| |||
303 Hlavně Venge „Neboj, brzo bude po ní.“ Trošku pobaveně na něj mrknu a jednou rukou se ho jemně chytím kolem krku. Když dojdeme do učebny, zvědavě se rozhlédnu kolem. Některé tvory znám, jiné ne a zrovna dvakrát moc mě to netrápí. Každý může na chvilku pocítit sucho v puse, ale je to pravděpodobně od toho, jak moc kecaj mezi sebou. Jediný, komu se tento neduh vyhne je pochopitelně profesor. Spokojeně nechám alespoň ten mizivý kousek vláhy schovat na svém těle a budeme doufat, že do konce hodiny nebude hůř. Nejsem si jistá, ale díky těm kotlíkům uvažuju o tom, že asi bude zase poněkud teplo a to mi na suchu prostě nesvědčí. Vyruší mě až Vengeho otřesení se a když se po něm ohlédnu, uvědomím si, že si prsty nervózně poklepávám na jeho rameno. Nejsem si úplně jistá proč, jen vím, že s každým dalším centimetrm je to o něco horší. „Snad radši už blíž ne?“ Navrhnu nezávazně, ale to už se Vengie usazuje. Pomalu kroutím ocasem a nemám se moc k tomu ho proměňovat zase do nohou. Momentálně prostě spokojeně odpočívám a pokud bude mít někdo nějaké námitky, taky mu to řeknu. Předchozí hodina nebyla žádná sranda. Sleduju dění u katedry a zamyšleně hladím Vengeho po ruce. Pobaveně si všimnu vepředu dvou neznámých, jak po sobě pomrkávají, ale nemám proč to řešit, když se nechávám houpat na chapadlech. Daleko lepší než ta nepohodlná židle. |
| |||
303 hlavně Simiel Jak se tak rozhlížím a řekněme i některé neskrývaně prohlížím, jeden mi můj pohled opětuje. Asi mám štěstí, protože se jedná o toho pohledného blonďáka. Usměji se a pohledu mu opětuji. Co mě trochu překvapí je to, že on uhne pohledem dřív než já. Inu, když mám možnost, tak si prohlížím vše, co je z něho vidět. A to co vidím není špatné. Dalšího pohledu zezadu si nevšimnu a ani ho tím pádem neřeším. Navíc, kdyby mě pohledy ostatních vadili, jen těžko bych chodila ustrojená tak, jak chodím. |
| |||
303 Nemám rád společné hodiny. Indoviduální výuka by pravděpodobně byla nejlepší. Hezky individuální přístup, ať z žáků dostaneme jen to nejlepší. Když vejde další tvor, ostatní v tu chvíli přestanou být důležití. Sprdne Shrey, což očastuju spokojeným odfuknutím, ale pak mi snad naznačí, že bych se měl proměnit? No ten chlap nemá všech pět pohromadě. V místnosti plné magorů, co se umí ovládat asi jako ořezávátko, se rozhodně nemám v úmyslu proměňovat, pokud to nebude nezbytně nutné. Nicméně se zvednu a přesunu se na místo mé židle, takže je jasné, že jsem v lavici s May. |
| |||
Chodba 1. patra - učebna 303 především Malachi Neprotestuje, takže si ji zvednu do náruče a věnuji jí další úsměv. "Škoda, že začíná hodina." Brouknu a vyrazím ke schodišti. Je mi úplně jedno, kdo mne sleduje nebo nesleduje. Pokud mne někdo nezastaví pokračuji dál až do třetího patra. Ani nepostřehnu, že jsem opět suchý. Protáhnu se do učebny. U dveří sedí Shrey, věnuji jí pohled, ale rozhlédnu se po učebně. Pak vyberu místo zhruba ve středu učebny a vydám se tam. Pokud Mal nezaprotestuje a nenasměruje mne jinam, usadím se ve středu prázdných lavic po pravé straně. Čím blížeji přední části místnosti jsem, tím více jsem nervózní. Otřesu se. Něco mi nesedí v okolí a na profesorovi vepředu. Zatím to ale není největší starost. |
| |||
303 Sleduju docela nezaujatě třídu, když se konečně objeví někdo, kdo, by mohl být vyučující. Dojde až ke mně, takže seskočím z katedry a natáhnu se k němu, abych mu mohla zašeptat něco do ucha. Pak se zase odtáhnu a vyčkávavě se na něj zadívám. |
| |||
