo nesleduje. Pokud mne někdo nezastaví pokračuji dál až do třetího patra. Ani nepostřehnu, že jsem opět suchý. Protáhnu se do učebny. U dveří sedí Shrey, věnuji jí pohled, ale rozhlédnu se po učebně. Pak vyberu místo zhruba ve středu učebny a vydám se tam. Pokud Mal nezaprotestuje a nenasměruje mne jinam, usadím se ve středu prázdných lavic po pravé straně. Čím blížeji přední části místnosti jsem, tím více jsem nervózní. Otřesu se. Něco mi nesedí v okolí a na profesorovi vepředu. Zatím to ale není největší starost. |
doba vygenerování stránky: 1.1503798961639 sekund