| |||
Skrumáž 1. patro Všichni, hlavně Gerrča, Tortun a Yqi Někteří odejdou, jiní přijdou a zrovna moc klidu mi to nepřidává. Všemu nasadí korunu Gerrir, který se rozhodne, že by mě mohl na ošetřovnu vzít právě on. Doufám, že nemá v úmyslu mě zvedat. Nebo se mnou jinak hýbat. Ne, fakt mi začali ostatní moc rychle jít na nervy. Než se ale stihne ozvat Yqi nebo Gerča rozhodnout skutečně zasáhnout, Ukáže se další postava. Respektive její hlas. Asi bych se za normálních okolnosí už fakt chtěl jít zahrabat, ale na hodině zněl celkem rozumně a vypadal, že ani kraby mi už předhazovat nebude. Snad. Namáhavě se opírám o Yqi, abych se nedal do seznamování s dlažbou, když promluví přímo ke mně. „Co?“ Povytáhnu obočí, ale než se stihnu víc zeptat, něco se ze mě zvedne. Překvapeně se rozhlédnu a udělá se mi špatně psychicky. Takováhle věc by v mém těle normálně vůbec nemohla přežít. Otřu si čelo a trochu míň se přestanu opírat o Yqi, jak se mi žaludek uklidňuje. Počkám, až se ostatní pustí k učebně a až se profesor dostane o něco blíž ke mně. Všimnu si, že nese Sin, která vypadá poněkud mimo, ale vzhledem k tomu, že nejdou k ošetřovně a ještě dýchá, pravděpodobně jí nebude nic hrozného. „Já, chtěl bych, hmm, chtěl bych je zpět...“ S očima upřenýma na svoji ruku otevřu a zavřu pěst. Normálně bych si takhle hrál s ohněm. „Profesor Oranil říkal, že s tím něco udělá, ale... hmm....“ Zaváhám. Jo, Teď mi Oranil zdaleka nepřišel tak hroznej, ale nepochybuju o tom, že to by se taky mohlo změnit. A Tortun, no, Sanko aby se v něm vyznal. |
| |||
Učebna 303Hope, Aine a ostatní Možná jsem nebyl moc důsledný, když jsem klepal Aine na rameno, jelikož mne dost důkladně ignoruje. Znovu hodím pohledem po veverce a sarkasticky se usměji. Ani nápad. Znuděně se opřu o lavici a zakloním hlavu. Přicházejí noví lidé, které jsem ještě ani neviděl a v netopýří perspektivě vypadají dost komicky. Především ten klučina, které ho jsem potkal v 1. patře. Moji pozornost avšak zaujme nově příchozí slečna nižší postavy. Čiší z ní velmi neobvyklá a přesto zajímavá aura, ze které mi instantně naskočí husí kůže. Narovnám se a důkladně si ji prohlédnu. Byla vskutku netradičně potetovaná a to jí přidávalo k rozdílnosti. Najednou se rozlítnou dveře a do třídy vstoupí ředitel. Asi. Stále nevím kdo to vlastně je, ale měl by to být ředitel. Jak se tak ohlédnu, všimnu si, že ten nováček si taky měří nově příchozí. Zasměji se a s hlasitým křachnutím se protáhnu. Lehnu na lavici a znovu se natočím na slečnu s dlouhými vlasy. Otočím se zrovna v tom momentu, kdy si mne prohlíží a pohlédnu jí do očí. Bad idea. Lehce zčervenám a pomalu odvrátím zrak, abych si nepřipadal ještě trapněji. |
| |||
Za Ním do 1. patra všichni, kdo se kolem Sin a Jeho ochomýtají Obřík se probere a chová se dost... No fuj. Už vím, proč se náš druh kolem těchto podřadných tvorů nezdržuje. Zpražím ho zhnuseným pohledem a ignoruji ho. A to i v okamžiku, kdy mne osloví. Na tohle skutečně nemám žaludek. Slíbila jsem, že je nebudu zabíjet, ale to ještě neznamená, že na ně musím být milá nebo s nimi snad dokonce mluvit. No fuj. Kráčím tedy za Sin a Tortunem do patra. Zastavím se nedaleko, když se rozhodne v 1. patře jednat. Založím ruce na hrudi a prohlížím si všechny přítomné. |