Před 113MM Venge, okrajově Tortun Docela si oddechnu, když se objeví Venge. Supr. A ještě vypadá, že je trochu mokrej. Objeví se Tortun a i ten si zaslouží úsměv. Vlastně úsměvy přímo hýřím, když to srovnáme s včerejším ránem. Na jeho upozornění, že bychom měli jít, se ho chytím pevně za ruku a nechám ho, ať dělá, co uzná za vhodné. Jen tak nenápadně posbírám kapky vody z jeho těla. A je mi úplně u ploutve, jestli profesor z minulé hodiny kouká nebo ne. |
| |||
Skrumáž 1. patro Všichni, hlavně Gerrča, Tortun a Yqi Někteří odejdou, jiní přijdou a zrovna moc klidu mi to nepřidává. Všemu nasadí korunu Gerrir, který se rozhodne, že by mě mohl na ošetřovnu vzít právě on. Doufám, že nemá v úmyslu mě zvedat. Nebo se mnou jinak hýbat. Ne, fakt mi začali ostatní moc rychle jít na nervy. Než se ale stihne ozvat Yqi nebo Gerča rozhodnout skutečně zasáhnout, Ukáže se další postava. Respektive její hlas. Asi bych se za normálních okolnosí už fakt chtěl jít zahrabat, ale na hodině zněl celkem rozumně a vypadal, že ani kraby mi už předhazovat nebude. Snad. Namáhavě se opírám o Yqi, abych se nedal do seznamování s dlažbou, když promluví přímo ke mně. „Co?“ Povytáhnu obočí, ale než se stihnu víc zeptat, něco se ze mě zvedne. Překvapeně se rozhlédnu a udělá se mi špatně psychicky. Takováhle věc by v mém těle normálně vůbec nemohla přežít. Otřu si čelo a trochu míň se přestanu opírat o Yqi, jak se mi žaludek uklidňuje. Počkám, až se ostatní pustí k učebně a až se profesor dostane o něco blíž ke mně. Všimnu si, že nese Sin, která vypadá poněkud mimo, ale vzhledem k tomu, že nejdou k ošetřovně a ještě dýchá, pravděpodobně jí nebude nic hrozného. „Já, chtěl bych, hmm, chtěl bych je zpět...“ S očima upřenýma na svoji ruku otevřu a zavřu pěst. Normálně bych si takhle hrál s ohněm. „Profesor Oranil říkal, že s tím něco udělá, ale... hmm....“ Zaváhám. Jo, Teď mi Oranil zdaleka nepřišel tak hroznej, ale nepochybuju o tom, že to by se taky mohlo změnit. A Tortun, no, Sanko aby se v něm vyznal. |
| |||
Učebna 303Hope, Aine a ostatní Možná jsem nebyl moc důsledný, když jsem klepal Aine na rameno, jelikož mne dost důkladně ignoruje. Znovu hodím pohledem po veverce a sarkasticky se usměji. Ani nápad. Znuděně se opřu o lavici a zakloním hlavu. Přicházejí noví lidé, které jsem ještě ani neviděl a v netopýří perspektivě vypadají dost komicky. Především ten klučina, které ho jsem potkal v 1. patře. Moji pozornost avšak zaujme nově příchozí slečna nižší postavy. Čiší z ní velmi neobvyklá a přesto zajímavá aura, ze které mi instantně naskočí husí kůže. Narovnám se a důkladně si ji prohlédnu. Byla vskutku netradičně potetovaná a to jí přidávalo k rozdílnosti. Najednou se rozlítnou dveře a do třídy vstoupí ředitel. Asi. Stále nevím kdo to vlastně je, ale měl by to být ředitel. Jak se tak ohlédnu, všimnu si, že ten nováček si taky měří nově příchozí. Zasměji se a s hlasitým křachnutím se protáhnu. Lehnu na lavici a znovu se natočím na slečnu s dlouhými vlasy. Otočím se zrovna v tom momentu, kdy si mne prohlíží a pohlédnu jí do očí. Bad idea. Lehce zčervenám a pomalu odvrátím zrak, abych si nepřipadal ještě trapněji. |
| |||
Za Ním do 1. patra všichni, kdo se kolem Sin a Jeho ochomýtají Obřík se probere a chová se dost... No fuj. Už vím, proč se náš druh kolem těchto podřadných tvorů nezdržuje. Zpražím ho zhnuseným pohledem a ignoruji ho. A to i v okamžiku, kdy mne osloví. Na tohle skutečně nemám žaludek. Slíbila jsem, že je nebudu zabíjet, ale to ještě neznamená, že na ně musím být milá nebo s nimi snad dokonce mluvit. No fuj. Kráčím tedy za Sin a Tortunem do patra. Zastavím se nedaleko, když se rozhodne v 1. patře jednat. Založím ruce na hrudi a prohlížím si všechny přítomné. |
doba vygenerování stránky: 1.4473118782043 sekund