| |||
Chodba v 1. poschodí - pokoj - učebna 303 všichni na chodbě a pak na hodině, především slečna Buffetová a slečna Yritys Když se mi nedostane odpovědi, ani na mne nikdo pořádně nezareaguje, jen pokrčím rameny. Než se však stačím vzdálit, objeví se tady spousta dalších tvorů a nakonec nás ženou na hodinu. Jen lehce cuknu hlavou a vyrazím po schodech do učebny první ze skrumáže na chodbě. Nicméně cestou si dám krátkou zastávku na pokoji, abych se mohl po té šílené hodině zkulturnit. Tedy především převléci ze zbytků oblečení. Poté již raději upíří rychlostí vyrazím do učebny. Vejdu do třídy. Povytáhnu obočí, když krajní uličku blokuje dívka. Vydám se tedy do prostřední a vyrazím do předu, poučen z jiných hodin. Sedat si vzadu se většinou nevyplácí. A většinou tam nikdo nezůstane dlouho. "Dobrý večer." Pozdravím tak nějak všechny vepředu včetně obří veverky a očividně profesora. "Slečno Buffetová... Slečno Yritys..." Pokynu dívkám. "Mohu si přisednout?" Zeptám se nakonec Helen. |
| |||
303 hlavně Felix Do třídy se v posledních minutách hrne celkem dost lidí a vůbec dost kdejakých individuí. Všechny si snažím prohlédnout a zapamatovat, časem by se to mohlo hodit. Dokonce se mi povede k několika z nich přiřadit i čichový vjem. Upíry už poznám, pak se objeví dost podivná holka a usadí se ve stejné řadě, kde jsem já s Felixem. Felixovi se evidentně nezdá. Sice nevím, proč, ale snad k tomu má důvod. Zaujme mě i ta malá holka s dlouhými vlasy. Je trochu cítit jako upír, ale daleko méně výrazně. Přistihnu se, že ještě chvíli zvědavě hledím na její záda. Divná. Pak už vejde profesor a téměř vynadá jak dívce, tak Felixovi. Navíc informace, že budeme potřebovat ruce, může být pro Felixe dost nepříjemná. |
| |||
303 hlavně Leo, Sharika a Simiel, ale v zásadě všichni v místnosti Vyslechnu si odpověď na svůj dotaz. Takže v případě maléru by nás měla léčit rostlina? Trochu se podivím a musí to být znát i na mé tváři. Dál už raději Lea neotravuji, protože jestli je veverčák profesor, nechci mít problém. Co ovšem mohu dělat, je hrát si s vlasy. Můj neustálý problém. Zatímco v ruce žmoulám jeden pramen, skončí můj pohled z původního cíle, zad Shariky, někde jinde. Přesněji na klukovi šikmě vpředu. Pohledný blonďák, sice proti mě poměrně hodně vysoký, ale to není něco, co by mě mohlo zastavit. Pak do třídy vejde sebejistý člověk, cestou dává pokyny kolem sedícím. Usměji se. Veverka nás podle všeho učit nebude. |
| |||
Chodba v 1. patře především Gerrir Když na mne Gerča zasyčí, podívám se po něm. To myslí vážně? "Jo jasně. Protože těch jsi ty plný..." Odfuknu pobouřeně. Zastavím se tak, abych na ty dva viděl. "Nevím co si pod tím představuješ, ó samotná dokonalost." Zamračím se na něj, ale je vidět, že dávám pozor. Gerča očividně chce další šíp do hlavy, protože se jme angažovat do okolností okolo Sigiho. A Yqi už nějakou dobu nevypadá klidně. Pak se přiřítí další, o Sigiho je očividně postaráno, dorazí On. Vypadá to, že je opět vše v pořádku. Přejdu za Gerču. "Koukej dorazit na hodinu, jinak budu pěkně nepříjemný." Řeknu mu. Pak na zmenšení zmatků a jako projev dobré vůle - přeci jen, snažil se zachovat slušně a dokonce mi dal za pravdu - zmizím. Spokojeně se stočím na pláních a dávám pozor, co se kolem nás děje. |
| |||
