| |||
Chodba první patro - učebna 303 Situaci rychle vyřeší profesor, za což jsem i ráda. Mile se na něj usměji a dle jeho doporuční pokračuji na hodinu. Ve dveřích se malinko zaraženě zastavím a rozhlédnu se, abych si rozmyslela kam si mám sednout. Nevím co je horší sedět sama nebo sedět s někým? Nakonec se rozhodnu posadit zhruba doprostřed. Pokud to nebude panu profesorovi vyhovovat, tak si nás stejně rozesadí. |
| |||
303 Patric, Sonja Nepatrně mě překvapí, že můj příchod vyvolal nějaký ohlas. Sice napnu svaly, ale zatím se aninehnu. Věřím svojí rychlosti a svým kozám. Jo, není nad vhodný výstřih. Bez mrknutí opětuji jeho pohled. Netrvá to dlouho a začne mi cukat koutek, jak jenom čumí. Pak konečně promluví. „Sarah Cullen.“ Pevně mu stisknu ruku, až se mu nepatrně prohnou kosti, načež ucuknu a velmi roztomile se omluvně usměju a sklopím zrak přímo do mého výstřihu. „Omlouvám se, občas neodhadnu svoji sílu.“ Pochopitelně jsem to udělala schválně. Takhle rychle se neotáčí nikdo, kdo se chce jen představit. Mezitím kývnu k místu vedle sebe, aby si Sonja mohla sednout. Něco bych k ní poznamenala, ale to by momentálně trochu zkazilo obrázek, který chci vytvořit. |
| |||
Učebna 303 Sarah, Patrick Pobaveně se zazubím, když se Sarah rozběhne k učebně. No a já přece nemůžu zaostávat. Rychle běžím stejným směrem, ale snažím se nikoho neporazit, takže mi to trvá poněkud déle. Stoupnu si k lavici. "Mohu si přisednout,slečno?" řeknu škrobeně, napodobujíc panáčka ve předu. Okem těknu do předu na profesora. "Dobrý večer." Pozdravím jej, příliš mi připomíná šlechtu, takže už teď se mi nelíbí. Prohlédnu si mladíka, který se zrovna představuje Sarah a zvláštně se na něj culím. |
| |||
Učebna 303 Sarah Mimovolně popotáhnu. Tolik lidí a z některých se ke mě line dost nelibá vůně, ale co bych taky od studentů na téhle škole mohl čekat, nicméně je pro mě utěšující fakt, že tu jsou i příjemné pachy. Aby se mi z toho nezamotala hlava, tak pomocí magie utlumím svůj "čich". Ne, že bych dále necítil rybinu a mátu a trochu vanilky, ale už to není tak otravné. I přes toto opatření mě praští do nosu zkažený pach tvora, který si sedl za mě. Jde to rychle. Intinktivně se otočím, část Svaté Síly přesunu do levé ruky, abych vytvořil posvěcené ostří. ..a pak si uvědomím, kde jsem a celý proces zastavím. Na tyhle svoje instinkty si musím dávat pozor, ale suďte mě, zrovna jsem přicestoval. Hledím do očí upírky za mnou s mírnýmy rozpaky, protože jsem ji málem napadl, jenže teď jsem k ní otočený a to bez zřejmého důvodu. Trvá to jen chvíli, než se vzpamatuji. "Zdravím." Usměji se. "Patrick van Basten. Nový student, zrovna jsem přicestoval." Představím se a natáhnu k ní přes lavici ruku v přátelském gestu. Doufám, že neuhodla můj prvotní instikntivní záměr a bude mě mít za pouhého kamarádského nováčka, který se jen představuje. Nerad bych způsobil incident na své první hodině. |
| |||
Učebna 303 především Yritys, Helen, Marcos "Doufejme v to." Přikývnu na její slova. Objeví se nějaký mladík. Natočím se, abych si ho mohl prohlédnout. Bledý, upravený. Dle mého odhadu upír. Ale vypadá to, že obě dívky zná. Když se Yri dá do představování, zvednu se a jeho ruku stisknu, když mi ji nabídne. "Jigme Mìngùn de Lìliàng. Ale stačí Jigme." Představím se i já celým jménem, když tak učiní. Pak se nezapomenu uklonit i slečně Helen, když je představená. Tentokrát však volím pozdrav z mého rodiště. "Těší mne, že všechny poznávám." Věnuji všem úsměv. Když se chlapec usadí, učiním to samé, sedám si ale bokem, abych viděl na všechny. Nicméně hovor zarazí pravděpodobně ta samá věc u všech - příchozí osoba. Sleduji ji a mám z něho skoro stejný pocit, jako u profesora Quisona. Inu, vypadá to, že úroveň profesorů stoupá. |