| |||
Učebna 303 Tak nějak všeobecně. S Vořechem si ještě vyměníme pár laškovně-žertovných pohledů a pak do třídy vleze dost nápadná a podezřelá veverka. "Tak..teď už jsem viděl všechno." Pomyslím si, ale nezměním výraz. Vlastně, při bližším průzkumu konstatuji, že je celkem roztomilá. Do učebny přicházejí další tvorové. Sleduji je pohledem a snažím si je někam zařadit. Pak vejde ředitel. Podívám se na něj a také mu kývnu a usměji se, něco ve stylu "Ještě žiju." K mé obrovské spokojenosti se ředitel Draco rozhodl zakročit právě proti mému kámošovi Punťovi v tom smyslu, že nebude tolerovat ten jeho huňatý kukuč. Dává to smysl, přeci jen je tohle hodina lektvarů a jak chce asi Alík dělat lektvar ve své vlčí podobě? Tohle není pohádka o Pejskovi a Kočičce jak vařili dort. Když už jsme u koček. Všimnu si jedné potetované vlevo před sebou. Míjel jsem ji a jejího přítele cestou do učebny. Její tetování takhle z dálky vypadá zajímavě..a zblízka asi bude ještě impozantnější. Vůbec by mě zajímalo, jakým stylem se tu vlastně randí? Se vší tou rozmanitostí mezi místními studenty a odlišnostmi by to mohla být zajímavá látka ke studiu. Na druhou stranu, co když narazím na nějaký chapadla, nebo tak něco? Taková situace by byla nemilá. Na druhou stranu, zkusit se má všechno a žijeme jen jednou, ne? Podepřu si bradu a rozhlédnu se s novým zájmem po třídě. "Možná bych se alespoň mohl pokusit se socializovat?" Napadne mě, ale tu myšlenku zatím odložím stranou. Dojde mi, že zatímco takhle přemýšlím, stále pozoruji záda Hope. Některým lidem by to nemuselo být příjemné a tak stočím zrak na ředitele, který už asi patrně chce začít hodinu, jen co dořeší věci s veverkou na katedře. |
| |||
Chodba v 1. poschodí - pokoj - učebna 303 všichni na chodbě a pak na hodině, především slečna Buffetová a slečna Yritys Když se mi nedostane odpovědi, ani na mne nikdo pořádně nezareaguje, jen pokrčím rameny. Než se však stačím vzdálit, objeví se tady spousta dalších tvorů a nakonec nás ženou na hodinu. Jen lehce cuknu hlavou a vyrazím po schodech do učebny první ze skrumáže na chodbě. Nicméně cestou si dám krátkou zastávku na pokoji, abych se mohl po té šílené hodině zkulturnit. Tedy především převléci ze zbytků oblečení. Poté již raději upíří rychlostí vyrazím do učebny. Vejdu do třídy. Povytáhnu obočí, když krajní uličku blokuje dívka. Vydám se tedy do prostřední a vyrazím do předu, poučen z jiných hodin. Sedat si vzadu se většinou nevyplácí. A většinou tam nikdo nezůstane dlouho. "Dobrý večer." Pozdravím tak nějak všechny vepředu včetně obří veverky a očividně profesora. "Slečno Buffetová... Slečno Yritys..." Pokynu dívkám. "Mohu si přisednout?" Zeptám se nakonec Helen. |
| |||
303 hlavně Felix Do třídy se v posledních minutách hrne celkem dost lidí a vůbec dost kdejakých individuí. Všechny si snažím prohlédnout a zapamatovat, časem by se to mohlo hodit. Dokonce se mi povede k několika z nich přiřadit i čichový vjem. Upíry už poznám, pak se objeví dost podivná holka a usadí se ve stejné řadě, kde jsem já s Felixem. Felixovi se evidentně nezdá. Sice nevím, proč, ale snad k tomu má důvod. Zaujme mě i ta malá holka s dlouhými vlasy. Je trochu cítit jako upír, ale daleko méně výrazně. Přistihnu se, že ještě chvíli zvědavě hledím na její záda. Divná. Pak už vejde profesor a téměř vynadá jak dívce, tak Felixovi. Navíc informace, že budeme potřebovat ruce, může být pro Felixe dost nepříjemná. |
