| |||
303 Nejdřív si v klidu brousím meč za ostrého sledování od Jigmeho, vypadá i trochu udiveně jak mi to jde a tak se lehce usmívám. Přeci jenom, tohle je něco co dělám roky a roky a mám v tom praxi a zkušenosti. Byl tam klid až na tichý rozhovor vlkodlaků, který jsem vůbec nevnímal, a zvuky broušení mojeho meče. Za chvíli začali přicházet do učebny davy a davy další tvorů. Brousit meč v takovéhle situaci by nemuselo být úplně korektní a proto si zasunu meč zpátky do pochvy a brousek do brašny u pasu. Budu to muset dokončit někdy později. Založím si ruce na hrudníku a nohy natáhnu pod stůl a sleduju mimo jiné i nově příchozího asiučitele. Asi učitel to bude podle reakce ostatních a toho jak komentuje budoucí hodinu. Kdo jiný by si to tak dovolil. To že by to byla ta veverka mě ani ve snu nenapadlo. K takovému učiteli bych rozhodně respekt neměl. Všichni (dobře skoro všichni) nově příchozí si sedají dopředu. Cítím se trochu divně, že sedím v zadu v podtsatě jenom s vlkodlaky, ale ani mě nehne sedat si dopředu pokud to nebude nutné. radši si budu z povzdálí všecko sledovat. Ani nevím jak hodiny tady probíhají. Je to moje úplně první hodina tady na téhle škole. Pomalým pohledem přejíždím všechny bytosti přede mnou a snažím se odhadnout od koho co čekat, ale jelikož tam znám jenom Mal, tak nevím skoro nic. Navíc tady, když tady chodí obří veverka , tak fakt nemám tucha. |
| |||
1. patro - 303 Zaskočen zůstanu stát, když Modrý zmizí. Nečekaně. Rychle se vzpamatuji a sleduji Vengeho, trochen zavržu zubama, nad výběrem jeho společnice. Myslím si, že by si dokázal najít vhodnější partnerku. V učebně se posadím co nejblíž k Vengemu. |
| |||
Učebna 303 Hlavně pan Ortega "Dobrý večer" Usměji se na pana Ortega. "Samozřejmě. Budu velmi ráda když si při sednete." Má slova jsou upřímná jelikož si nedokážu představit, kdo vhodnější a vychovanější, by mohl mít tu čest a sedět vedle mě. Raději ani ne pomýšlet koho by vedle mne jinak mohli usadit. |
| |||
Jídelna - kuchyně Konečně se odloudá i poslední student. Zakroutím nad nimi hlavou. Nenažranci nedochvilní. Pomalu se vydám z místnosti pryč a zabouchnu za sebou dveře. Žádné zaneřáďování místnosti, kde chtěj jíst. Pak to dopadá tak, že je jim zle a snaží se to hodit na mě. Za chvíli zmizím v kuchyni. |
| |||
303 Jigme a Marcos „Jo, to je on.“ Přikývnu na jméno, které dodá. Pak se zeptá, co se stalo ajá vyhýbavě pokrčím rameny. „Pár ukvapených slov a činů. Doufám, že nic, co by se mělo opakovat.“ A taky doufám, že ho nějakou dobu neuvidím, ale tak, to asi moc neovlivním. Zaujmou mě i jeho informace o veverce a zvědavě si ji prohlédnu. Po chvilce se objeví i Marcos. „Zdravím.“ Věnuji mu úsměv. Nevím, proč to nemůžou chápat všichni, když tihle dva zjevně ano. Prostě jednoduchá zdvořilost. Nicméně oční kontakt neudržuji. Co jsem ho viděla naposledy a pamatuji si to, byl skloněný nade mnou a já ležela a nevím proč a co se vlastně dělo. Pak mě napadne, že se možná neznají, takže se ujmu představení. "Pokud se neznáte, pánové, tady vedle mne sedí Jigme a toto je Marcos. Omlouvám se, příjmení si nepamatuji, jsem ráda, když udržím v paměti křestní jména, abych nemusela počkat hej, počkej!" Nasadím roztomilý úsměv, který by měl zažehnat většinu možných konfliktů mezi nimi. A pak vejde někdo, kdo je snad ještě horší než ten, o kterém jsem mluvila. Nejistě se ošiju a začínám si říkat, jestli přední místo byla dobrá volba. Každopádně veverka se přidá do řad studentů v lavicích, takže Jigme měl zjevně pravdu. Radši se snažím chovat nenápadně, vlastně je tu celkem prázdná židle. |
| |||
1. patro - 303 Sonja a třída Zauvažuju nad nápadem Sonji, ale než se jmeme realizace, už dojde nějaký kazišuk, nebo spíš kazijídlo a všechno zkazí. No nedá se nic dělat, počkáme si na něj někde jinde, jindy, ono těch svačinek tu nebude pobíhat tolik. „Tak asi žádné pouštění žilou. Zjevně nemají ani ponětí o nejnovějších léčebných metodách a řeší to předpotopní magií.“ Zakroutím hlavou a ještě přidám tse, tse, tse. Každopádně to vypadá, že tady zábava končí, takže se rozhlédnu kolem, ale to už nás profesor žene jako hejno kuřat do třetího patra. No tak jo, no. Při nejhorším bude dost času přes den. „Tak jdem?“ Povytáhnu obočí na Sonju a pak zase upíří rychlostí vyrazím na hodinu. Zastavím se až teprve v učebně, kde se rychle rozhlédnu a pak už se jen kýve židle vedle té, na které najednou sedím. Přímo za nějakým novým týpkem (Patric). Ani si nejsem jistá, proč se mi najednou nechce moc provokovat a ten pocit se mi zrovna dvakrát nelíbí. |
| |||
303 Povytáhnu obočí, jestli k tomu něco nedodá, ale zjevně budu muset počkat co a jak. No, budeme mu věřit, přeci jen jí by hned tak něco ublížit nemělo. Snad. Na jeho další upozornění jen šibalsky mrknu a dohopsám do první úplně volné lavice. Usadím se a nožky si natáhnu na druhou židli, aby si ke mně nemohl nikdo sednout. |
doba vygenerování stránky: 1.4097690582275 sekund