| |||
V předních lavicích 303 slečna Buffetová, slečna Yritys, pan Jigme "Děkuji." Pokývnu Helen hlavou, když mi dovolí si sednout. Nicméně Yri zareaguje tím, že mne představuje poslednímu z malé skupinky, kterého ještě neznám. Nesedám si tedy a nabídnu mladíkovi ruku k potřesení. "Těší mne, Marcos Ortega." Představím se mu celým jménem. "To je v pořádku, nikdo nečeká, že si všichni zapamatují jména všech ve škole. Navíc, kdo by nebyl rád, když ho tak sličná dívka oslovuje křestním jménem." Usměji se na Yri. "Dovolte mi tedy mít tu čest, pokud se neznáte... Toto je slečna Helen Buffetová. Slečna Yritys, jejíž příjmení bohužel neznám." Představím dívky, abych učinil slušnosti zadost. Vejde očividně profesor. Usuzuji tak ze stoupajícího respektu k jeho osobě, i když ho neznám. Skoro působí jak můj otec. No to je vskutku skvělé. Alespoň vím, že bych rozhodně neměl dělat problémy. Teprve po kolečku představování se usadím. |
| |||
Pozemky - 303 Chrys, všichni cestou na hodině a pak veveruška "Ha! Díkes!" Poděkuji prófovi, co přispěchal na pomoc. Počkám, až mne doženou všichni a pak teprve vyrazím do školy. Vyběhnu schodiště, skupinku v prvním patře raději vezmu širokým obloukem. To už procházím kolem nějakého kluka na chodbě. "Hele neměl bys to přehánět s chlastem alespoň před hodinama." Podotknu pobaveně jeho směrem a projdu dál. Vklouznu do třídy a najdu pohledem obří veverku. Musím to vzít prostředkem, vzhledem k tomu, že Shrey blokuje krajní uličku. Moje hlava je pěkně živá a každý hádek si prohlíží někoho jiného ve třídě. Jak postupuji dopředu, cítím se divněji a divněji. Eeh. Ani nemám chuť dělat moc vyrvál. Chmm. "Yo!" Kývnu veverce s úsměvem a kecnu si vedle ní, když shodí nohy z vedlejší židle. |
| |||
303 Nejdřív si v klidu brousím meč za ostrého sledování od Jigmeho, vypadá i trochu udiveně jak mi to jde a tak se lehce usmívám. Přeci jenom, tohle je něco co dělám roky a roky a mám v tom praxi a zkušenosti. Byl tam klid až na tichý rozhovor vlkodlaků, který jsem vůbec nevnímal, a zvuky broušení mojeho meče. Za chvíli začali přicházet do učebny davy a davy další tvorů. Brousit meč v takovéhle situaci by nemuselo být úplně korektní a proto si zasunu meč zpátky do pochvy a brousek do brašny u pasu. Budu to muset dokončit někdy později. Založím si ruce na hrudníku a nohy natáhnu pod stůl a sleduju mimo jiné i nově příchozího asiučitele. Asi učitel to bude podle reakce ostatních a toho jak komentuje budoucí hodinu. Kdo jiný by si to tak dovolil. To že by to byla ta veverka mě ani ve snu nenapadlo. K takovému učiteli bych rozhodně respekt neměl. Všichni (dobře skoro všichni) nově příchozí si sedají dopředu. Cítím se trochu divně, že sedím v zadu v podtsatě jenom s vlkodlaky, ale ani mě nehne sedat si dopředu pokud to nebude nutné. radši si budu z povzdálí všecko sledovat. Ani nevím jak hodiny tady probíhají. Je to moje úplně první hodina tady na téhle škole. Pomalým pohledem přejíždím všechny bytosti přede mnou a snažím se odhadnout od koho co čekat, ale jelikož tam znám jenom Mal, tak nevím skoro nic. Navíc tady, když tady chodí obří veverka , tak fakt nemám tucha. |
| |||
1. patro - 303 Zaskočen zůstanu stát, když Modrý zmizí. Nečekaně. Rychle se vzpamatuji a sleduji Vengeho, trochen zavržu zubama, nad výběrem jeho společnice. Myslím si, že by si dokázal najít vhodnější partnerku. V učebně se posadím co nejblíž k Vengemu. |
doba vygenerování stránky: 1.3379309177399 sekund