| |||
Učebna 303 Hlavně pan Ortega "Dobrý večer" Usměji se na pana Ortega. "Samozřejmě. Budu velmi ráda když si při sednete." Má slova jsou upřímná jelikož si nedokážu představit, kdo vhodnější a vychovanější, by mohl mít tu čest a sedět vedle mě. Raději ani ne pomýšlet koho by vedle mne jinak mohli usadit. |
| |||
Jídelna - kuchyně Konečně se odloudá i poslední student. Zakroutím nad nimi hlavou. Nenažranci nedochvilní. Pomalu se vydám z místnosti pryč a zabouchnu za sebou dveře. Žádné zaneřáďování místnosti, kde chtěj jíst. Pak to dopadá tak, že je jim zle a snaží se to hodit na mě. Za chvíli zmizím v kuchyni. |
| |||
303 Jigme a Marcos „Jo, to je on.“ Přikývnu na jméno, které dodá. Pak se zeptá, co se stalo ajá vyhýbavě pokrčím rameny. „Pár ukvapených slov a činů. Doufám, že nic, co by se mělo opakovat.“ A taky doufám, že ho nějakou dobu neuvidím, ale tak, to asi moc neovlivním. Zaujmou mě i jeho informace o veverce a zvědavě si ji prohlédnu. Po chvilce se objeví i Marcos. „Zdravím.“ Věnuji mu úsměv. Nevím, proč to nemůžou chápat všichni, když tihle dva zjevně ano. Prostě jednoduchá zdvořilost. Nicméně oční kontakt neudržuji. Co jsem ho viděla naposledy a pamatuji si to, byl skloněný nade mnou a já ležela a nevím proč a co se vlastně dělo. Pak mě napadne, že se možná neznají, takže se ujmu představení. "Pokud se neznáte, pánové, tady vedle mne sedí Jigme a toto je Marcos. Omlouvám se, příjmení si nepamatuji, jsem ráda, když udržím v paměti křestní jména, abych nemusela počkat hej, počkej!" Nasadím roztomilý úsměv, který by měl zažehnat většinu možných konfliktů mezi nimi. A pak vejde někdo, kdo je snad ještě horší než ten, o kterém jsem mluvila. Nejistě se ošiju a začínám si říkat, jestli přední místo byla dobrá volba. Každopádně veverka se přidá do řad studentů v lavicích, takže Jigme měl zjevně pravdu. Radši se snažím chovat nenápadně, vlastně je tu celkem prázdná židle. |
| |||
1. patro - 303 Sonja a třída Zauvažuju nad nápadem Sonji, ale než se jmeme realizace, už dojde nějaký kazišuk, nebo spíš kazijídlo a všechno zkazí. No nedá se nic dělat, počkáme si na něj někde jinde, jindy, ono těch svačinek tu nebude pobíhat tolik. „Tak asi žádné pouštění žilou. Zjevně nemají ani ponětí o nejnovějších léčebných metodách a řeší to předpotopní magií.“ Zakroutím hlavou a ještě přidám tse, tse, tse. Každopádně to vypadá, že tady zábava končí, takže se rozhlédnu kolem, ale to už nás profesor žene jako hejno kuřat do třetího patra. No tak jo, no. Při nejhorším bude dost času přes den. „Tak jdem?“ Povytáhnu obočí na Sonju a pak zase upíří rychlostí vyrazím na hodinu. Zastavím se až teprve v učebně, kde se rychle rozhlédnu a pak už se jen kýve židle vedle té, na které najednou sedím. Přímo za nějakým novým týpkem (Patric). Ani si nejsem jistá, proč se mi najednou nechce moc provokovat a ten pocit se mi zrovna dvakrát nelíbí. |
| |||
303 Povytáhnu obočí, jestli k tomu něco nedodá, ale zjevně budu muset počkat co a jak. No, budeme mu věřit, přeci jen jí by hned tak něco ublížit nemělo. Snad. Na jeho další upozornění jen šibalsky mrknu a dohopsám do první úplně volné lavice. Usadím se a nožky si natáhnu na druhou židli, aby si ke mně nemohl nikdo sednout. |
| |||
113MM - skumáž na chodbě - na pozemky nikdo konkrétní I poslední studentka opustí hodinu, takže vyjdu také ven a dveře za mnou se zase zamknou. Nasadím si masku a vyrazím chodbou. Než však stačím udělat několik kroků, zarazí mne další věc. Povzdychnu si. Dnes si připadám jak poslíček. Zamířím tedy místo nahoru ke schodům dolů. Tam je celkem slušná skrumáž tvorů. Hodím pohledem po Sigim s Yqi, ale vzhledem k tomu, že tady profesor již je a já mám jinou práci, jen je obejdu a zamířím ven na pozemky. |
| |||
Učebna 303 Veverka má očividně něco na srdci. Vyslechnu si, co potřebuje. Trochu nakrčím čelo. Chvíli zvažuji možnost. Nakonec ukročím ke stěně a položím na ni ruku. "Bude o to postaráno, nemusíte si dělat starosti. Teď byste si měla jít sednout..." Vzhledem k tomu, že netuším, že by mezi studenty byla veverka, musí to být někdo, kdo umí měnit podoby, takže volně ve větě pokračuji. "... a také doporučuji lidské ruce na dnešní hodinu." S tím zvednu pohled a podívám se na Felixe. Neproměnil se, ale alespoň se přesunul k lavici. No uvidíme, jak si poradí. |
| |||
Chodba v 1. patře dění kolem Sigiho Ozve se dotaz, tak prudce škubnu ocasem a natočím se. Další nám přicházejí do zad. Nervózně těknu pohledem sem a tam a natočím se bokem, abych viděla ideálně na všechny. Než stačím odpovědět, angažuje se - minimálně se snaží - Gerrir. "Není to dobrý nápad. Můžeme ale zkusit jemnější verzi..." Než to však stačím pořádně rozvést a vymyslet nějaký způsob, jak ho dostat ze schodů, vystoupá po nich Tortun. Ani jemu však nestačím dotčeně odpovědět, protože ze Sigiho něco vystoupá. Vytřeštím na to oči. Eeee... Podle váhy taky mohu cítit, že je mu asi lépe. Pak se na Tortuna otočí s nějakou žádostí. Těkám mezi nimi zmateně pohledem, protože nemám ani sebemenší tušení o co jde. Alespoň že chodba se začíná vyprazdňovat. |
doba vygenerování stránky: 1.443619966507 sekund