Chodba v 1. patře především Malachi Jeden z papa se sice vydá za mnou, ale nezastavuje mne, druhý se dokonce zastaví u běláska. Dochapadluji tedy ke dveřím zrovna v okamžik, kdy z nich vychází. Oplatím jí její úsměv, možná ještě širší, než ona věnovala mne. Pak se tu zjeví On a popožene nás na hodinu. "Měli bychom jít." Řeknu tedy tiše a nabídnu jí ruku, abych si jí mohl přitáhnout a zvednout do náruče. |
| |||
Dvůr - skrumáž v 1. patře Jožin, Kurallara, Sinead, Venge, Modrý, Gerrir, Sigi, Yqi, Akashka+Gyzmo, Marcos, Sarah, Sonja, Malachi Nakonec kývne a zařadí se za naše malé procesí. Takže se Sinead v náručí vyrazím do školy. Za mnou kráčí Kura a Jožin. Vystoupám po schodech a projdu chodbou. Jako první si všimnu Aky. Povytáhnu obočí a popojdu o kus dál. Přejedu celou skrumáž studentů pohledem. "Neměli byste všichni být na hodině, tak čirou náhodou?" Pronesu dostatečně nahlas, aby mne všichni zaregistrovali. Pak si trochu povzdychnu a napnu svou moc přes dav, abych zjistil, cože se to tady vlastně děje. Okamžitě mne to cinkne do smyslů. Podívám se skrze dav na Sigiho, ať už stále stojí, nebo je v náručí Gerrira. "Nedoporučuji příliš štvát kytky." Pousměji se a fouknu jeho směrem. Ovane ho něco, co připomíná horský vítr a vznese se od něj zeleně se lesknoucí pyl. Stačí mi jeden pohled a kousíčky zmizí. Sigimu by se mělo okamžitě udělat lépe. "Máte sice ještě nějaký čas... Ale ještě vás čekají dvě patra. Hezky přede mnou, alou na hodinu!" Pobídnu nakonec všechny přítomné. |
| |||
Do učebny 303 všichni studenti Nakonec vyrazím do třídy. Je dobré být tam dřív, vzhledem k tomu, že se má sejít celá škola. Jsem převlečen (oblečení viz HP) a upraven. Dlouhými kroky překonávám volný prostor. Vejdu do třídy a přejedu ji pohledem. Povytáhnu obočí. Jak to tady vlastně vedl... "Sedněte si do lavice." Vybídnu dívku u dveří, která blokuje uličku. Přejdu do prostřední uličky. "Na hodině budete potřebovat ruce. A vlastní místo." Vybídnu velkého vlka a sjedu ho pohledem. Pak se vydám uličkou dopředu. Jak procházím uličkou, třída se o něco rozšíří a u každého místa se objeví na kraji kotlík. Patrikovi pokynu hlavou, pokud se na mne podívá. Dojdu dopředu a vystoupím na stupínek. Podívám se na veverku. "Potřebujete něco?" Zeptám se jí. |
| |||
Jídelna - první patro chodba Ti kdo tam sou Z rozjímání mne vytrhne až mužík, který dotáhne ceduli, když se na mě podívá usměji se na něj a bezhlasně jej pochválím za jídlo, pokud umí odezírat, tak pochopí, co jsem myslela, popřípadě mu napoví zdvyhnutý palec nahoru. Pak už se i s Gyzmem vydáme do učebny, ovšem po cestě narazíme na hlouček. "Co se tady děje?" zeptám se. |
| |||
Kuchyňka studenti - 303 ignor V kuchyňce byla spousta zvláštních věcí. Vůbec jsem netušila k čemu to všechno je. A kuchařku jsem žádnou nezahlédla a to ani tu tištenou. Pro tu bych tedy nejspíše musela do knihovny. A tam, tam vládne zlo. Po zevrubném prozkoumání jsem se tedy rozhodla, že by bylo vhodné si zařídit nějakého kuchaře. Nejspíše vypíši konkurz. To by bylo asi se mezi místními studentíky, nenašel alespoň jeden, který by dokázal vařit. Nebo možná nějaké kouzlo by to chtělo, typu ubrousku prostři se. Tudíž bude asi potřeba sehnat buď kuchtíka, nebo kuchaře, popřípadě obojí. A to by bylo, aby se alespoň čaroděj nenašel. Podívám se na hodinky a zjistím, že ten čas tak ukrutně letí, tudíž zamířím do učebny, kde bude probíhat další hodina. Ignoruji kohokoliv potkám, tedy mimo profesorů, ty pozdravím. Ve třídě se posadím do lavice za Jigmeho. Jakmile dojde profesor pozdravím a vytáhnu si sešiteček s tuštičkou na poznámečky. |
doba vygenerování stránky: 1.5772409439087 sekund