| |||
303 hlavně Leo, Sharika a Simiel, ale v zásadě všichni v místnosti Vyslechnu si odpověď na svůj dotaz. Takže v případě maléru by nás měla léčit rostlina? Trochu se podivím a musí to být znát i na mé tváři. Dál už raději Lea neotravuji, protože jestli je veverčák profesor, nechci mít problém. Co ovšem mohu dělat, je hrát si s vlasy. Můj neustálý problém. Zatímco v ruce žmoulám jeden pramen, skončí můj pohled z původního cíle, zad Shariky, někde jinde. Přesněji na klukovi šikmě vpředu. Pohledný blonďák, sice proti mě poměrně hodně vysoký, ale to není něco, co by mě mohlo zastavit. Pak do třídy vejde sebejistý člověk, cestou dává pokyny kolem sedícím. Usměji se. Veverka nás podle všeho učit nebude. |
| |||
Chodba v 1. patře především Gerrir Když na mne Gerča zasyčí, podívám se po něm. To myslí vážně? "Jo jasně. Protože těch jsi ty plný..." Odfuknu pobouřeně. Zastavím se tak, abych na ty dva viděl. "Nevím co si pod tím představuješ, ó samotná dokonalost." Zamračím se na něj, ale je vidět, že dávám pozor. Gerča očividně chce další šíp do hlavy, protože se jme angažovat do okolností okolo Sigiho. A Yqi už nějakou dobu nevypadá klidně. Pak se přiřítí další, o Sigiho je očividně postaráno, dorazí On. Vypadá to, že je opět vše v pořádku. Přejdu za Gerču. "Koukej dorazit na hodinu, jinak budu pěkně nepříjemný." Řeknu mu. Pak na zmenšení zmatků a jako projev dobré vůle - přeci jen, snažil se zachovat slušně a dokonce mi dal za pravdu - zmizím. Spokojeně se stočím na pláních a dávám pozor, co se kolem nás děje. |
| |||
Chodba v 1. patře především Malachi Jeden z papa se sice vydá za mnou, ale nezastavuje mne, druhý se dokonce zastaví u běláska. Dochapadluji tedy ke dveřím zrovna v okamžik, kdy z nich vychází. Oplatím jí její úsměv, možná ještě širší, než ona věnovala mne. Pak se tu zjeví On a popožene nás na hodinu. "Měli bychom jít." Řeknu tedy tiše a nabídnu jí ruku, abych si jí mohl přitáhnout a zvednout do náruče. |
| |||
Dvůr - skrumáž v 1. patře Jožin, Kurallara, Sinead, Venge, Modrý, Gerrir, Sigi, Yqi, Akashka+Gyzmo, Marcos, Sarah, Sonja, Malachi Nakonec kývne a zařadí se za naše malé procesí. Takže se Sinead v náručí vyrazím do školy. Za mnou kráčí Kura a Jožin. Vystoupám po schodech a projdu chodbou. Jako první si všimnu Aky. Povytáhnu obočí a popojdu o kus dál. Přejedu celou skrumáž studentů pohledem. "Neměli byste všichni být na hodině, tak čirou náhodou?" Pronesu dostatečně nahlas, aby mne všichni zaregistrovali. Pak si trochu povzdychnu a napnu svou moc přes dav, abych zjistil, cože se to tady vlastně děje. Okamžitě mne to cinkne do smyslů. Podívám se skrze dav na Sigiho, ať už stále stojí, nebo je v náručí Gerrira. "Nedoporučuji příliš štvát kytky." Pousměji se a fouknu jeho směrem. Ovane ho něco, co připomíná horský vítr a vznese se od něj zeleně se lesknoucí pyl. Stačí mi jeden pohled a kousíčky zmizí. Sigimu by se mělo okamžitě udělat lépe. "Máte sice ještě nějaký čas... Ale ještě vás čekají dvě patra. Hezky přede mnou, alou na hodinu!" Pobídnu nakonec všechny přítomné. |
doba vygenerování stránky: 1.5347411632538 sekund